Námořní doprava byla pro přežití Velké Británie klíčová, Němci se ji pokoušeli narušit. Na začátku války to zkusili i jednou ze svých nejsilnějších lodí.
Když v září 1939 začala druhá světová válka, nezačala ji jen německá invaze do Polska. Daleko v Atlantickém oceánu číhala v té době jedna z hladinových válečných lodí nacistického Německa, až dostane povolení útočit na lodi nepřítele. Jakmile vypukla válka, loď i její posádka se pustili do plnění svého úkolu – potápět a ničit veškeré transportní lodě Británie a jejích spojenců kdekoli v Atlantském a části Indického oceánu. Jakmile se britské námořnictvo o lodi dozvědělo, uspořádalo na ni honičku. Ta nakonec skončila u přístavu Montevideo.
Silná loď obcházela platná omezení
Tím německým plavidlem byla takzvaná „kapesní“ bitevní loď Admiral Graf Spee. Šlo o jednu ze tří lodí německé třídy Deutschland, která neměla ve světě obdoby. Německo bylo totiž omezeno poválečnými restrikcemi velikostí výtlaku jemu povolených válečných lodí a nemohlo tak stavět běžné bitevní lodě nebo bitevní křižníky.
Proto přišlo s konstrukcí kapesní bitevní lodě velikosti těžkého křižníku, ale vyzbrojené šesti děly ráže 280 milimetrů. Ve skutečnosti ji Němci postavili dokonce větší než směli, měla výtlak 12 tisíc tun místo povolených deseti tisíc. Loď Admiral Graf Spee byla dobře pancéřovaná, na bocích měla pancíř 80 mm, na palubě 40 mm silný. A byla velice rychlá.
Loď byla uvedena do služby v roce 1936. Nasazena byla poprvé u Španělska, kde se podílela na blokádě republikánských přístavů. V srpnu roku 1939, když se Německo chystalo na útok proti Polsku, ji velení námořnictva poslalo daleko do Atlantického oceánu. Podporovat ji měla zásobovací loď Altmark. Měla čekat na rozkazy, protože Němci stále doufali, že jim Velká Británie a Francie po přepadení Polska válku nevyhlásí. Když se tak stalo, dostal kapitán Hans Langsdorff zelenou.
Britové loď naháněli týdny
Průzkumný letoun Arado z německé kapesní bitevní lodě 30. září 1939 objevil britský parník Clement. Vzápětí na něho německá loď zaútočila. Britská transportní loď se vzdala, takže Němci nechali posádku nastoupit do člunů a nakonec parník vlastním komandem potopili. Britský radista z lodi Clement ale stačil ještě před opuštěním lodi odvysílat varování. Britové se tak dozvěděli, že mají v Atlantiku nebezpečného záškodníka. Vyslali proti němu několik bojových skupin. Hledaly ho čtyři letadlové lodě, dvě bitevní lodě, bitevní křižník a 16 křižníků.
Leč německá loď jim dlouhé týdny unikala. Operovala nejen v Atlantiku, ale i v části Indického oceánu, její operační prostor byl zhruba od Madagaskaru přes mys Horn až po pobřeží jižní Ameriky. Posádka německého korzára se snažila i speciálními nástavbami měnit siluetu lodi, měnit nátěrem barvy a vztyčovat různé vlajky i neutrálních zemí, aby nebyla při spatření britskými válečnými loděmi hned identifikována. Dál však potápěla především britské transportní lodě, až se nakonec její obětí stalo devět nákladních plavidel.
Z nich brala občas i posádky do zajetí, které pak při pravidelných setkáváních se svojí zásobovací lodí Altmark přesouvala na tuto loď. Ale smyčka se pomalu utahovala a Admiralu Graf Spee nakonec 13. prosince 1939 došlo štěstí. Zahlédla ho a dohnala pátrací skupina složená z britského těžkého křižníku Exeter a dvou lehkých křižníků Ajax a Achilles u pobřeží Jižní Ameriky. Dnes je souboj těchto lodí s lodí Admiral Graf Spee známý jako Bitva u ústí Rio de La Plata.
Poškozená loď zamířila do neutrálního Montevidea
Když se protivníci k sobě konečně přiblížili, mezi britskými loděmi a německou kapesní bitevní lodí se rozpoutala zuřivá palba. Britské lodě sice byly v početní přesile, ale německá měla své hlavní zbraně výrazně větší ráže. Jedna německá salva tak vážila téměř jednou tolik jako salva všech tří britských lodí najednou. Němci svojí přesnou palbou vážně poškodili Exeter, ale sami utrpěli také nemalé škody a po skončení dělostřeleckého souboje jim navíc nezbývalo mnoho munice a i palivo jim docházelo.
Kapitán Langsdorff sledován zpovzdálí dvěma britskými lehkými křižníky se nakonec stáhl do neutrálního přístavu Montevideo. Doufal, že tam nalezne pomoc a možnost oprav. Britské a francouzské námořnictvo začalo do oblasti svolávat další své námořní síly a tyto země rozpoutaly i velkou diplomatickou ofenzívu, aby Argentina německou loď vyhostila ze svého neutrálního přístavu.
Nakonec uruguayská vláda dala kapitánovi ultimátum, že musí 17. prosince odplout. Kapitán Langsdorff předpokládal, že posilové námořní jednotky Anglie a Francie jsou již velmi blízko Montevidea (což nebyla v té chvíli pravda) a že se svou poškozenou lodí jim nemá šanci uniknout. Proto se rozhodl 17.12.1939 po vyplutí z třímílového chráněného pásma svou loď potopit a s celou svou posádkou se nechal internovat v Argentině.
Comandante Hans Langsdorff
Zveřejnil(a) Fundación Histarmar dne Úterý 13. prosince 2016
Pravděpodobně většině svých mužů zachránil život. Protože z Německa ale před vyplutím dostal přímý rozkaz, aby s britskými loděmi bojoval a probil se domů do Německa, který odmítl splnit, nakonec v Argentině spáchal sebevraždu.
Jaká byla šance Admirala Graf Spee, že unikne z Montevidea?
Zdroj: Warhistoryonline
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 14913
Události
|
PŘEČTENÍ: 16032
