Česká královna s nemanželským dítětem: Zamiloval se do matky Václava II. a zaplatil vlastním životem

Královská vdova Kunhuta, dříve provdána za milovaného krále železného a zlatého, Přemysla Otakara II., jenž v roce 1278 zahynul na Moravském poli, překvapila celý královský dvůr, když přijala žádost o ruku Záviše Falkenštejna, Vítkovce, kterého sám Přemysl Otakar II. prohlásil za psance. Lidé se bouřili a sňatek odsuzovali, král Václav II. však milencům požehnal.

Z psance milencem královské vdovy

Po smrti svého milovaného chotě nechala královna Kunhuta poslat pro Otu V. Dlouhého, který se měl mladému a nezkušenému králi Václavu II. stát poručníkem. Ota však prahnul po moci, mladého krále zajal a odvezl i s matkou na Bezděz. Královská vdova však svého syna po necelých čtyřech měsících opustila a poté, co ve Znojmě pochovala svého chotě, obrátila se na Rudolfa I. Habsburského s žádostí o pomoc, jelikož Ota Braniborský plánoval odvézt Václava do Žitavy a následně do Braniborska. Římský král tedy v roce 1280 vojensky zasáhl, ovšem neúspěšně.

Záviš z Falkenštejna sehrál klíčovou roli ve sporu mezi českým králem Přemyslem Otakarem II. a římským králem Rudolfem I. Habsburským. Poté, co český panovník odmítl uznat Rudolfa I. Habsburského za římského krále, vyzval Rudolf českou šlechtu k odboji, načež začala na jeho stranu hromadně přecházet česká šlechta, biskupové i hospodáři. K odboji proti Přemyslovi se přidal i Záviš, který neuznával vrchní práva českého panovníka a v čele Vítkovců prováděl nájezdy na královský majetek.

Za své činy proti trůnu byli Vítkovci potrestáni a Záviš prohlášen psancem. Po smrti Přemysla Otakara II. se Záviš vrátil do Čech a za pomoci Ojíře ze Svin získal zpět své statky. Když pak zjistil, že ostatní Vítkovci přijali suverenitu Oty Braniborského, vydal se během roku 1280 na dvůr královny Kunhuty, aby se přidal k odboji proti Otovi. Údajně pro tento důvod jej královna, i přes neshody, které v minulosti panovaly mezi ním a jejím zesnulým chotěm, přijala do svých služeb a učinila z něj svého milence.

Skandál na královském dvoře

Záviš z Falkenštejna byl údajně velice charismatický a přitažlivý muž. Byl udatným rytířem, proslulým básníkem a vyznačoval se dobrými mravy. Královská vdova Kunhuta, matka Václava II. byla známá svou uhrančivou krásou, panovačností, hrdostí a impulzivností. Jejich vztah byl často označován za velice vášnivý a někteří dokonce tvrdli, že Záviš královnu očaroval, což bylo konec konců ve středověku běžné vysvětlení pro události tohoto druhu.

Přesto byl milenecký vztah Kunhuty a Záviše pro širokou veřejnost pobuřující. Lidé si byli moc dobře vědomi, že byl Záviš vůdcem vítkovského odboje proti králi, který se velkým dílem podílel na porážce českého panovníka a jeho smrti v bitvě na Moravském poli.

Mezi poddanými dokonce kolovaly zvěsti a pomluvy, že sama královna usilovala o úmrtí krále, jelikož byla do Záviše zamilovaná. Záviš byl navíc pouhým šlechticem, nikoli příslušníkem královského rodu, v očích mnohých tak Kunhuta zneuctila památku svého zesnulého manžela a sebe i svůj rod hluboce zahanbila.

Královna se obávala hněvu svého syna

Když byl král Václav II. v roce 1283 konečně propuštěn ze zajetí Oty Braniborského, ocitl se v obklopení skupiny šlechticů, kteří mu našeptávali své pokroucené pravdy. Kunhuta napjatě vyčkávala, jak její syn, kterého před lety opustila, zareaguje na její nemalé prohřešky. Pro překvapení všech však Václav svou matku přivítal s otevřenou náručí a na její žádost přijal vřele i Záviše a Ješka, syna Kunhuty a Záviše.

