Stalingrad je považován za rozhodující střetnutí druhé světové války, Třetí říše se dostala do vyčerpávajícího konfliktu, který nemohla zvládnout
Neúspěch u Moskvy v zimě v roce 1941 byl pro německou armádu šokem, ze kterého se ale s příchodem jara vzpamatovala. Její velení poté naplánovalo letní ofenzívu jižními stepmi Ruska za účelem porazit zde soustředění Rudé armády. Původně byl cílem strategický Stalingrad, což bylo významné průmyslové centrum navíc nesoucí jméno sovětského vůdce. Adolf Hitler ale nařídil útok rozvíjet i směrem na Kavkaz, čímž sebral část sil směřujících ke Stalingradu.
Rudou armádu se nepodařilo obklíčit
Samotné operace na jihu Ruska začaly 28. června 1942 a Němcům se v nich dařilo. Sovětská vojska horečně ustupovala, proto se Hitler nakonec rozhodl část vojsk poslat k ropným polím na Kavkaze a další část měla pokračovat směrem na Stalingrad. Německá ofenzíva se vyvíjela jinak než operace rok předtím. Rudá armáda se stahovala a nepodařilo se je tedy zlikvidovat při nějaké velké obkličovací akci.
Jestliže ve stepích Rudá armáda ustoupila, v samotném Stalingradu, který se začal připravovat na obranu, platilo heslo ani krok zpět. Do bezpečí za Volhu nesměli ani civilisté. Stalin a Stavka předpokládali, že vojáci budou bojovat lépe, pokud budou muset bránit civilisty. Obranou města byla pověřena 62. armáda pod velením Vasilije Čujkova. Naopak na hrotu německého útoku stála německá 6. armáda, které velel Friedrich Paulus.
Letectvo město zcela zničilo
Wehrmachtu se podařilo dostat na kraj města 23. srpna. Zde narazil na silný odpor sovětských obránců. Němci proto povolali letectvo, které začalo město bombardovat zápalnými a tříštivými pumami. Zničili tak většinu dřevěných staveb a silně poškozené byly i budovy zděné. Město se změnilo ve shluk jen velmi těžko prostupných ruin. Bojovalo se nejen v nich, ale i v kanalizaci. I přes to se Němcům dařilo rudoarmějce zatlačovat stále dál.
Ti se začali dostávat do svízelné situace. Jedinou cestou, jak se k nim mohly dostat posily a zásoby, bylo přes široký tok Volhy. Lodě, které se přes řeku plavily, byly neustále cílem německých letadel a dělostřelectva. Situace dospěla až tak daleko, že Němci měli v držení 90 procent města a Sověti bránili jen úzký pruh u Volhy. Na některých místech byl široký pouhých 300 metrů. O zlom situace se Němci pokusili 14. října, ale i přes nasazení maxima sil neuspěli.
Sovětský protiútok proti spojencům Německa
Aby mohli tyto náročné operace vést, museli ke Stalingradu stáhnout své nejlepší jednotky. K městu se sbíhal jakýsi výběžek, jehož boky roztažené v ruských stepích na stovky kilometrů bránily nekvalitní maďarské, rumunské a italské jednotky. Toho využilo sovětské velení, které ke Stalingradu povolalo všechny dostupné posily. S nimi ze severu a z jihu 19. listopadu zaútočilo při operaci nazvané Uran na boky německých sil.
Obrana roztažených a špatně vyzbrojených jednotek se velmi rychle zhroutila a oba hroty sovětského útoku se již 23. listopadu spojily u Kalachu asi 100 kilometrů na západ od Stalingradu. Vytvořil se tak kotel, v němž bylo uzavřeno asi čtvrt milionu vojáků německé 6. a 4. tankové armády. Ačkoli německé velení navrhovalo, aby se Paulus pokusil z obklíčení probít, Hitler jakýkoli ústup zakázal.
