Honest John byl první raketový nosič jaderných zbraní. Ve výzbroji vydržel dlouhá desetiletí

Použití raket V-2 za druhé světové války ukázalo, že to mohou být relativně účinné zbraně, které jsou schopny na delší vzdálenost dopravit výbušné zařízení. V případě nesené jaderné zbraně nebyla problémem ani malá přesnost. Do vývoje takového nosiče v USA se zapojilo i zařízení americké armády Redstone Arsenal u alabamského města Huntsville v rámci armádní organizace pro balistické rakety (ABMA – Army Ballistic Missile Agency).

Raketa se odpalovala z nákladního vozu

Hlavním konstruktérem byl Wernher von Braun a spolu s ním zde působili i další němečtí raketoví vědci. V roce 1951 poprvé otestovali taktickou raketu, později pojmenovanou jako MGR-1 Honest John, na tuhé palivo. V-2 používala tekuté, které se muselo do nádrží načerpat před startem. Raketa Honest John se přepravovala a odpalovala z nákladního automobilu velmi jednoduchým způsobem z nakloněné rampy.

Převážela se ve třech částech, ale ty se daly zkompletovat během pěti minut. Jednalo se tedy o velmi mobilní a operativní zbraňový systém. Do výzbroje byla zavedena v roce 1953. Samotná raketa měřila 8,3 metru na délku a v průměru měla 580 milimetrů. Dokázala doletět do vzdálenosti až 24,8 kilometru.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Původně měla ve výbavě hlavici o síle až 20 kilotun, později dvě s váhou 10 nebo 30 kilotun. Případně mohla nést konvenční nálož o hmotnosti 680 kilogramů. V 60. letech pro ni byla vyvinuta i speciální kazetová munice s 356 malými kusy submunice obsahujícími sarin. Ta mohla bojovým plynem zamořit území o rozloze téměř kilometr čtvereční.

U další verze se prodloužil dostřel

V dalších letech vědci vyvinuli modernizovanou raketu verze B, která byla o něco kratší. Díky lepšímu palivu a dalším úpravám se její dostřel prodloužil až na 48 kilometrů. Zlepšila se i přesnost rakety, ale i tak měla rozptyl až 230 metrů od cílového bodu. Stále šlo technicky o relativně primitivní střelu, což se však ukazovalo jako výhoda. Jejich výroba pokračovala až do roku 1965. Celkem bylo vyrobeno kolem sedmi tisíc kusů.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Americké ozbrojené síly je měly ve výzbroji až do roku 1973, Národní garda pak ještě o deset let déle. Američané také tento typ raket prodávali mnoha svým spojencům v Evropě a Asii. Do své výzbroje ji zařadila například Velká Británie, Belgie, Kanada a další. V Řecku, Turecku a Jižní Koreji zůstal systém ve výzbroji až do konce 90. let.

Zajímavá je historka ohledně pojmenování rakety. Budoucí generálmajor Holger Toftoy, který v roce 1950 dohlížel na vývoj v Redstone Arsenalu, řešil tehdy možné zrušení programu. Vyvíjená raketa byla zpochybňována jeho nadřízenými kvůli přesnosti a vysoké ceně. V té době se v hospodě setkal s Texasanem, jenž nesnášel zpochybňování svých tvrzení a vždy říkal: „Já nelžu, vždyť se mi říká Poctivý John!“ Toftoy toto jméno Poctivý (Honest) John poněkud škodolibě navrhl nadřízeným –⁠ a uspěl.

Proč raketa z 50. let vydržela ve výzbroji tak dlouho?

Zdroj: Weaponsystems