Během válek mnozí vojáci utrpí zranění. Není ale tak časté, aby jich utrpěli tolik, jako britský generál Adrian Carton de Wiart.
Válečné řemeslo je bezesporu velmi nebezpečné. Vojáci musí zvládat velkou námahu a často se potýkají s náročným prostředím. Když se k tomu připočtou létající kulky a šrapnely, jde na bojištích doslova o život. Proto není výjimkou, že mnozí z nich utrpí zranění. Ne nadarmo se za ně dávají i ceněná vyznamenání. Ale aby měl někdo tolik zranění jako britský generál Adrian Carton de Wiart a přesto zůstával věrný armádě, to se jen tak nevidí.
Kulky i havárie letadel
Příběh známého britského velitele je neuvěřitelný, včetně toho, kolika se účastnil válek. Bojoval v obou světových konfliktech i v búrské válce. Byl minimálně sedmkrát postřelený, přežil dvě letecké havárie a nepřátelské zajetí. Když mu lékař odmítl amputovat prsty, tak si je sám utrhl. Pokud se podíváte na jeho fotografie z doby, kdy byl starší, uvidíte na něm doslova stopy válečných zranění. Přesto byl britské armádě věrný.
Do bojů se mladý muž dostal v druhé búrské válce, kdy odešel ze studií a narukoval. Zde schytal kulku do slabin a žaludku a vrátil se domů. Otec mu dovolil zůstat v armádě, věnoval se proto posilování a stal se důstojníkem. Při bojích v Somaliandu byl dvakrát střelený do obličeje, přišel o oko a kus ucha, ale obdržel vyznamenání DSO.
Skleněné oko se mu zdálo nepohodlné, nosil proto klapku. Když se v roce 1915 dostal na západní frontu, zranění přibývala. V roce 1915 přišel o prsty, které si sám odtrhl, později mu amputovali ruku.
V bitvě na Somě ho střely zasáhly do hlavy a do kotníku. Kyčel to odnesla bitvě u Passchendaele. Dostal také zásah do nohy a do ucha. Byl posílán na zotavenou do Park Lane. Tam koloval vtip, že již pro něho mají připravené pyžamo jeho velikosti, jak tam býval často. Postupně stoupal i ve velení, stál v čele tří praporů a brigády, dostal i dočasnou hodnost brigádního generála. Za statečnost v roce 1916 obdržel nejvyšší britské vyznamenání Viktoriin kříž.
Po havárii letadla zajetí
Intenzivně se zapojil i do druhé světové války, i když na jejím začátku mu táhlo na šedesátku. Bojoval v Norsku nebo v Jugoslávii, často v boji muž proti muži. Mladí vojáci vzpomínali, jak zuby vytrhával pojistky granátů a ty házel zbývající paží. V roce 1941 spadlo letadlo, kterým letěl, ve Středomoří a zajali ho Italové. Pětkrát se pokusil uprchnout, jednou trvalo osm dní, než ho dopadli. Nakonec jej Italové poslali jako vyslance, když v roce 1943 jednali se spojenci o kapitulaci.
Později jej Winston Churchill poslal do Číny jako svého osobního zástupce. Nakonec až do roku 1947, kdy odešel do důchodu, působil v Asii. Při návratu do Velké Británie v Rangúnu uklouzl na kokosové rohoži, zlomil si několik obratlů a skončil v bezvědomí v nemocnici. Nakonec se vrátil do Anglie, kde zemřel v roce 1963 ve věku 83 let.