Raketa Ariane 5 je současným technickým vrcholem evropského pronikání do vesmíru. Pracuje se ale na nástupci

Když v 50. a 60. letech vrcholil zápas mezi USA a SSSR o dobývání vesmíru, do hry vstoupil nový hráč. Nebyl jím samostatný stát, ale spojenectví několika evropských zemí, které sdružené pod názvem ESA se pokusily postavit svoji vlastní vesmírnou nosnou raketu. První projekt s názvem Europa skončil ale technickou katastrofou. Proto Evropská vesmírná agentura v 70. letech přišla s jiným projektem, ze kterého pak vznikla úspěšnější rodina raket Ariane. V současné době již existuje jejich pátá verze.

První Ariane 5 explodovala

První raketa rodiny Ariane odstartovala v roce 1979, komerční lety začaly o téměř tři roky později. Následovaly další verze evropského vesmírného nosiče. V roce 1996 měla ESA připravenu novou raketu s názvem Ariane 5, která měla být výrazným pokrokem a spíše než pokračováním předchozích verzí byla zcela novou platformou. Poprvé odstartovala 4. června, ale ve výšce 3,5 kilometru explodovala pro závadu řídícího počítače.

O více než rok později na kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně, odkud rakety ESA startují, byl připraven další testovací let. Ten byl úspěšnější, ale ne stoprocentní. Raketa sice vynesla na oběžnou dráhu dvě makety družic a jednu malou experimentální vědeckou družici, ovšem hlavní raketový kryogenní motor Vulcain 1 pracoval kratší dobu, než měl.

Testovací náklad se tak dostal neplánovaně na nižší oběžnou dráhu. Problémem se ukázala velká rychlost rotace nosné rakety, která zabránila čerpadlu dopravit z nádrží do motoru část paliva. O rok později proběhl další zkušební start, tentokrát s plným úspěchem a raketa byla konečně připravena pro komerční využití.

Monstrum o hmotnosti 700 tun

Ariane 5 je dlouhá 46 až 52 metrů a má 5,4 metru v průměru. Její start ze země zajišťují dva pomocné startovací bloky P-241 na tuhé palivo , které jsou připevněny zboku k hlavnímu tělesu rakety. Každý z těchto motorů vyvine tah 7,08 MN a spotřebuje, za 130 sekund svého chodu, 240 tun upraveného polybutadienu, smíchaného s práškovým hliníkem a chloristanem amonným. Po dohoření se pomocné bloky motorů oddělí.

Do vesmíru raketu vynese centrální stupeň H-173, který je vybaven raketovým motorem Vulcain Mk.2. na kapalný kyslík a vodík. Dosahuje maximálního tahu 1 420 kN. Za dobu své činnosti spotřebuje tento motor přibližně 150 tun pohonné směsi. K navedení na konečnou pozici na oběžné dráze kolem Země pak slouží druhý stupeň ECS-A s motorem HM7B+, opět na tekutý kyslík a vodík. Jeho tah je maximálně 64,8 kN. Celková hmotnost rakety při startu je zhruba 700 tun.

Ariane 5 se využívá pochopitelně k vynášení různých nákladů na oběžnou dráhu Země. Důležitá je především autonomní nepilotovaná kosmická loď ATV, která funguje jako zásobovací pro Mezinárodní orbitální stanici ISS. Hlavní úlohou nové rakety Ariane 5 však je především dopravovat větší náklad až na geostacionární dráhu kolem Země.

To znamená dostat ho do výše přibližně 35 800 km nad rovníkem. Technicky toto zadání splnila velmi dobře, nosnost jednorázového nákladu dopravovaného na geostacionární dráhu raketou Ariane 5 je 6,2 tuny. Pokud družic na geostacionární dráhu nese více, tak Ariane 5 je schopna unést 5,7 tuny.

Ariane 6 je ve vývoji

První komerční let se uskutečnil 10. prosince 1999, kdy do vesmíru vynesla automatickou observatoř XMM Newton. První zakázky vypadaly nadějně. Například Indie si objednala lety, při kterých evropské rakety vynesly postupně do kosmu indický geolokační systém GAGAN. Cena za vypuštění středně těžké družice nosnou raketou Ariane 5 je ale kolem 50 milionů eur (1,2 miliardy korun). Pokud raketa nese dvě družice v plném zatížení, cena může být až 150 milionů eur (3,6 miliardy korun).

V konkurenci nových nosných raket s opakovaným použitím je dnes cena za vynesení družic do vesmíru u ESA s Ariane 5 příliš velká a noví zájemci se moc nehrnou. ESA proto zrušila modernizace Ariane 5 a snaží se vyvinout Ariane 6, která by mohla odstartovat ještě v roce 2022. Hlavním cílem ESA nyní je, aby její starty byly minimálně o 50% levnější, než u Ariane 5. Jen tak by byla totiž schopna konkurovat jiným, hlavně soukromým nosným raketám z USA i novým z Ruska.

Jak hodnotíte evropský program raket oproti konkurentům?

Zdroj: Astrium