Impotence ve středověku musela být dokázána před církevním soudem, a to na základě svědectví očitých svědků

Erektilní dysfunkce nebyla ve středověké Anglii žádnou novinkou. Poněkud choulostivou problematikou se zabývali ve svých lékařských pojednáních již starořečtí lékaři a filozofové jako Galén, Aristoteles či Dioscorides. Kolem 14. století sužovala impotence obyvatele Anglie a představovala pádný důvod k anulování manželství. Mimo jiné také ohrožovala mužnost dotyčného a do jisté míry i jeho postavení ve společnosti.

Nejednalo se o ojedinělé případy

Případy, kdy žena požádala o rozvod na základě manželovi impotence, rozhodně nebyly ojedinělé. Ve středověku byla impotence jedním z velmi mála důvodů, na jejichž základě směla žena požádat o rozvod. Z pohledu katolické církve, která byla ve středověku velmi rozšířená, museli manželé svou drahou polovičku povinně uspokojit, a pokud nemohl jeden z páru tento závazek dodržet, představovalo to naprosto seriózní důvod k rozvodu.

Pouhá výpověď manžela/manželky však nestačila a k soudu tak byli předvoláni očití svědci, přátelé a rodina, kteří sloužili jako examinátoři. Za úkol měli například i fyzické prohlédnutí manželského páru. Svědkyněmi v případech mužské impotence museli být často buď vdané známé, vdovy, nebo tamní sexuální pracovnice.

Ty mohly dostat od soudu za úkol nejen prohlédnout manželův penis, ale údajně se měly v některých případech pokusit muže vzrušit. Jindy pak předstoupili jako svědci muži, kteří přihlíželi tomu, jak se dotyčný pokouší o soulož, případně sami přiložili ruku k dílu. Examinátoři následně o svých zjištěních informovali soud.

Případ Tedie Lambhirdové a Johna Saundirsona

O jeden takový rozvod požádala v roce 1370 Tedia Lambhirdová, která tvrdila, že její manžel John Saundirson je impotentní. Musela však prokázat partnerovu neschopnost dostát svým manželským povinnostem. Naštěstí pro Tedii, měla k ruce hned dva očité svědky. Jeden z nich, jménem Thomas, u církevního soudu vypověděl, jak jednoho jarního rána před devátou hodinou viděl pokus o manželskou soulož.

iZdroj fotografie: Uživatel Akiim / Creative Commons / Public Domain

Thomas velmi barvitě popsal, jak byl John, i přes svou horlivou snahu, naneštěstí neúspěšný. Dále tvrdil, že svědkem tohoto pohlavního styku byl i Johnův bratr, který se podle Thomasovy výpovědi snad pokoušel bratrovi i vlastnoručně pomoci. Díky tomuto zdrcujícímu svědectví Tedia u soudu uspěla.  

Ačkoli se to může zdát pobuřující, nešťastný konec tohoto páru je pouze jedním z mnoha případů anulace manželství zaznamenaných ve středověké Anglii. Impotence v té době představovala podle britských historiků naléhavý problém pro muže i ženy. Mnohé básně zmiňují ženy, které se scházejí a zapíjí své neštěstí nad manžely s tímto problémem. V jiných básních naopak muži oplakávají svou impotenci a radí ostatním pánům, jak si svou mužnost zachovat.  

Lidé byli velmi otevření

Kromě toho, že je případ Johna Saundirsona skandální a sexuálně explicitní, ukazuje to na fakt, jak ve středověku lidé mluvili o svém sexuálním životě velmi upřímně a otevřeně. A to způsobem, který si v dnešní době pravděpodobně nedokážeme představit. Muži se navíc nebáli o své impotenci mluvit se svými přáteli a lékaři. To je poměrně v ostrém kontrastu s dnešní moderní dobou, kdy je toto téma pro mnoho mužů naprosto zapovězeno.

A v neposlední řadě, myšlenka žádosti o rozvod z důvodu impotence není tak středověká, jak bychom si mohli myslet a dodnes je součástí rozvodového práva v některých amerických státech. Dnešní soudy jsou však při zkoumání znatelně obezřetnější a vyžadují po nešťastném páru předložení lékařské dokumentace potvrzující impotenci, místo aby se o důkazech přesvědčovaly na vlastní oči.

Jaký je Váš názor na otevřenost tehdejších církevních soudů?

Zdroj: Medievalists