Jugoslávie, a později Srbsko, si vybudovalo relativně kvalitní zbrojní průmysl mixující sovětské i západní systémy. Výsledkem je mj. docela schopný raketomet.
Vozidlo jedoucí po cestě je pro operátora dronu jednoduchým cílem. Staré sovětské obrněnce navíc nemají příliš vysoký stupeň ochrany.
Sovětský letoun Su-27 se sice západním protějškům vyrovnal, pokud šlo o výzbroj a případný souboj, ale na rozdíl od nich dokázal operovat i z provizorních letišť.
Sebevražedné drony mohou ničit nejenom techniku, ale také útočit na jednotlivé vojáky. Ti je však mohou rušit a mnohým se tak ubránit.
Pokud vojáci obrněné transportéry dostatečně nezamaskují, jsou pro sebevražedné drony velmi snadným cílem, ať stojí nebo se pohybují.
Řízená střela s dlouhým doletem umožňuje zasahovat cíle na dlouhé vzdálenosti. Využívat ji přitom mohou i vrtulníky nebo drony, které tak zůstanou mimo dosah PVO.
Granátomet může působit jako neohrabaná zbraň, ale moderní systém si může poradit s celou řadou cílů, a to včetně dříve nemyslitelných dronů.
Motocykly mohou vojáky bezpečně dopravit na pozici, zatímco po nich střílí dělostřelectvo, ale když se na ně snesou drony, bude nejspíše během krátké chvíle po nich.
Malé drony mají omezený dolet, ale pokud je na místo odnese větší letoun jako GOGOL-M a je využita i umělá inteligence, jejich možnosti se dramaticky mění.
Je-li dron velký jako bojové vozidlo pěchoty, může mít široké využití. Užívání velkých obrněnců na bojišti je tak možné.