Bataanský pochod smrti absolvovali i Češi. Konce války se nedožil ani jeden, před 76 lety byl popraven velitel Japonců Masaharu Homma

Během druhé světové války se japonská vojska v Pacifiku a jihovýchodní Asii dopustila mnoha zvěrstev na nepřátelích a civilistech. Jedním z nejznámějších je utrpení amerických a filipínských vojáků, kteří se v dubnu 1942 japonské armádě vzdali na Filipínách. Událost, jež následovala, se dnes nazývá Bataanský pochod smrti, podle poloostrova, na kterém se odehrála.

Američané si mysleli, že Filipíny ubrání

Po útoku na Pearl Harbor začala japonská vojska útočit na mnoho cílů v jihozápadní Asii a Pacifiku. Největší síly měly Spojené státy umístěné na Filipínách, které jim tehdy patřily. Na ostrově Luzon, kde je i hlavní město Manila, měl generál Douglas MacArthur k dispozici asi 130 tisíc vojáků, Američanů nebo místních jednotek. Hodlal se s nimi bránit a zamezit Japoncům ve využití skvělého přístavu v Manilské zátoce.

iZdroj fotografie: U.S. National Archives and Records Administration / Public Domain

Ale jeho síly byly silné jen na papíře. Nebyly dobře vycvičené ani vybavené. Navíc Američané na začátku války přišli na Filipínách o většinu letadel, která se Japoncům podařilo zničit na zemi. Nakonec 22. prosince 1941 se hlavní invazní síly vylodily v Lingayenském zálivu asi 200 kilometrů severně od Manily. Pod jejich tlakem Američané ustupovali. Aby zachovali Manilu, vyhlásili ji otevřeným městem.

Pro svoji obranu si MacArthur vybral poloostrov Bataan na severní straně Manilské zátoky. Má hornatý terén, a je tedy k obranným bojům vhodný. Jenže před začátkem hlavních bojů, počátkem ledna 1942, se Američanům podařilo na poloostrov dostat jen velmi omezené zásoby jídla a munice. Od začátku byli na snížených přídělech a jejich situace se zhoršovala. MacArthur byl odvolán do USA a velitel sil Edward King se nakonec 9. dubna se svými zbývajícími vojáky vzdal.

Zajatci, se kterými nikdo nepočítal

Japoncům padlo do rukou asi 70 tisíc zajatců, o polovinu více než na kolik byli připraveni. V dalších dvou dnech po kapitulaci je shromáždili na konci poloostrova ve městech Mariveles a Bagac a nařídili jim pochodovat do San Fernanda, kde byla nejbližší železniční stanice. Trasa byla přibližně 100 kilometrů dlouhá, záleželo, kde se zajatci ke koloně připojili. V dubnu je na Filipínách období s nejvyššími teplotami, často s 35 až 40 stupni ve stínu, a jen minimem srážek.

Již na začátku celé akce se Japonci začali dopouštět krutostí. Bez lítosti popravili asi 400 filipínských důstojníků a poddůstojníků, kteří se vzdali. Zajatce okradli o vše, co měli, a během pět až deset dní dlouhého pochodu je nechali téměř bez jídla a vody. Kdo odporoval nebo již nemohl dál, byl bez milosti zabit. Zajatci byli neustále biti a mnozí přišli třeba o zuby. Odhaduje se, že jen během pochodu zemřelo kolem 500 Američanů a 2 500 Filipínců.

iZdroj fotografie: U.S. National Archives and Records Administration / Public Domain

Ani po příchodu na železniční stanici utrpení neskončilo. Zajatci byli nahnáni do železničních vagonů. Ty byly tak plné, že se v nich dalo jen stát. Mnoho mužů v rozžhavených vagonech doslova zemřelo ve stoje. Mnozí trpěli úplavicí a dalšími nemocemi, potřebu museli vykonávat pod sebe. Vlaky zajatce odvezly do tábora O’Donnell. I zde byly otřesné podmínky, často byli nasazováni na otrockou práci a mnozí muži umírali. Filipínci byli v říjnu propuštěni, Američané museli vydržet do konce války.

Při pochodu umírali i Češi

Soudobě na Filipínách žily i desítky Čechů. Ti byli po vzniku Protektorátu považováni za Němce a dostali nabídku k odletu domů. Odmítli a 14 z nich se dobrovolně přihlásilo k americké armádě. Sedm jich bylo evakuováno, ale zbytek byl zajat a zúčastnil se pochodu smrti. Dva z nich přesun nepřežili, další byl později popraven, protože kradl jídlo. Jeden zemřel na vyčerpání a zbylí tři zahynuli při potopení lodi převážející zajatce do Japonska. Všichni byli posmrtně vyznamenáni v roce 2012 filipínskou vládou.

Odhaduje se, že ze zajatých Filipínců jich zemřelo až 26 tisíc. Američanů z Bataanu nepřežilo asi dva tisíce. V samotném táboře bylo soustředěno 22 tisíc Američanů i z jiných míst. Konce války se jich dožilo jen 15 tisíc. Japonský generál Masaharu Homma, který velel jednotkám při invazi, byl po válce za zvěrstva během pochodu odsouzen k smrti a v roce 1946 popraven. Stejně dopadli i dva jeho podřízení generálové.

Událost byla vyšetřována spojeneckým vojenským tribunálem. Hlavním obviněným byl generálporučík Masaharu Homma, společně se dvěma důstojníky. Hájil se tím, že byl zaujat útočnými operacemi, pochodu nevěnoval pozornost a o zvěrstvech se dozvěděl až před tribunálem. I přes panující pochybnosti o Hommových rozkazech ohledně tragédie MacArthur potvrdil rozsudek smrti a generál byl 3. 4. 1946 zastřelen popravčí četou.

Čím si vysvětlujete zvěrstva, která jsou lidé ve válce schopni páchat?

Zdroj: Britannica