Český národ v době druhé světové války. Byli jsme hrdinové, nebo zbabělci?

Druhá světová válka byla krutým obdobím, kdy proti sobě stanuli vlastní bratři a svět se změnil k horšímu. Nadvláda tzv. „árijské rasy“ kterou se Němci snažili nastolit sílila a postupně si podmaňovali další a další národy. Mezi nimi byli také Češi a Slováci. Řada lidí na tento národ pohlížela se značnou neúctou a považovala jej za malý a slabý, bez vůle a pevného ducha. Bylo to tak ale i ve skutečnosti?

Past, ze které nebylo úniku

Nejspíše odjakživa bylo Česko a český národ pod velkým vlivem Německa a Rakouska. Poněmčení a zásahy do naší národní kultury se však s počínajícím nebezpečím druhé světové války pouze zvyšovaly a tlak se stany Německa byl velký. To totiž nejenže patří k naším blízkým sousedům, ale v té době také neustále ukořisťovalo stále větší a větší území, až kolem Československé republiky zůstalo v doslovném obklíčení.

iZdroj fotografie: Unsplash

Tato země tak zůstala v situaci, kdy by ji jakýkoliv otevřený spor s Německem mohl dostat do nemalých problémů. Toho si však byl Hitler vědom a hlásal že požaduje rovnoprávnost a lepší zacházení s Němci, kteří v tomto území žijí. Prohlásil také, že je to jediná možnost, jak se vyhnout válce, která by mohla nastat po tom, co tak představitelé Československa neučiní.

Dohoda, která byla začátkem konce

I přes velkou hrozbu, kterou pro Československo Němči představovali, mělo být naším zaručeným spojencem Rusko společně s Francií. Tyto země se však i společně s Velkou Británií stále ještě zotavovaly z první světové války, kdy byly hluboce poznamenány ekonomickou krizí, a tak se do dalšího sporu pouštět nechtěly.

iZdroj fotografie: Unsplash

29. září 1938 se tak v Mnichově sešli zástupci a hlavní představitelé Velké Británie, Francie, Itálie a Německa a v tento den mělo dojít k závažné dohodě, která měla být řešením všech vznikajících sporů. Podle jejich rozhodnutí by se hrozící válce skutečně dalo předejít, a to tak, že by bylo Německo uklidněno získáním Sudet. Byla tedy podepsána Mnichovská dohoda, která odstartovala velkou řadu událostí, které změnily naši zemi.

Rány, které přibývaly

Krom toho že po Mnichovské dohodě přišlo Československo o podstatnou část svého území, obyvatel a také vojenské výhody spojené s obrannými hranicemi na ztraceném území, čekalo náš malý národ ještě značné množství těžkých ran. Jednou z nich byla rezignace tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše, který odešel do exilu. Další ránou bylo odtržení Slovenska, které se stalo součástí loutkového fašistického státu. Přišlo však i něco horšího.

Bylo tím povolání nového prezidenta na jednání v Berlíně. Jednalo se o další požadavek Hitlera, který si tehdejší Česko představoval spíše jako součást své nacistické říše ve formě „protektorátu“. Háchovi také připomněl krásy Prahy a vyslovil názor, že by byla nesmírná škoda srovnat tak majestátní a starobylé město se zemí. Zlomený prezident kapituloval a 15. března 1939 německá vojska obsadila Prahu a jedno z nejhorších období pro naši zemi teprve začínalo.

iZdroj fotografie: Unsplash

Během „protektorátu“ byl život na našem území ještě v malé míře snesitelný. Byly nastaveny německá pravidla a zákony, které se musely dodržovat, popravovali se nevinní studenti, pořád ale měli Češi alespoň malé naděje. Ty byly zničeny jmenováním říšského protektora, Reinharda Heydricha, který měl s povolením Hitlera „nastolit kýžený pořádek“. Čechy a Morava se měly stát Německem a Češi tam podle jejich názoru, neměli co dělat. Poněmčeno mělo být až 45 % z nich, dalších 40 % byli podřadní kříženci a zbylých 15 % rasově nesnesitelné osoby, hodné pouze likvidace.

Vzdor, který se nedal potlačit

Přestože se jedná o malý národ, nikdy nebyl slabý a ni v době největšího teroru se nevzdal naděje a odhodlání k boji. To dokazuje mimo jiné atentát na říšského protektora, který si sice jako odplatu vyžádal tisíce životů, vysílal však jasný signál. Nevzdáme se! Pro zahraniční spojence byl tento moment jeden z klíčových a posílen byl také vlivem Edvarda Beneše v Británii.

iZdroj fotografie: Unsplash

Nebylo to tedy ze dne na den, a nejspíš by to nebylo možné bez vnější pomoci, nakonec se ale Čechům podařilo zvítězit nad tím, co je sužovalo. Projevili odvahu, bojovnost a silného ducha, který je hnal kupředu. Odpoutali se od Německa, vytvořili samostatnou republiku a postupně zacelili rány, které byly této zemi i tomuto národu uštědřeny.

Zdroj: Radio Prague International