Polské Thermopyly aneb Legendární bitva u Wizny, která se zarytě vepsala do dějin druhé světové války

Na válce není nikdy nic dobrého. Ukazuje nám ale, že i malý národ může mít velkou bojovnost. Důkazem je polské městečko Wizna, kterému se říká „Polské Thermopyly“.

i Zdroj fotografie: Uživatel Hiuppo / Creative Commons / CC BY
                   

Pravděpodobně každý zná, nebo mu alespoň něco říká, hrdinský příběh z bitvy u Thermopyl, ve kterém hrstka odvážných Řeků hrdě bojovala proti několikanásobné početné převaze Peršanů. Ačkoliv je však na této skutečnosti upraveno několik detailů, pointa zůstává. Málokomu se však vybaví obdoba této bitvy, která se odehrála před necelým stoletím, během druhé světové války.

Bitva u Thermopyl

Ačkoliv ke slavné bitvě u Thermopyl došlo zhruba před 480 před naším letopočtem, zůstává tato bitva zapsaná v mysli nejednoho nadšence. Na této skutečnosti se podepsal zejména fantasticko-historický film 300: Bitva u Thermopyl, který dokonale popisuje nehynoucí odvahu 300 Sparťanů, kteří i přes výraznou přesilu statečně bojovali proti nájezdu Peršanů pod vedením perského krále Xerxa I.

iZdroj fotografie: Uživatel John Steeple Davis / Creative Commons / Public Domain

Přestože jsou fakta tohoto filmu lehce upravená a řeckých bojovníků se nashromáždilo více, myšlenka a pointa odvahy i přes nespravedlivé rozvržení sil, zůstává stejná. Stejně tak i slib, který dal řecký velitel Leónidas. V tom se totiž zavázal, že Thermopyl neopustí a bude jej bránit, dokud sám nepadne. Ten také splnil a v tomto boji statečně položil život.

Bitva u Wizny

Pokud tedy znáte a chápete myšlenku bitvy u Thermopyl, pochopíte také, proč se tak říká bitvě, která se odehrála u malého polského městečka, zvaného Wizna. Tam totiž, během druhé světové války, zamířili ve svém tažení Němci a tím dokonale překvapili malý oddílek vojáků, který se na tomto místě nacházel. Ten se však nevzdal a do posledních sil bojoval za to, co pro něj bylo správné a důležité. Podobně, jako tehdy Sparťané.

iZdroj fotografie: Uživatel Lonio17 / Creative Commons / CC BY-SA

Překvapení 7. září 1939

Když 1. září Německo pod vládou Hitlera nečekaně zaútočilo na Polsko, nikdo ještě nevěděl, co se děje a co dělat. Útok byl směřován na hlavní město Varšavu, nacisté si však chtěli podrobit celou zemi. Proto své útoky neustále opakovali a podmaňovali si tak jednotlivé části Polska. Když však 7. září došly německá vojska až na hranice města Wizna, čekalo je překvapení.

Ačkoliv se totiž jednalo o jednu z klíčových obranných linií Polska, obsazeno bylo pouze zhruba 700 vojáků. Ti byli vyzbrojeni pouze dvěma protitankovými děli a několika málo protitankovými puškami. Přicházela k nim však celá 10. tanková devize Německa, která čítala asi přes 40tisíc vojáků, 350 tanků a 650 děl. Šance byly malé.

Věděli, že jsou v oslabení

I když polský velitel, kapitán Wladyslaw Raginis, okamžitě věděl, v jak velkém oslabení oproti Německu jsou, věděl také, že je musí zadržet, aby zabránil obklíčení operační skupiny Nerew a dopřál tak Varšavě čas na další útok. Sobě, svým mužům i celému Polsku dal tak slib, že obrannou linii bude držet do té doby, dokud bude naživu a síly mu postačí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Polští vojáci se tak s malou dušičkou, avšak velkým odhodláním postavili na své pozice a čekali na rozkazy. Nejdříve ze všeho, vyhodili do vzduchu všechny mosty, po kterých se německé oddíly snažily přejet. Poté využili všech 12 betonových bunkrů, které mělo město k dispozici a čekali na obranný manévr přímo z nich.

Možnost vzdát se

Ačkoliv mělo v této bitvě Německo jasně navrch a v poměru sil 60:1 by hravě zvládlo Poláky rozbombardovat, rozhodli se smlouvat. 9. září tak vyzvali generála Raginise ke kapitulaci. Ten se jim však společně se svými vojáky vysmál a opět nasadili obranné pozice, pevně odhodlaní bránit své město, i svou čest.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Během jednoho dne však byla zlikvidována většina obranných bunkrů i útočné kulomety. Vojáci polské linie byly zabíjení a kdo přežil, byl buď raněn, nebo zajat protivníkem. Zbytek Polska navíc nemohl poslat pomocné síly, a tak byl dalšího dne velitel opět vyzván k tomu, aby se i se svými posledními dvěma bunkry Německu vzdal. Hitler však již dodal také výhružnou podmínku, při které sliboval smrt zajatců, jestli tak velitel Raginis neučiní.

Věčný hrdina

Ten tak pro ušetření alespoň několika nevinných životů svých vojáků učinil a Německo tak získalo volný průjezd do Nitra Polska. Svůj slib, že dokud bude živ, bude Wiznu bránit ze všech sil, však velitel Raginis dodržel a sám se Německu ani Hitlerovi nikdy nepodvolil. Spáchal totiž sebevraždu tak, že si lehl na odjištěný granát.

Síla jeho vzdoru, stejně jako jeho cti a odvahy tak navždy zůstává zapsaná v historii i paměti Polska a dodnes je tento velitel pokládán za hrdinu a nesmírný vzor. Stejně tak byla, a je oceňována i hrdinskost a odvaha mladých vojáků, kteří pro obranu Wizny nasazovali vlastní životy, a i přes početnou převahu setrvávali a nevzdali se.

Zdroj: Wearethemighty

Diskuze Vstoupit do diskuze
80 lidí právě čte
Zobrazit další články