Záhada pouštního vraku bombardéru fascinuje dodnes. I po letech funkční vysílačka, ale kam zmizela posádka?

První mise B-24 Lady Be Good byla zároveň i její poslední. Osud stroje a jeho posádky byl celých 15 let záhadou.

i Zdroj fotografie: Mike Haggerty / Public Domain
                   

Psal se rok 1958 a britská skupina prospektorů pátrající po nových ložiscích ropy v libyjské poušti objevila něco zcela jiného. Vrak amerického vojenského bombardéru B-24. Když prospektoři letadlo prohledali, zjistili, že je stroj ve vynikajícím stavu, vysílačka funguje a v termoskách posádky je poživatelná káva a čaj. Kam se ale poděla posádka a jak se letadlo tak hluboko do pusté vyprahlé Sahary dostalo?

První a poslední mise Lady Be Good

Leteckým detektivům se brzy podařilo zjistit více. V poušti ležel americký bombardér B-24D Liberator jménem Lady Be Good, který zmizel 4. dubna 1943, když se vracel z bombardování Neapole. Jak se letadlo, pojmenované po slavném muzikálu, ocitlo stovky kilometrů od Středozemního moře a základny Suluk, kde mělo přistát?

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Lady Be Good byl zbrusu nový stroj, když byla 25. března 1943 přidělena k 514. bombardovací peruti, operující z libyjského letiště Suluku. Její posádka byla také nová a nezkušená. Do Libye dorazila týden před jejich letadlem. Po týdnu tréninkových letů a testů Lady a jeho posádku čekala první ostrá mise. Bombardovací svaz měl odstartovat ve vlnách ze Suluku a zamířit nad 1 100 kilometrů vzdálenou italskou Neapol.

Lady byla jedním z posledních letadel, která ze Suluku odstartovalo. Cestou se svaz dostal do silné písečné bouře, která většinu bombardérů donutila vrátit se zpět na základnu. Lady Be Good však pokračoval s několika dalšími odvážlivci nad cíl. Když v 19:30 ve výšce 7 600 metrů dosáhl svaz Neapole, město bylo skryto v silné oblačnosti, takže se bombardéry otočily a zamířily domů. Letouny shodily bomby do Středozemního moře, aby snížily svou hmotnost a ušetřily palivo pro cestu domů.

Osudná porucha

Při návratu do Suluku se Lady Be Good, který se ve tmě oddělil od svazu, dostal do problémů. O půlnoci pilot letounu, poručík William Hatton, informoval rádiem Suluku, že jejich automatický směrový vyhledávač (Automatic direction finder – ADF) nefunguje, a že potřebují pomoc s navedením na letiště. Ta však nikdy nepřišla. Nešťastný B-24 přeletěl přímo nad letištěm a pokračoval nad vražednou saharskou poušť.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Ve dvě hodiny ráno už Lady letěl jen na výpary. Posádka se rozhodla neriskovat nouzové přistání v dunách a raději vyskočila na padácích. Opuštěný bombardér pokračoval bez osádky ještě dalších 26 kilometrů. Lady zvolna klesal a poměrně jemně dosedl do jemného písku. Americká armáda mezitím zahájila intenzivní pátrací a záchrannou operaci, ale letadlo ani jeho posádku nenašla. Hledali na špatném místě. Předpokládalo se totiž, že se Lady Be Good zřítila do Středozemního moře. Posádka byla prohlášena za pohřešovanou.

Konec záhady

Osud Lady Be Good zůstal záhadou až do roku 1958. Průzkumný tým společnosti British Petroleum letěl v listopadu 1958 nad libyjskou pouští, když spatřil vrak velkého letadla. Sami nemohli vrak prozkoumat, ale zaznamenali a ohlásili jeho polohu na americké základně Wheelus, kterou tehdy Američané měli u Tripolisu. V květnu 1959 vyslalo americké letectvo na místo havárie svůj tým. Ten zjistil, že jde o 16 let pohřešovaný B-24D Liberator Lady Be Good.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Okamžitě si všimli pozoruhodného stavu B-24. Stroj jako by havaroval den před objevením. Lady Be Good byla rozlomena na dvě části, ale díky jemnému dosednutí do dun a vyprahlosti pouště bylo letadlo dokonale zakonzervováno a zachováno. Vysílačka fungovala, kulomety také a jeden motor byl v takovém stavu, že by stačilo doplnit palivo a olej a naskočil by. Tým našel také čutory stále plné pitné vody, poživatelné potravinové dávky, termosky, ve kterých byla ještě káva a čaj, a osobní věci posádky, jako byly části oblečení, osobní doklady a navigátorův palubní deník.

