Mytické obléhání Troje sice podle Homéra trvalo celých deset let, ale řecký básník si tehdejší události podle všeho hodně přikrášlil. Němci se svými spojenci obléhali Leningrad sice „jen“ od 8. září 1941 až do 27. ledna 1944, přesto se podle všeho jednalo o jedno z nejdelších, a hlavně nejkrvavější obléhání v historii.
Pokud jde o počty obětí, odhady historiků se liší, blokáda však pravděpodobně stála život na 4 miliony osob, nejčastěji civilních obětí.
Španělé na severu
Zajímavostí je, že Leningrad obléhala také španělská Modrá divize, oddíl frankistických dobrovolníků o několika desítkách tisíc mužů, kteří bojovali na straně nacistického Německa na východní frontě. Kromě Španělů u Leningradu bojovalo i mnoho dalších jednotek. Byli to:
- Němci pod vedením Wilhelma von Leeba a Georga von Küchlera
- Finové pod vedením Carla Gustafa Emila Mannerheima a Erika Heinrichse
- Italové podléhající německému velení
Rychlý německý a finský postup
Až k Leningradu, dnešnímu Petrohradu, se postupujícím nacistům postup dařil, snadno likvidovali veškerý odpor. Prorazili dokonce i Stalinovu linii, opevněné obranné postavení na původních ruských hranicích. Německou ofenzivu z jihu podpořili také Finové, kteří na Sovětský svaz zaútočili ze západu. Německá a finská armáda se setkaly u Leningradu, který dlouhá léta marně obléhaly.
Sovětské protiútoky
Němcům se však nikdy nepodařilo město kompletně obklíčit, a tak pokus zablokovat zásobování města nemohl slavit úspěch. Od roku 1942 navíc začali Sověti sami podnikat protiútoky na vyčerpanou německou armádu, která již v té době neměla dostatek zdrojů na vlastní ofenzivu, a tak se rozhodla město vyhladovět, což se jí ani za dva roky nepodařilo. Obléhání ukončila až Leningradsko-novgorodská operace, při níž Sověti i díky mohutnému dělostřeleckému bombardování a letecké podpoře německou blokádu definitivně prolomili.