Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev podepsal 21. července 2026 v Berlíně s kancléřem Friedrichem Merzem strategickou deklaraci, která posouvá Baku blíž k Evropě, a dál od Moskvy.
Generálmajor Mychajlo Drapatyj převzal velení ukrajinské armády 22. července 2026. Téhož dne se do oběhu dostal starší rozhovor, který rozpoutal diplomatickou bouři.
Páteční dopoledne 24. července 2026 roztrhly exploze Kyjevskou oblast dřív, než stihly zaznít sirény. Mezi detekcí a dopadem zbývaly pouhé minuty.
Monitorovací zdroje varovaly Kyjev před dosud největším kombinovaným vzdušným úderem: 4 000 dronů, 50 balistických raket a 11 hypersonických Cirkonů.
Vladimir Didyujev přeplul řeku, a teprve když uslyšel v rádiu název města, pochopil, kam ho poslali. V tu chvíli se rozhodl přestat bojovat.
Oděsa stále funguje. Lodě ale vplouvají do přístavu s vědomím, že kterákoliv z nich se může stát dalším terčem ruských řízených střel.
Oleksandr Syrskyj, muž přezdívaný „Řezník z Bachmutu“, skončil v čele ukrajinské armády. Na jeho místo nastoupil generál, který proti Rusku bojuje nepřetržitě od roku 2014.
Bývalý americký vojenský zpravodajec Scott Ritter vyzval Moskvu, aby místo dalších jednání zesílila raketové a dronové údery na Ukrajinu. Západ podle něj jen hraje o čas.
Ukrajinský generální štáb hlásí za 20. července 2026 celkem 217 bojových střetů na frontě. Nejvíc jich připadlo na směry Slovjansk a Pokrovsk.
Za necelé tři týdny července Rusko překročilo měsíční limit, který mu podle ukrajinské rozvědky umožňuje držet stabilní zásoby. Teď sází na to, že Kyjevu dojdou interceptory dřív.