Benešovy dekrety: Co znamenaly pro národ a proč jsou dodnes tolik diskutovány

Benešovy dekrety, známé též jako dekrety presidenta republiky byly soubory právních nařízení vydávané v průběhu a po skončení druhé světové války jako prostředek výkonu moci exilové vlády v době okupace Československa nacistickým Německem a bezprostředně po ní. Celá sbírka obsahovala přibližně sto dekretů.

Myšlenka Benešových dekretů

Ačkoliv bylo Československo v područí Němců, v Londýně vznikla exilová vláda v čele s presidentem Dr. Edvardem Benešem. Tento soubor předpisů uplatnila jako nouzové a dočasné řešení situace do doby, než se země bude moci opět řídit ústavou z roku 1920.

To dokazuje také fakt, že byla v roce 1946 ratifikována Prozatimním národním shromážděním. Není až tak známé, že Edvard Beneš, po kterém jsou samotné dekrety pojmenovány měl na jejich autorství omezený vliv. Vznikaly totiž na jednotlivých exilových ministerstvech, projednávala je exilová vláda a teprve až poté putovaly ke schválení a podpisu prezidentovi.

Poválečná obnova Československa

Myšlenka dekretů měla mít také vliv na kontinuální navázání předmnichovsakého uspořádání Československa. V souvislosti s tím tedy upravovaly celou širokou škálu různých odvětví společenského, právního, ekonomického a politického života. Zároveň v návaznosti na tuto skutečnost bylo konstatováno, že předpisy vydané v daných oblastech v době nacistické okupacve nejsou součástí Československého právního řádu.

Slovensko zpočátku dekrety odmítlo

Nečekaná situace nastala na Slovensku, kdy Slovenská národní rada (SRN) vydal dne 1. září 1944 nařízení, které odmítalo návrat k předmnichovskému uspořádání a vyhlásilo, že SRN vykonávala veškerou státní moc na Slovensku. Tento postoj slovenských představitelů spolu s dalšími názorovými rozdíly trval až do 21. dubna 1945 kdy SRN vydala prohlášení v němž přiznává prezidentovi právo vykonávat zákonodárnou moc s celostátní působností na Slovensku. Některé dekrety tedy od té doby platily i na území Slovenska.

Vyhnání Němců a Maďarů

Masivní deportace Německého obyvatelstva se do jisté míry a na určitých místech změnila v napravování starých křivd ve stylu oko za oko, zub za zub a provázelo ji mnoho násilností a krutostí včetně masakrů civilního obyvatelstva. Odsun se týkal zhruba tří milionů Němců a také přes třicet tisíců Maďarů. Je zajímavostí, že ačkoliv je považován za součást Benešových dekretů, žádný z konkrétních se vyloženě odsunem nezabývá, toto bylo projednáno a odsouhlaseno na Postupimiské konferenci třemi vítěznými mocnostmi.

iZdroj fotografie: The Mighty Quill / Creative Commons / CC BY-SA

Vyvlastnění majetku skupinám obyvatel

Konfiskace majetku se výslovně dotýkala Němců, Maďarů jakož i zrádců a nepřátel Českého a Slovenského národa s výjimkou těch, kteří byli za války věrni republice. Hodnota vyvlastněného majetku se podle tehdejších představitelů odhadovala na 300 miliard korun. Kromě toho se Němcům a Maďarům, kteří dříve nabyli dané občanství ztratili dnem jeho získání občanství Československé.

Kontroverzní zůstávají dodnes

Odpůrci v nich vidí diskriminaci, křivdu a bezpráví, především z hlediska omezování práv, odsunu a majetkové konfiskace a někteří žádají jejich zrušení. Příznivci argumentují, že Benešovy dekrety dnes už nejsou živými normami a k jejich zrušení není důvod.

Vyvlastňování, odsun a další reparace vůči Němcům se odehrávaly po celé Evropě a byly součástí poválečného uspořádání. Ačkoliv tento soubor právních norem je kapitolou dějin první poloviny dvacátého století, dodnes budí emoce a stále jsou předmětem diskusí.

Jaký máte názor na Benešovy dekrety Vy ?

Zdroj: Radiozurnal