Pátrání pokračuje

Nenašli však žádnou stopu po posádce. Vzhledem k tomu, že v letadle nebyly padáky, předpokládalo se, že muži ze stroje vyskočili. Zhruba o rok později se do pátrání zapojil další tým americké armády, který měl za úkol najít ostatky pohřešovaných členů posádky. Pátrání nemělo úspěch, ale podařilo se najít osobní věci a značky rozeseté po poušti, které napovídaly směr, kudy se nešťastní muži vydali.  

Podobně jako při nálezu samotného letounu, opět sehráli klíčovou roli britští ropní prospektoři. V roce 1960, našel britský tým ostatky pěti členů posádky Lady Be Good, což podnítilo další pátrání Američanů po posledních čtyřech pohřešovaných. Při americkém pátrání byla nalezena dvě těla. Posledního nešťastníka objevili britští těžaři. Celkem byly nalezeny ostatky osmi mužů. Tělo devátého letce nebylo nikdy nalezeno.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Odborníci tehdy odhadovali, že s nouzovými zásobami, které měla posádka při sobě, nemohli muži v kruté poušti urazit více než 45 kilometrů. Bylo neuvěřitelné, že tělo muže, který došel nejdál, bylo nalezeno 175 kilometrů od vraku Lady Be Good. U těl bylo nalezeno také mnoho osobních předmětů, které muži během cesty používali, včetně deníku poručíka Roberta Tonera, který podrobně popisoval poslední dny posádky.

Smutný osud posádky

Osmi mužům se podařilo po seskoku z letadla spojit. Devátého pohltila Sahara po výskoku z letadla. Chybně se domnívali, že se nacházejí 160 kilometrů od Suluku. Ve skutečnosti byli od domovské základny vzdáleni od domovské více než 640 kilometrů. Věděli, že se musí vydat na sever. Všech osm dokázalo urazit vyprahlou pouští neuvěřitelných 136 kilometrů s pouhou polovinou čutory vody na osobu.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Poté však bylo pět trosečníků pouště příliš slabých na to, aby pokračovali dál. Tři jejich zbývající druhové se rozhodli pokračovat a přivolat ostatním pomoc. Pustou Saharou ušli dalších 32 kilometrů a poslední dokonce 47 kilometrů, než jí také podlehli. Pokud by se muži vydali na opačnou stranu a vrátili ke svému letadlu, kde byla funkční vysílačka a velké zásoby vody a jídla, s velkou pravděpodobností by v saharském pekle přežili.

Přežívající odkaz

Přesto je smutný osud mužů z Lady Be Good důkazem obrovské síly lidské vůle a touhy přežít. Podařilo se jim jedněmi z nejdrsnějších podmínek na celé planetě ujít vzdálenost, kterou mnozí považovali za nemožnou. Dnes osm letců nalezených v poušti odpočívá na vojenských hřbitovech v USA. Neméně důstojného zacházení se dostalo jejich stroji. Osobní věci posádky vrátilo letectvo příbuzným. Některé artefakty včetně jednoho z motorů jsou uloženy v amerických leteckých muzeích.

iZdroj fotografie: uživatel Jack/ Creative Commons / CC BY

Poničená vrtule byla použita na pomník v michiganském městečku Lake Linden, odkud pocházel jeden člen posádky a skla z letadla byla použita na vitráž v kapli na základně Wheelus. Jinak bylo letadlo ponecháno sběratelům suvenýrů. Teprve v roce 1994 byl zbytek vraku odvezen libyjskou armádou a uskladněn na letecké základně Gamála Násira u Tobruku. Zde by se Lady Be Good měla nacházet dodnes.

Jak je podle vás možné, že vysílení členové posádky dokázali ujít tak velký kus cesty?

Zdroj: WarHistoryOnline

Diskuze Vstoupit do diskuze
88 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Lidem teprv teď začne téct do bot. Operátoři se rozhodli, že jim zdraží volání
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Co je potřeba vědět o Crohnově chorobě: Zdraví může poškodit víc než srdeční infarkt, kouření zhoršuje příznaky
adbz.cz
adbz.cz
Chemikálie jsou zbytečné. Ucpaný záchod se dá uvolnit pomocí obyčejného pytle na odpadky