Zaměření: Letecká technika

Oto Dufek (nar. 1963) nikdy nebyl jen „novinář od stolu“. Jeho cesta k armádní žurnalistice začala už na vojně na začátku 80. let. „Pamatuju si, jak jsem stál v mrazu u ranveje, čekali jsme na start a já věděl, že o tomhle chci jednou psát,“ vzpomíná. V kasárnách poprvé poznal, co znamená, když se vojenská technika nesmí porouchat, protože na ní závisí osudy ostatních.

Po návratu z vojny nastoupil do hangárů. První měsíce trávil mezi stroji, kde se řešily netěsnící hydrauliky a motory, které měly nalétáno víc, než by dnes kdokoli dovolil. „Byla to škola reality, učebnice vám nikdy neřekne, jak voní kerosin, když vám kape na boty,“ říká. Tyhle zkušenosti ho poznamenaly na celý život. Dodnes tvrdí, že každá analýza má cenu jen tehdy, pokud znáte i ten prach a špínu kolem.

V devadesátých letech začal psát první články pro ATM a Letectví + kosmonautika. Byl to čas přelomu, socialismus skončil, armáda se měnila, do hry vstupovalo NATO. „Najednou jsme řešili, jestli budeme lítat na MiGu nebo na Gripenu, a já u toho chtěl být,“ vzpomíná. Jeho texty brzy vycházely i v tehdy nejčtenějších tištěných plátcích. Nebyly to jen suché zprávy, ale pohledy s osobní zkušeností a odborným názorem.

Publikoval i v dnes už zaniklých titulech, jakými byly Český deník, Svobodné slovo či Večerní Praha. Právě tam pravidelně komentoval první kroky české armády. Někdy s nadšením, jindy s kritickým odstupem. Zároveň přispíval do specializovaných časopisů Křídla vlasti a Zbraně & náboje, které v devadesátých letech byly pro odbornější čtenáře, jež zajímala technika a vojenská realita bez příkras.

První rozhovor v rádiu si pamatuje dodnes. Byl to regionální pořad o válce v Perském zálivu. „Byl jsem nervózní jak pilot před prvním startem, ale když jsem začal vysvětlovat, proč Američané tak spoléhají na tankery, věděl jsem, že tohle je moje parketa.“ Od té doby se jeho hlas pravidelně objevoval v dalších rádiích i panelových diskuzích na přednáškách.

Za čtyři desetiletí napsal tisíce textů. Od analýz rozpočtů ministerstva obrany až po příběhy pilotů, kteří se po nouzovém přistání vrátili k rodinám. „Tohle jsou ty chvíle, kdy technika a lidský osud splynou v jedno,“ říká. Právě tyhle okamžiky dávají jeho práci emoci a hloubku.

Dnes, ve svém „důchodovém“ věku vede na webu ArmádníZpravodaj.cz rubriku letecké techniky. Stále píše s respektem a s nadhledem muže, který zažil socialismus, vstup do NATO i současné debaty o F-35. „Když dnes vidím, jak se kolem Gripenů motají mladí technici, vzpomenu si na své vlastní začátky. Jen jejich ruce už nejsou od oleje, ale od tabletů,“ říká s úsměvem.

Mimo psaní se věnuje letecké historii, sbírá odznaky a modely letadel. Nostalgicky přiznává, že pokaždé, když se přiblíží k MiGu-21, vrátí se mu pocit z dětství: směs strachu, obdivu a fascinace.

Oto Dufek dnes působí jako respektovaná autorita v oblasti vojenského letectví a armádní techniky. Jeho texty spojují zkušenost muže, který měl ruce od oleje, s nadhledem novináře, jenž už čtyři desetiletí hledá odpověď na otázku: co pro nás armáda a její technika doopravdy znamenají.

Stránka byla naposledy aktualizována redakcí ArmádníZpravodaj.cz v srpnu 2025.