Object 279 bylo jedno z nejextrémnějších řešení. Šlo o sovětské UFO na pásech, které mělo přežít i atomový útok

V 50. letech 20. století mohla studená válka přejít v horkou velmi snadno. Obě strany proto hledaly zbraně pro nukleární bojiště, a jedním z nejextrémnějších řešení byl prototyp tanku Object 279. Byl všestranný, nabízel obrovskou palebnou sílu, a skvěle ochránil posádku přes pozemním i leteckým útokem.

Tank pro přežití atomového výbuchu

Zadání od sovětské armády bylo nekompromisní. Nový tank měl mít maximální průchodnost terénem s co nejvyšší ochranou posádky, která měla přežít a zůstat bojeschopná i po atomovém výbuchu v bezprostředním okolí stroje. Tank měl mít také co nejsilnější výzbroj. Vývojem nového obrněnce byla roku 1957 pověřena Leningradská konstrukční kancelář. Šéfem vývojového týmu byl jmenován Lev Sergejevič Trojanov. Brzy na rýsovacích prknech vznikl tank, který neměl a nemá obdoby.

UFO na pásech

Trup Objectu 279 měl tvar talíře a stál na čtyřech souběžných pásech. Díky nim měl stroj skvělou průchodnost terénem i přesto, že jeho hmotnost byla 60 tun. Délka bez hlavně kanónu byla 6,7 metru, s hlavní pak 10, 6 metru. Výška stroje byla 2,4 metru a šířka 3,4 metru.

iZdroje fotografie: Unsplash

Stejně impozantní byla i výzbroj Objectu 279. Tu tvořil experimentální tankový kanón ráže 130 milimetrů M-65, který dokázal prorazit i 300 milimetrů silný pancířový plát. Přestože zbraň měla dělenou munici, díky poloautomatickému nabíjecímu systému byla kadence 5-7 ran v minutě. Zásobu 24 granátů, které byly vezený v tanku, tedy teoreticky dokázal kanón vychrlit během 3 až 5 minut. Kanón byl vybaven dvou rovinovou stabilizací Grozda a nočním viděním.

Dostřel kanónu byl 12 500 metru. S kanonem byl spřažen těžký kulomet KPVT ráže 14,5 milimetru se zásobou 250 nábojů. Nezvyklý talířovitý tvar trupu měl více účelů. V případě nukleárního výbuchu a následné tlakové vlny měl zabránit převrácení vozidla. Tvar byl docílen předsazenou pancéřovou obšívkou. Ta měla nejen zvýšit odolnost pancíře pod ním, ale i eliminovat kumulativní střely. Samotný pancíř měl na čele trupu sílu 270 milimetrů. Věž měla sílu dokonce 320 milimetrů.

Nezastavitelné monstrum

Srdcem každého stroje je motor a pro Object 279 se připravovaly rovnou dva: první z nich byl dieselový čtyřválec do písmene H DG-1000 s výkonem 950 koní a plochy čtyřválec 2DG-8M s výkonem 1000 koní. Planetová převodovka byla třístupňová s hydraulickým převodem výkonu.

iZdroje fotografie: Unsplash

Skutečným unikátem byl čtyřpásový podvozek. Ten se celkem skládal ze čtyř hnacích kol, 24 pojezdových kol a 12 koleček nesoucích pás. Odpružení tanku bylo hydropneumatické, takže mohl měnit svojí světlou výšku. I přes velkou hmotnost měl tank díky této koncepci velmi slušnou rychlost 55 kilometrů v hodině. Dojezd byl 250 kilometrů. Posádku tvořilo 5 mužů, a při konstrukci se maximálně dbalo na jejích ochranu před zbraněmi hromadného ničení.

Rozporuplné výsledky

Testy začaly v roce 1959. Object 279 prokázal skutečně schopnost projet téměř jakýmkoliv terénem a žádný povrch či bahno pro stroj nebylo problémem. Tím dobré zprávy skončily. Pokud došlo k poruše podvozku, posádka jej v poli nebyla schopna opravit, byť se jednalo o pouhý sklouzlý pás. Zatímco průchodnost byla skvělá, daleko horší to bylo s obratností stroje, který byl na rovině a v manévrovacím boji velmi neohrabaný.
Velkým problémem byl i transport těžkého tanku po železnici.

iZdroje fotografie: Unsplash

Pro tak těžký a široký náklad neměly sovětské železnice vagóny. Ani většina mostů, a to nejen v Sovětském svazu, neměla dostatečnou nosnost. Problémovým se také ukázala kvalita výroby. Panovaly obavy, že by sovětský průmysl výrobu tak složitého stroje v odpovídající kvalitě nezvládl. Neposledním problém byla i vysoká pořizovací cena monstra určeného pro atomovou apokalypsu.

Konec z rozhodnutí strany

Definitivně celý projekt nakonec zařízl Nikita Chruščov osobně. Po demonstraci na polygonu Kapustin Jar 22. června 1960 nebyl Chruščov strojem uchvácen. Naopak! Okamžitě zakázal vývoj a výrobu obrněných vozidel s vahou větší než 37,5 tuny. Páteří sovětských takových vojsk se měly stát střední tanky. Vývoj Objectu 279 byl okamžitě zastaven. Dva rozestavěné prototypy byly odeslány do šrotu. Jediný plně dokončený kus se stal muzeálním exponátem v tankovém muzeu Kubinka nedaleko Moskvy.

iZdroje fotografie: Unsplash

Object 279 byl nepochybně kusem techniky, který předběhl svoji dobu, a i dnes je naprostým a nepřekonaným unikátem. Na druhou stranu technické a provozní potíže se strojem byly tak velké, že i dnes by byly s největší pravděpodobností nepřekonatelné.

Zdroj: The National Interest