Charkov byl dějištěm čtyř velkých a krutých bitev druhé světové války. Nyní jej obyvatelé brání proti útoku ze strany Ruska

Prvním velkým městem, na které ruská armáda začala při současné válce na Ukrajině útočit, byl Charkov. Ten se již déle než týden brání snaze Rusů prolomit jeho obranu. Není to poprvé, co se musí místní obyvatelé s hrůzami války vypořádat. Během druhé světové války bylo město místem čtyř brutálních střetů mezi německou a tehdejší Rudou armádou. Ty největší bitvy se zde odehrály v roce 1943.

První a druhá bitva o Charkov

Město Charkov již za druhé světové války bylo velmi důležitou aglomerací. Šlo o významnou silniční a železniční křižovatku a nacházela se zde továrna, kde vznikl i tank T-34. Po obsazení Kyjeva se začali Němci připravovat na napadení Moskvy a útočit museli nutně přes Charkov. Jejich postup k městu sice ztížilo bláto při rasputici, ale ve druhé polovině října 1941 k němu dorazili. Tak začala první bitva o Charkov, která trvala jen pět dní, od 20. do 24. října 1941.

Sovětské síly nebyly silné ani dobře organizované a brzy podlehly. Sovětům se však z města podařilo evakuovat většinu důležitých továren a dopravní železniční uzel výrazně poničit. Při protiofenzivě u Moskvy v zimě 1941/42 se útočící Rudá armáda dostala až do blízkosti Charkova, kde obsadila výběžek u města Izum, který obkličoval Němci obsazený Charkov z východu, jihu a jihozápadu. V květnu 1942 se zde Sověti pokusili z rozhodnutí Stalina o velký útok.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Přes varování generálů, především Žukova, Timošenka a Šaposnikova, nařídil zahájit ofenzivní akce 12. května 1942. Útok měl zpočátku úspěch, protože ruská vojska byla vybavena velkým množstvím nových tanků T-34. Němcům se však dařilo bránit své pozice. Ještě 15. a 16. května Rudá armáda postupovala, ale její velitelé dělali řadu chyb, a když německý Wehrmacht začal s protiútokem a obkličovacími operacemi, ofenzíva Rudé armády se u Charkova zhroutila.

Nakonec Stalin sice povolil stažení vojsk, ale už bylo pozdě. V obklíčení zůstalo přes 200 tisíc sovětských vojáků, z nichž později Němci zajali celkem 170 tisíc. Bohužel téměř všichni zemřeli v německých zajateckých táborech, většinou hlady. Luftwaffe při protiútoku získala na obloze velkou převahu a doslova drtila sovětská vojska. Druhá bitva u Charkova skončila pro Rudou armádu katastrofou.

Cesta ke třetí bitvě o ukrajinské město

Situace se změnila v únoru 1943, kdy Německo utrpělo velkou porážku u Stalingradu. Velký sovětský protiútok a neúspěšná snaha dostat obklíčené jednotky od Stalingradu – to vedlo k významnému oslabení německých pozic. Toho využila Rudá armáda a zahájila třetí bitvu o Charkov během druhé světové války. Sovětské velení věřilo, že má nad Němci velkou převahu a zahájilo útok směrem přes Charkov na Kursk, Krasnograd a Vorošilovgrad na jih.

Cílem bylo zničit německé jednotky v celé šíři jižní fronty. Pasivní obrana německých vojsk na původní čáře dotyku se zhroutila a již 16. února padl Charkov do sovětských rukou, proto oslabení Němci raději ustoupili. Sověti město chtěli pak využít jako nástupní prostor k porážce německých vojsk na jihu.

Velitelem německých vojsk na jihu byl ale v té době ustanoven jeden z nejlepších polních velitelů nacistického Německa – Erich von Manstein. Po porážce u Stalingradu začal s reorganizací a posilováním jednotek, aby z nich co nejrychleji vytvořil silnou a akceschopnou armádu. Maršál Manstein po ústupu Wehrmachtu z Charkova využil toho, že sovětské velení postupovalo s vojsky bez zásob paliva, munice, letecké podpory a nezajistilo zadní linie.

Manstein využil dobrých zpravodajských informací, které naopak velení Rudé armády v té době postrádalo, a pod jeho velením Wehrmacht obklíčil a porazil obrněné formace Rudé armády jižně od Charkova. To mu umožnilo obnovit ofenzívu proti vlastnímu městu Charkov. Manstein těžil z velmi intenzivní vzdušné podpory 4. letecké flotily polního maršála Wolframa von Richthofena, jež získala v oblasti naprostou leteckou převahu.

Již třetí bitva o Charkov

Ta dokázala od 20. února do 15. března provést více než 1 000 bojových letů denně. Rudé letectvo zde zcela zklamalo. Útok 2. tankového sboru SS ve směru na Charkov začal 11. března 1943. Sověti stále ještě nebyli ve vedení útoků příliš zkušení a opatrní. Neměli o dění na německé straně dostatek informací, a navíc se potýkali s velkými logistickými problémy.

