Události nelítostné bitvy, která se odehrála ve vietnamském údolí, byly zfilmovány ve snímku Údolí stínů, v hlavní roli s Melem Gibsonem, jenž ztvárnil plukovníka Hala Moora.
Za symptomatickou bitvu vietnamské války je považována krvavá bitva v údolí Ia Drang, která započala dne 14. listopadu 1965 v oblasti Central Highlands. Jednalo se o první a zároveň jeden z největších i nejbrutálnějších vojenských střetů mezi severovietnamskými silami a americkými jednotkami, který byl navíc umocněn moderními technologiemi, především pak helikoptérami a dělostřelectvem. Obě znepřátelené strany utrpěly ve vyčerpávající bitvě těžké ztráty a obě se považují za vítěze. Dodnes však není jisté, kdo vlastně tuto krvavou bitvu vyhrál, či zda je možné vzhledem k okolnostem o nějakém vítězství vůbec mluvit.
Hon na příslušníky Vietnamské lidové armády
V říjnu roku 1965 zaútočila severovietnamská armáda na tábor amerických speciálních sil v oblasti Plei Me. Jakmile byl nečekaný útok odražen, nařídil generál Westmoreland příslušníkům 1. kavalerie, aby zahájili ofenzívu, a to s cílem najít a zničit nepřátelské oddíly, které byly lokalizovány v blízkosti tábora. Následkem této akce byla bitva u Ia Drang, jež dostala jméno podle malé řeky protékající údolím v oblasti, kde se bojovalo.
Celých 35 dní pronásledovala americká divize 32., 33. a 66. pluk Vietnamské lidové armády (dále jen VLA) a sváděla s nimi vyčerpávající boje, dokud se nepřítel, potýkající se s těžkými ztrátami, nestáhl zpět na své základny v Kambodži.
S průzkumnými četami letecké eskadry, zajišťujícími přední a boční pozice, zřídily jednotlivé prapory 1. divize tzv. útočná stanoviště, odkud hlídky pátraly po nepřátelských jednotkách. Po několik dní nenašli letečtí zvědové ani pozemní patroly jedinou stopu o výskytu nepřítele. To se ovšem změnilo dne 4. listopadu, kdy hlídky spatřily pouhých několik kilometrů západně od oblasti Plei Me podpůrnou základnu, přesněji ošetřovnu, severovietnamských vojsk.
K místu byly téměř okamžitě vyslány jednotky rychlého nasazení se vzdušnou leteckou podporou, která poté, co byl v oblasti lokalizován nepřátelský prapor, zahájila z užitkových vojenských vrtulníků UH-1B Huey tvrdý útok. Mezi pozemními jednotkami se následně strhla intenzivní přestřelka, při níž bylo zabito kolem 90 severovietnamských vojáků. Americké síly měly tentokrát navrch, obsadily ošetřovnu a zmocnily se řady důležitých dokumentů.
Pátrání po hlavní skupině nepřátel pak pokračovalo i v několika následujících dnech, přičemž americké armádní jednotky soustředily své úsilí do okolí masivu Chu Pong – horského pásma poblíž kambodžských hranic, kde se pravděpodobně nacházela nepřátelská základna. V té době docházelo mezi oběma znepřátelenými stranami k menším a v podstatě pravidelným střetům. Ty nejtěžší boje však měly teprve přijít.
Osudný listopadový den
Jakmile část americké divize zahájila svou druhou etapu tažení, začaly se nepřátelské síly přesouvat z prostoru základny v oblasti Chu Pong. Jednotky 3. brigády 1. kavalerie, která převzala velení od 1. brigády, postupovaly vpřed za účelem zřízení dělostřeleckých základen a přistávacích zón na úpatí hory. Přistávací zóna X-RAY byla jednou z několika pozic USA nacházejících se na okolních náhorních plošinách, které byly zranitelné vůči útokům nepřátelských sil. Právě zde započaly 14. listopadu boje, v nichž se utkaly tři americké prapory s jednotkami dvou severovietnamských pluků.
Onoho osudného dne v brzkých ranních hodinách provedl 1. prapor 7. kavalerie výsadek do prostoru přistávací zóny X-RAY. Kolem poledne pak na americké vojáky zaútočil 33. pluk severovietnamské armády. Tvrdé boje pokračovaly i přes noc, až byla plošina X-RAY obklíčena. Následujícího dne byly zlikvidovány dvě americké čety. Situace byla zoufalá a americkým jednotkám nezbývalo nic jiného, než žádat o vzdušnou pomoc.
Tváří v tvář opakovaným minometným útokům a tvrdému náporu nepřátelské pěchoty byli Američané nuceni využít všech dostupných palebných prostředků, které měli po ruce. Dělostřelecké lodě, taktická letadla a bombardéry B-52 zahájily masivní bombardování nepřátelských vojsk. Po tvrdých bojích nakonec americká pěchota, vybavená puškami M16, odhodlaného nepřítele úspěšně odrazila. Síly VLA a Vietkongu přišly o více než 600 mužů, Američané ztratili 79 vojáků.
Severovietnamské vojsko neustoupilo
Ačkoli nepřítel utrpěl opravdu těžké ztráty, z údolí Ia Drang se nestáhl. Jednotky 33. a 66. pluku VLA, které se začaly přesouvat na východ směrem k Plei Me, se 17. listopadu opět střetly s americkým vojskem, tentokrát s 2. praporem 7. kavalerie. Ke konfliktu došlo pouhých několik mil severně od X-RAY, v přistávací zóně ALBANY.
Následný boj se stal krvavou demonstrací severovietnamského mistrovství v přepadávání, když komunisté do svých sítí chytili hned čtyři americké roty. Zatímco obklíčené jednotky bojovaly o přežití, ve zmatku a chaosu zmizely takřka veškeré známky organizovaného boje. Nebylo možné přivolat posily ani efektivní palebnou sílu. Chvílemi se boje omezovaly na obětavé úsilí jednotlivců a několika malých jednotek, které se pokoušely předejít zkáze, avšak poté, co boje té noci ustaly, bylo skoro 70 % amerických sil ztraceno. Téměř každý třetí voják padl v boji.
Obě strany se prohlásily za vítěze
VLA způsobila Američanům obrovské ztráty, přičemž sama utrpěla hrozivé škody. Severovietnamské velení však věřilo, že i takto vysoké počty mrtvých jsou pro ně příznivé a odhodlání Američanů nakonec poleví. Naopak Američané byli přesvědčeni, že se jim podařilo předejít zásadnímu postupu VLA. Nehledě na strašlivé ztráty na obou stranách byla bitva u Ia Drang označena za první velký americký triumf ve vietnamské válce.
Westmoreland a jeho zástupce, generál William DePuy, kteří se svému umění války naučili v bitvách za druhé světové války, považovali poměr počtu obětí, jenž se pohyboval odhadem kolem 12:1, za důkaz toho, že válku lze vyhrát prostřednictvím doslovného vyčerpání nepřítele, a to pomocí operací typu „najdi a znič“.
Ostatně renomovaný časopis Time vybral generála Westmorelanda za Muže roku 1965. Spojené státy v tomto roce ztratily 1 275 mužů, 5 466 bylo zraněno, 16 zajato a 137 prohlášeno za nezvěstné. Síly Vietnamské republiky přišly o 11 403 mužů, 23 296 utrpělo zranění a 7 589 bylo pohřešováno. Spojenci odhadovali počet mrtvých Vietkongu a VLA na 35 382 a zajatých na 5 873.
Jaký je Váš názor na kontroverzní Vietnamskou válku?