Mezi lety 1284 – 1285 požádal Záviš Václava o svolení ke sňatku s jeho matkou. Václav sňatku požehnal a oficiální svatba se konala v červnu roku 1284 v Praze. Záviš se tak stal oficiálně Václavovým otčímem a zároveň královským regentem. Ve svých rukou nyní soustřeďoval veškerou královskou moc.

Záviš byl Václavovi bezpochyby dobrým učitelem, věnoval se jeho vladařské i rytířské výchově a s cílem zaučit mladého krále a upevnit jeho moc podnikl po jeho boku několik úspěšných válečných tažení. Čímž navíc odstranil loupežníky a uklidnil odbojné šlechtice. Královské vdovy v Čechách se však zpravidla nevdávaly a svatba Kunhuty se Závišem tak vyvolala další vlnu pohoršení. O poněkud znepokojivou situaci v Čechách se začal zajímat také Řím.

Václavovi zamotala hlavu jeho mladičká choť

Když Kunhuta 9. září roku 1285 podlehla tuberkulóze, vydal Václav listinu, v níž Závišovi a Ješkovi daroval k věčnému dědictví hrad Lanšperk a města Lanškroun a Poličku. Smrt Kunhuty však dosti výrazně ovlivnila mocenské postavení Záviše. Kolem krále Václava se to začalo hemžit Závišovými nepřáteli a podstatný vliv měl na českého krále také Rudolf Habsburský, mezi nímž a Závišem to již nějakou dobu pořádně jiskřilo.

Záviš však až příliš spoléhal na Václavovo dobré smýšlení o jeho osobě a na zvěsti kolující po královském dvoře příliš nedbal. Situace se pak rychle změnila s příchodem Guty, dcery Rudolfa Habsburského a Václavovi smluvené družky, na Pražský hrad. Očekávalo se od ní, že její přítomnost na královském dvoře pomůže zvrátit Závišův vliv na Václava. A očividně se tak opravdu stalo, neboť Záviš svého úřadu brzy zanechal a uchýlil se do ústraní.

Od té doby již šel vztah mezi Závišem a Václavem jen z kopce. Mezi dříve blízkými přáteli vznikl spor o královské poklady, korunní skvosty a statky po královně Kunhutě, které byl Záviš ochoten vydat jen v případě, že bude Ješkovi uděleno dědičné knížectví. Václav však tento požadavek označil za nemístný a zavrhnul jej. Jeho nevraživost vůči Závišovi začala rychle stoupat.

Neuvážený sňatek s bývalou jeptiškou

V roce 1288 se Záviš oženil s uherskou princeznu Alžbětou, bývalou jeptiškou, jejíž dřívější aféru s knížetem Štěpánem Urošem probírala celé Evropa. Alžběta porodila Závišovi syna. Na křest svého potomka pozval Záviš jeho budoucí kmotry, mezi nimiž měl být i Václav II. Neuváženého sňatku však využila řada lidí, blízkých králi Václavovi, kteří jej přesvědčili, že proti němu chystá Záviš spiknutí a pokusí se jej zavraždit.

Ačkoli neexistují žádné písemné doklady o tom, že by Záviš plánoval vraždu českého krále, o svůj život se Václav obával oprávněně. V té době již byl jediným následníkem svého rodu, neboť jeho prvorozený syn téhož roku zemřel. Václav pozvání přijal, avšak připravil na Záviše lest. Když Záviš přijel do Prahy, aby krále osobně doprovodil, nechal jej Václav zatknout.

Byl uvržen do Bílé věže, kde pobýval až do roku 1290, dlouhé chvíle si prý krátil skladbou písní. Na Závišovo zatčení odpověděli Vítkovci odbojem. Avšak král Václav II. nezaváhal a začal okamžitě jednat. Pod hrozbou Závišovy popravy začali všichni Vítkovci otevírat brány svých velmožných hradeb, tedy až na jednoho. Závišův bratr Vítek se vzepřel, načež byl Záviš bez váhání popraven u Hluboké nad Vltavou.

Co myslíte, navázal Záviš milostný poměr s Kunhutou z vypočítavosti a z touhy po moci, či ji skutečně miloval?

Zdroj: Autorský text Lindy Niesnerové