Oba byli skvělými letci s řadou úspěchů i přes to, že měl mladší z bratrů handicap, který ho znevýhodňoval v každé bitvě. V bojích s Luftwaffe však doslova zářili.
Slavná slova Winstona Churchilla vyřčená poprvé 20. srpna 1940 velmi trefně glosují význam bitvy o Anglii za 2. světové války. Za touto větou se ale skrývají konkrétní osudy konkrétních lidí. Každý je jiný, jedinečný, a přesto jsou si tak podobné, plné odvahy, bojů, smrti a naděje, ale také lidskosti, lásky a strachu.
Dva bratři – stíhači na Hurricanech v roce 1940
Jedním z konkrétních osudů, skrývajícím se za větou Winstona Churchilla, je i vzájemně neskutečně propletený příběh dvou mužů, Angličanů, stíhacích pilotů bojujících v létě roku 1940 s přesilou německé Luftwaffe nad Jižní Anglií. Jde o příběh dvou bratrů, kteří v britské RAF létali jako stíhači na letounech Hurricane.
V 85. squadroně létal od počátku války starší z nich, F/Lt. Patrick Woods-Scawen, přezdívaný „Malý Patrick, který se smál očima“ nebo také „Lasička“. Ve 43. peruti létal jeho mladší bratr P/O Tony Woods-Scawen. Přezdívali mu „Vombat“ nebo „králík“ či „slepý netopýr“.
Krásná žena jako motivace ke vstupu Patricka a Tonyho do řad RAF
Bratři žili a vyrůstali v rodině účetního ve Farnborough. Matka jim brzy zemřela, a tak je oba vychovával samotný otec. Pro tento příběh je důležité, že ve stejném místě žila i jedna dívka jménem Una Lawrencová, se kterou se oba bratři velmi dobře znali. Přezdívali ji „Bunny“ – králíček. Staršího z bratrů odmalička fascinovala letadla a velmi často se zatoulal až na místní letiště. A tak nikoho z jeho okolí ani nepřekvapilo, když se v roce 1937 přihlásil ke krátkodobé službě v RAF.
Po výcviku se z něj stal stíhací pilot a byl přidělen k 85. stíhací peruti. Ale motiv jeho vstupu do RAF nebyl jen výhradně v romantickém zájmu o létání. Patrick byl zamilován do Bunny, která mu slíbila, zpočátku tak trochu v žertu, že si ho vezme, až bude velitelem squadrony. Patrick létal velmi dobře, bojoval ve svém Hurricanu od počátku války v britském expedičním sboru ve Francii, kde získal vyznamenání „Kříž za vynikající službu“.
Mladší bratr Tony byl ale také zamilován do stejné dívky. A aby ji dokázal získat pro sebe, rozhodl se svého bratra překonat. Proto o rok po svém bratrovi, v roce 1938, vstoupil také do RAF a stal se z něj též stíhací pilot. Nebylo to pro něj vůbec jednoduché, protože v dětství prodělal tuberkulózu a měl poškozený zrak.
Vyřešil to tak, že se tabuli ke zkoumání zraku naučil nazpaměť – a při lékařských testech prošel! Byl přivelen k 43. peruti a bojoval v jejích řadách od prvého dne války. Bojový křest absolvoval při vzdušné ochraně evakuace britského expedičního sboru z Francie z Dunkerku, při které údajně sestřelil několik německých letadel. Sám byl též sestřelen a musel seskočit padákem nad Francií. Týden mu trvalo, než se dokázal vrátit do Anglie, ale 8. srpna byl opět připraven, aby mohl v novém Hurricanu opět vzlétnout.
Mladší bratr Tony v bojích nad Anglií
Toho dne se Tony zúčastnil v rámci své 43. perutě ochrany konvoje britských lodí plujících v kanálu La Manche. Sestřelil dvě Štuky, ale vrátil se se zcela rozstříleným Hurricanem a v nohou měl ve velkém množství zabodané malé kovové střepiny po zásazích německých střelců. Vzhledem ke svému zrakovému handicapu totiž vždy útočil z bezprostřední blízkosti a značně odvážně.
Byl však v peruti velmi oblíben, kolegové o jeho zrakovém handicapu věděli a obdivovali ho, že přestože se pokaždé vrátil z bojového letu s poškozeným strojem, znovu vždy vyrazil do dalšího boje. Po návratu z letu 8. srpna dostal Tony krátkou dovolenou na doléčení nohou, a přijel proto k otci do Farnborough. Navštívil i bratrovu snoubenku a ta se nakonec ujala felčarské práce a pinzetou mu pomohla vytahat z nohou mnoho kovových střepin.
Při této práci se Tony jal Bunny přesvědčovat, aby si místo bratra vzala za muže jeho. Nakonec mu slíbila, že si ho tedy vezme, a spíše v žertu vyřkla, že prý za čtrnáct dní. Tony to ale vzal velmi vážně a objednal u kamaráda poblíž Tangmere chatu na líbánky.
Den Orla
13. srpna 1940 zahájili Němci „Den orla“ neboli vlastní vzdušný útok na Velkou Británii s cílem zničit letectvo Anglie a dobýt vzdušnou převahu, aby mohlo dojít k vylodění. V obranných bojích se Tony ten den opět vyznamenal, když přes četné zásahy do vlastního Hurricanu dokázal údajně sestřelit dva He-111 (ve skutečnosti to byly zřejmě nové Ju-88). Se svým těžce poškozeným strojem poté ještě dokázal nouzově přistát, bleskově opustit kokpit a až poté Hurricane vybuchl.
