Do Armády České republiky je třeba investovat desítky miliard, ale uváženě a v souladu s vyhodnocením konfliktu na Ukrajině. Spousta věcí se změní, včetně kvality zbraní.
O podfinancování AČR se hovoří dlouhá léta, přišel konflikt na Ukrajině, změnila se bezpečnostní situace a politici jednají standardním způsobem. Najednou se peníze najdou i za cenu dražšího másla, dle vyjádření Jany Černochové. Situace už došla tak daleko, že paní ministryně jede do Spojených států žádat o základnu, kterou jsme před lety naprosto nesmyslně odmítli, jak se ukazuje, tak výrazně pod vlivem ruských dezinformací.
Moderní vojenské doktríny jsou na prahu změny
Konflikt na Ukrajině se bezesporu stane předmětem řady analýz, jejichž důsledkem budou zásadní změny ve vojenských doktrínách většiny západních zemí. Je zajímavé, že poslední válka o Náhorní Karabach s politiky příliš nehnula, ačkoli ji prakticky rozhodly drony. Nutno podotknout, válku na Ukrajině lze brát jako moderní konflikt po velmi dlouhé době. Přesahuje z vojenského hlediska význam obou válek v Perském zálivu.
Obě strany jsou relativně moderně vyzbrojené a jedná se v zásadě o vševojskový souboj dvou armád. Pochopitelně ta ukrajinská je téměř bez letectva a ruská zase bez morálky, ale vzhledem k zapojení dronů, relativně moderních protivzdušných systémů i raket, se jedná o pastvu pro vojenské teoretiky. Přesto jsou v popředí jen dva druhy zbraní. Drony a přenosné protivzdušné či protitankové systémy. Oba segmenty víceméně určují pravidla.
Nelze opomenout ani moderní sledovací systémy, jež nepochybně NATO poskytuje ukrajinskému Davidovi, a v neposlední řadě systémy naváděcí. Plně mechanizovaná ruská armáda dostává na frak především díky Javelinům, Starstreakům a NLAW, které s děsivou pravidelností odhalují slabiny ruských obrněnců. Samozřejmě je zde otázka, jak by tyto zbraně účinkovaly na výzbroj západní provenience.
V každém případě je pěšák opět na scéně jako plnohodnotná zbraň, a ne jako pouhý čistič po bouřce. Podíváme-li se na účinnost dronů a jejich cenu, v kombinaci se zatím nedostačující obranou proti nim, je nasnadě, že vojenské učebnice se budou přepisovat zřejmě dalekosáhle. S tím úzce souvisí vývoj nových zbraňových systémů pro armády budoucnosti a velké otazníky nad smysluplností extrémně drahých MBT.
Konec MBT jako zbraně prvního sledu? Nebo vůbec?
Podíváme-li se realisticky na význam tanku na bojišti, dostáváme se trochu do úzkých. Zatímco dělostřelectvo celkově (myšleno raketové i klasické) potvrzuje svůj stále velký smysl v armádě, tank má tak velké množství nepřátel, že jeho životnost na moderních bojištích prudce klesá. Prakticky MBT nemůžete nasadit, pokud nemáte vzdušnou převahu, toto pravidlo je již staršího data.
Ale současné obrněné vozy a transportéry již běžně disponují laserem naváděnými protitankovými raketami. Připočteme-li k tomu moderní přenosnou protitankovou výzbroj s podobným zaměřováním, situace se rázem stává pro tuto nebezpečnou zbraň doslova kritickou. Vezmeme-li v úvahu, že nový Leopard 2A7+ stojí více jak 7 milionů Euro (přes 171 milionů Korun), přidáme servis a logistické zabezpečení, máme na bojišti extrémně ohroženou a velmi drahou věc.
Je nutné si uvědomit, že třeba nebyly zmíněny sebevražedné drony, jež mohou mít vysokou kinetickou rychlost při dopadu, a o to tu velmi jde. Za těchto podmínek je velkým otazníkem, kdy vlastně můžeme, s předpokladem přiměřených ztrát, vyslat MBT na bojiště. Válka na Ukrajině zatím ukazuje děsivý strach ruských tankistů, kteří vymýšlejí všechno možné, aby ochránili horní část věže svého tanku.
Lze namítnout, že k likvidaci ruských strojů přispívá munice uvnitř věže, kterou mají západní tanky chráněnou již jen proto, že západu na životech vojáků vždy záleželo, na rozdíl od ruských generálů. Jenže pokud má střela tak velkou penetraci a dokáže proniknout skrz pancíř, kde teprve vybuchne, posádce moc nadějí na přežití nezbývá, stejně jako opravitelnost stroje.
AČR je třeba modernizovat, ale až po analýzách konfliktu
Již teď je jasné, že se povedou rozsáhlé debaty o roli MBT v armádě. Vojensko-průmyslový komplex se jich bude případně jen nerad vzdávat. Určitě dojde k přehodnocení významu malých vojenských jednotek, vyzbrojených moderními přenosnými systémy. Též dojde k výraznému rozmachu dronů, ať již početně či vývojově.
Je proto nezbytně nutné nespěchat, čekat na nejnovější trendy a nakupovat zbraně, které nezestárnou příliš rychle. Ministryně Černochová celkem správně poznamenává, že je třeba nakoupit drony a moderní přenosné systémy, ale to není tak těžké vymyslet. Její někdy až přehnaně dramatické výstupy se brzy setkají s realitou, včetně avizovaného návrhu na novou americkou základnu v České republice.
Celé to chvílemi vyznívá až směšně. V době, kdy byla žádoucí, byla odmítnuta. Argumenty charakteru, že se automaticky staneme cílem, jsou nesmyslné. Tím bychom případně byly stejně jako členové aliance. Při chladnějším uvažování je třeba si především uvědomit, že v rámci konvenční války Rusko ukázalo jednu věc – není velmoc! Pro NATO je protivníkem pouze pro případ nekonvenčního konfliktu. Zde se rázem bavíme o úplně jiných zbraňových systémech.
Chce to méně lobbingu a více práce
Je jisté, že v krátkodobém i střednědobém výhledu nám ze strany Ruska nebezpečí útoku nehrozí, rozhodně ne takového, na jaký se budeme připravovat. Proto je třeba začít přistupovat k investicím do AČR s nadhledem a nějakým alespoň střednědobým plánem, který by měl primárně zahrnovat český zbrojní průmysl. České zbrojovky stále produkují kvalitní zbraně.
Ať jde o holding Excalibur, který teď kupříkladu modernizoval legendární raketomety Vampire (nemluvě o vozidlu Titus Nexter, jež se zde vyrábí, či houfnici Dita), přes třeba Českou zbrojovku, jež vyrábí velmi kvalitní ruční zbraně, po firmy, které mají třeba utajené kontrakty s USA na výrobu řídících systémů pro jejich exportní drony. Při zahraničních akvizicích je třeba zohledňovat podíl výroby českého průmyslu, kde do jisté míry vévodí Rheinmetall, ten zde již podniky má.
Základem ovšem je, aby se upozadil lobbing a začalo se skutečně kvalitně pracovat. Při nákupu špičkových technologických součástí ze zahraničí je český průmysl schopen vyrobit i kýžené pásové BVP. AČR nemá na zakázky takřka vliv. Vše mají v rukou politici a je těžké si představit právě je, jako ty skutečně povolané. Léta tragických tendrů jen potvrdila, že problém armády je v politicích. Takže uvidíme, jak bude vypadat realita Jany Černochové.
Jak by měla vypadat moderní AČR?