Záchrana se nezdařila
Nařídil polnímu maršálovi Erichu von Mansteinovi, aby vytvořil speciální skupinu, kterou měl obklíčení prorazit. Ovšem k dispozici byly jen jednotky na místě a žádné další posily. Manstein vyprošťovací operaci Zimní bouře zahájil 12. prosince. Neměl ale dostatek rezerv, podařilo se mu probojovat jen do vzdálenosti 56 kilometrů od obklíčené 6. armády. Ta nedostala rozkaz útočit i z druhé strany a pokus tak skončil neúspěchem.
Hitler zakázal ústup od Volhy i proto, že uvěřil veliteli Luftwaffe Hermannu Göringovi, že letectvo bude schopné obklíčené vojáky zásobovat ze vzduchu. Potřebovali zhruba 750 tun zásob denně. Německým letadlům se jen dvakrát podařilo dodat přes 300 tun. Dopravní letadla měla velmi vysoké ztráty, celkem jich stíhači, protiletadlové dělostřelectvo a nehody zničili kolem 550. Rudá armáda také postupně obsazovala letiště, kde Luftwaffe přistávala.
Zima, hlad a nedostatek střeliva
Situace obklíčených německých vojáků se den ode dne zhoršovala. Teploty klesaly ke 30 stupňům pod nulou a většina z nich neměla řádnou zimní výbavu. K dispozici bylo stále méně jídla a střeliva. Rudá armáda navíc stále více zmenšovala kotel obklíčených vojáků a její vojáci mohli nyní snadno překračovat i zmrzlou Volhu. Hitler ale Paulusovi několikrát zakázal se v bezvýchodné situaci vzdát. Povýšil ho na polního maršála s tím, že žádný polní maršál Německa se nikdy nevzdal.
Paulus ale neuposlechl a 2. února 1943 zbytek německých vojsk kapituloval. Ze čtvrt milionu obklíčených vojáků jich do zajetí padlo 91 tisíc. Putovali do zajateckých a pracovních táborů a v 50. letech se jich do Německa vrátilo asi šest tisíc, ostatní zahynuli. Ztráty Němců a jejich spojenců jsou odhadovány na zhruba 850 tisíc, sovětské pak na více než 1,1 milionu. Zahynout mělo i kolem 40 tisíc obyvatel Stalingradu.
Poslední výrazná ofenzíva Třetí říše
Na počátku letního tažení v roce 1942 byly už síly obou stran zhruba vyrovnané, Rudá armáda se poučila ze svých chyb a pod vedením Georgije Žukova se stala rovnocenným protivníkem Wermachtu. Již v tomto období se Stavka v čele se Stalinem rozhodovala, zda nezačít útočit, bylo rozhodnuto nechat Němce vykrvácet. Ti, poučeni z Leningradu, věděli, že obléhat město na Volze nemá smysl.
Dobývání Stalingradu se stalo noční můrou, dlouhý a vyčerpávající konflikt byl přesně tím, co Třetí říše nemohla zvládnout. Podmínky v kotli byly otřesné. Ranění byli operováni ve stanech bez tepelných zdrojů a bez anestezie, vojáci postupně snědli všechny koně a vařili si polévku z podrážek svých bot. Více než 90 000 mužů, kteří se vzdali, se muselo vydat na dlouhou pouť na Sibiř a jejich oslabené organismy neměly šanci nápor zvládnout.
Boje oficiálně skončily 2. února, ale v troskách města zůstalo více než 10 000 příslušníků Wermachtu, z nichž mnoho z nich se vzdalo až na začátku března, padlo jich ještě na 2 000. Stalingrad je často považován za rozhodující střet celé války, Němci prakticky ztratili iniciativu a utrpěli obrovské ztráty, ze kterých se již nikdy plně nevzpamatovali, bitva u Kurska již skýtala minimální naděje na úspěch.
Byl Stalingrad rozhodující bitvou druhé světové války?
Zdroj: autorský text Víta Lukáše
Galerie
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 10518
Události
|
PŘEČTENÍ: 11637