16. srpna byl Tony opět sestřelen. V rámci své 43. perutě napadl Štuky útočící na jeho domovské letiště v Tangmere. Přes pokus Němců odlákat britskou stíhací obranu doprovodnými Bf-109 bylo 54 Štuk napadeno celou perutí v okamžiku, kdy vyrovnávaly po odhozu pum svůj střemhlavý let. Devět Štuk bylo ihned sestřeleno a šest dalších bylo těžce poškozeno, než se stačil německý stíhací doprovod vrhnout na útočící Hurricany a zaměstnat je v psím souboji.
Štuky se ihned daly na spěšný ústup. Luftwafe tento souboj stál sedmnáct strojů celkem, z toho dva si nárokoval Tony. Při boji však byl jeho Hurricane zasažen do chladiče a při následném odpoutání a letu domů ho napadly čtyři Bf-109. Přesto stačil ještě nouzově přistát na Isle of Wight, ale vyrazil si při tom tři přední zuby.
Trajektem se dostal do Southamptonu, města, kde vznikl Spitfire, a protože bylo již pozdě, ubytoval se v místním hotelu. Druhý den ráno však musel o úhradu telefonicky požádat výkonného důstojníka své perutě, neboť s sebou neměl žádné peníze. Peruť vyslala jednoho vojáka, který za Tonyho hotel zaplatil, a teprve potom se společně s ním vrátil na domovské letiště Tangmere.
Boje a lásky obou bratrů
18. srpna Tony opět útočil na Štuky a opět byl jeho stroj silně poškozen. Po přistání večer se však dozvěděl, že bude dekorován Leteckým záslužným křížem (DFC). Pln sebevědomí, že se konečně vyrovnal bratrovi, požádal nyní již oficiálně Bunny 20. srpna o ruku. Po určitém váhání mu nakonec řekla „ano“.
Ale až za dva dny sebrala odvahu a oznámila jeho bratru Patrickovi, že své zasnoubení s ním ruší a že si za manžela vezme jeho mladšího bratra. Patrick byl údajně trochu zaražený, přesto ale nakonec řekl: „To nevadí, Bunny, nedá se nic dělat.“ Budoucím novomanželům pak slíbil, že jim i přidá na zaplacení chaty u Tangmere, až pojedou na svatební cestu.
Starší bratr Patrick v boji
Dne 26. srpna byl znovu v aktivním boji s nově přeformovanou 85. stíhací perutí i Patrick. Již jako velitel letky vedl spolu s velitelem peruti Petrem Townsendem čelní útok na velký nálet Luftwaffe směřující na Debden a Hornchurch. Při něm se podařilo sestřelit osm německých letadel při ztrátě jediného Hurricanu, pravda, Bf-109 právě docházelo palivo a otáčely zpět do Francie. Jen šest Dornierů se dokázalo prodrat k cíli.
28. srpna před polednem se Patrick v rámci 85. peruti dostal do souboje s Bf-109 z elitní JG 51 a získal jeden sestřel. Odpoledne to už tak slavné nebylo a 85. peruť zaznamenala pouze ztráty. 31. srpna Patrick opět bojoval s přesilou Dornierů a doprovodných Messerschmittů Bf-110 a Bf-109.
Letiště v Croydonu bylo poškozeno útočníky přiletivšími přízemním letem právě v okamžiku, kdy 85. peruť odstartovala, prakticky mezi padajícími bombami. Britští stíhači, unavení a plní vzteku, na letadla Luftwaffe ihned zaútočili a Patrickovi se podařilo jeden Bf-110 sestřelit a dva poškodit. Ale jeho peruť přišla o velitele Townsenda, který zraněn musel nouzově přistát, takže novým velitelem peruti byl po přistání jmenován on sám. Příliš pozdě – Bunny již patřila jeho bratrovi.
Epilog tohoto příběhu nastal za následující dva dny
1. září se dostala 85. peruť do tvrdého boje s útočící německou přesilou. Po přepadu doprovodných Bf-109 na stoupající 85. peruť se zřítily čtyři Hurricany, mezi nimi i Hurricane nového velitele peruti Patricka Woods-Scawena. Prázdný a napůl ohořelý stroj byl nalezen u hřiště v Kenley, ale Patricka nikdo nenašel. Všichni doufali, že vyskočil a že se někde objeví. 2. září intenzívně bojovala i 43. peruť. Tony byl již velitelem žlutého roje.
O osudu svého bratra ještě nic nevěděl. Jen si před startem poprvé postěžoval lékaři, že je dosti unaven a má občas mžitky před očima. Ve vzduchu se střetl s několika Bf-109. Naposledy byl viděn, jak jednu z nich pronásleduje až k zemi, ale jako obvykle bylo jeho letadlo zasaženo a poškozeno. Příliš nízko a příliš pozdě vyskočil padákem, který se již nestačil otevřít.
Bylo to nad Romey Marsh a jeho pokus sledovali dva kluci na kolech a místní farář. Když doběhli k místu dopadu, Tony byl již mrtev. Jeho pohřeb se konal 5. září ve Folkestone. A až 6. září bylo objeveno tělo jeho bratra Patricka. Leželo v zahradě velkého opuštěného domu u cesty mezi Kenley Common a Kenley. Neotevřel se mu padák. A tak Bunny nezískal ani Tonyho „Vombata“, ani Patricka „Lasičku“.
Zdroj: Podle knihy Nejnebezpečnější nepřítel a dobových dokumentů zpracoval Ing. Ivo Pujman
Události
|
PŘEČTENÍ: 12103
Události
|
PŘEČTENÍ: 13067
