Byli Češi za druhé světové války zbabělci? Masivní invazi by zřejmě ustáli jen pár dní

Ve světě existují dva dominantní náhledy na českou roli v počátcích druhé světové války i během tohoto krvavého konfliktu. Zatímco někteří na nás nahlížejí jako na malý a bezbranný národ, který byl v důsledku zákulisních her mocností a Mnichovské dohody uvržen do spárů Třetí říše, jejíž důležitou součástí se i díky rozvinutému průmyslu stal, pro většinu cizinců jsme zbabělci, kteří se vzdali ještě předtím, než začalo jít opravdu do tuhého.

Československá role očima cizinců

I v zahraničí vědí lidé znalí vojenské historie o napětí, které panovalo mezi Čechy, českými Němci a Německem po celá třicátá léta. Na vypjaté situaci se do značné míry podílela i světová ekonomická krize. Ta přiživila staré rány z doby, kdy vzniklo Československo. A vyvolala i nové pocity křivdy a nespravedlnosti. Není divu, že také Hitler cítil v sudetských Němcích, vedených Konrádem Henleinem, velkou oporu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Také Henleinova Sudetoněmecká strana patří ke známějším hráčům na politické mapě tehdejší Evropy. Krátce poté, co Hitler 12. března 1938 připojil k Říši své rodné Rakousko, se sudetským Němcům dostalo velké morální podpory, Čechy byly Třetí říší prakticky celé obklopené, stejně jako jih Moravy a část Slovenska. Pokud by se tedy Československo odhodlalo k ozbrojenému odporu proti nacistickému Německu, bylo by velmi zranitelné. Toho si byli čelní představitelé mladého státu dobře vědomi.

Měli se Češi a Slováci bránit?

Tahle otázka akademického rázu motá hlavu historikům i vojenským generálům. Pokud by Československo jeho tehdejší spojenci Francie s Velkou Británii nehodili přes palubu, namísto Mnichovské dohody by pravděpodobně došlo k nějaké formě nacistické invaze. Možná by byla vyvolána podobným manévrem, jakým ve skutečnosti druhá světová válka začala, tedy falešným útokem pod cizí vlajkou.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Československé vojenské opevnění, výzbroj a výcvik vojáků i armáda jako taková byly ve skvělé kondici a snesly mezinárodní srovnání. Německo na tom však bylo ještě o něco lépe, navíc mělo ohromnou přesilu. Československu by pak pravděpodobně zlomil vaz „vnitřní nepřítel“, už zmínění sudetští Němci, kteří by se z větší části postavili na stranu nepřítele. Většina historiků se tak přiklání k názoru, že respektování Mnichovské dohody bylo z hlediska Československa racionálním krokem.

Autor: Tomáš Brzobohatý, Sightraider