Na zastavení nečekaného německého útoku byly ze sovětské strany nasazeny všechny dostupné jednotky, včetně nově vytvořeného 1. československého samostatného polního praporu (nasazeného v rámci sovětské 25. střelecké divize). Tyto jednotky v bitvě o Sokolovo na čas zastavily ve svém úseku německý postup na Charkov, ale podobně jako ostatní jednotky byly později nuceny ustoupit, aby se vyhnuly obklíčení.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Německá armáda tak nejen zastavila sovětský postup, ale nakonec dobyla znovu Bělgorod. Na samotný Charkov zaútočila 11. března. Bitva se zvrhla v boj dům od domu a trvalo čtyři dny, než město bylo opět, tentokrát již potřetí, v německých rukách. Dne 15. března 1943 Charkov obsadila vojska SS. I třetí bitva o toto město nedopadla pro Rudou armádu dobře.

Německá vojska postoupila v březnu 1943 při své protiofenzívě hluboko do sovětského týlu. Nakonec se fronta zformovala tak, že severně od města Charkova ležel výběžek, který se později stal světoznámý jako Kurský oblouk, Kurský výběžek nebo Kurská duga. Další postup německých vojsk znemožnilo jarní tání. Znovu dobytá území sloužila jako výchozí prostor pro německou ofenzívu u Kurska v létě 1943.

Němci se ve čtvrté bitvě museli jen bránit

Čtvrtá bitva o Charkov započala v podstatě útokem německé armády u Kurska v létě 1943. Karty se však otočily, Rudá armáda byla dostatečně připravená, velitelé získali dostatek zkušeností, letectvo maximálně posíleno a sovětům se dařilo i ve zpravodajské oblasti. Kurská ofenzíva se německým silám nepovedla a většina jejich tankových vojsk byla ve velké bitvě s připravenou sovětskou obranou zničena.

Němci se stáhli do obranných pozic a Rudá armáda, která nyní měla dostatek sil, připravené zásoby i převahu ve vzduchu, se rozhodla je zničit. Ještě při probíhající kurské německé ofenzívě zaútočila Rudá armáda 12. července 1943 na severu kurského oblouku na německá vojska a postupovala na města Orel a Brjansk. Leteckou podporu jim zajišťovala i slavná francouzská stíhací jednotka Normandie –⁠ Němen.

Na jihu kurského oblouku Sověti sice zatlačili Němce zpět, ale jejich katastrofální ztráty tankových vojsk jim nedovolily, aby postupovali dál na jih. Rudé armádě se však vojska v tomto úseku podařilo obnovit a doplnit již během měsíce července, a tak 3. srpna 1943 došlo k zahájení čtvrté bitvy o Charkov i na tomto úseku fronty. Cílem byly Mansteinovy síly severozápadně od Charkova, které chtěla útočící vojska Rudé armády překvapit a poté obklíčit.

Sověti záměrně vedli klamné útoky jinde a celkem se jim dařilo. I když během počátku srpna 1943 probíhaly na tomto úseku těžké boje, Rudé armádě se nepodařilo prolomit nepřátelskou obranu. Bojovala tam totiž i fanatická vojska SS. Samotná německá tanková vojska se také snažila manévrovým bojem zastavit sovětské tanky. Sovětští tankoví velitelé se však již naučili správně reagovat a manévrovat a podařilo se jim nakonec uskutečnit průlom, to ale až 9. srpna.

Konec bojů o Charkov a současný konflikt

Na Charkov postupoval Stepní front, který se oddělil od Voroněžského frontu. Němci se snažili Rudou armádu postupující na Charkov za každou cenu zastavit, podnikali časté protiútoky, ale Sověti vrhli do útoku zálohy. Boje v prostoru Bogoduchova se však protáhly a přímý postup Sovětů byl 17. srpna nakonec zastaven téměř před branami města. Rudá armáda se poučila a začala město obkličovat.

Němci proto 22. srpna vydali rozkaz svým jednotkám město opustit. V noci na 23. srpna byl zahájen ústup německých vojsk, převážně jednotek SS, spojený s taktikou spálení země, destrukcí budov a existující infrastruktury a fyzické likvidace přeživších ruských i ukrajinských civilistů. Německé ztráty činily čtvrt milionu vojáků a jednalo se o velký sovětský úspěch. Rudá armáda zničený a vylidněný Charkov obsadila 23. srpna a čtvrtá bitva skončila.

Město se mohlo obnovit do své velikosti až do 24. února 2022, kdy na něj jako na druhé největší město Ukrajiny zaútočila ruská armáda. Leží totiž jen několik kilometrů od současných hranic s Ruskem. Obránci města ale čelní kolony obrněných transportérů zastavili a zamezili i dalším pokusům o průnik do města. Na začátku března Rusové začali metropoli ostřelovat z děl a raketometů, což způsobuje velké škody a mnoho mrtvých i z řad civilistů.

Jak může dobytí Charkova změnit současnou válku?

Zdroj: Encyclopedia