Ukrajinská expremiérka Julija Tymošenková: Kontroverzní politička stanula již několikrát před soudem

Politická postava Julije Tymošenkové, ženy, která se dokázala dostat na vrchol moci v postsovětské zemi a za méně než 10 let po svém vstupu do politiky se stala ukrajinskou premiérkou, je často označována jako fenomén. Mnozí politologové toto označení připisují populistickým strategiím, jež Tymošenková používá ve svých politických kampaních, případně je spojují s jejím podnikatelským impériem a finančními skandály, do nichž byla v 90. letech zapletena. Jiní ho vysvětlují její překvapivou sebeprezentací, která zahrnuje řadu různých, často i kontroverzních aspektů.

Provdala se za syna podnikatelské elity

Julija Tymošenková se narodila v roce 1960 v Dněpru do zcela obyčejné rodiny. Když jí byly 3 roky, otec rodinu opustil, a Julija tak byla vychována pouze svou matkou. V té době pravděpodobně ani jednu z nich nenapadlo, že se Julija ve svých 38 letech stane poslankyní Nejvyšší rady Ukrajiny. A že ve svých 45 letech bude zdobit stránky časopisu Forbes jako jedna z nejmocnějších žen na planetě.

Tymošenková vystudovala ekonomickou fakultu státní univerzity v Dněpru a v pouhých 19 letech se provdala za Oleksandra Tymošenka. Oleksandr byl synem jednoho z představitelů bývalé komunistické strany, který rovněž patřil do podnikatelské elity. Právě její sňatek předurčil i její budoucí podnikatelskou a později politickou kariéru.

Brzy byla jmenována do funkce vicepremiérky

V roce 1991 začala Julija Tymošenková spolu se svým manželem a tchánem budovat rodinné podnikatelské impérium. Tymošenková se stala obchodní a později také generální ředitelkou společnosti, která vlastnila monopol na zásobování zemědělství ropnými produkty v Dněpru. V té době se jednalo o jedno z nejlukrativnějších odvětví podnikání, neboť rok 1991 byl zároveň rokem rozpadu vládní a ekonomické struktury, inflace a naprostého úpadku ukrajinského zemědělství.

Avšak v roce 1996 se korporace začala potýkat s politickými těžkostmi. Jeden z bývalých společníků firmy, Pavlo Lazarenko, nastoupil jako soupeř proti ukrajinskému prezidentovi Leonidu Kučmovi, který začal využívat všech dostupných metod, aby Lazarenka vyřadil z volební kampaně. V důsledku toho čelila firma velkým finančním potížím. A tak Julija Tymošenková vstoupila na ukrajinskou politickou scénu, neboť právě účast v politice jí umožňovala chránit a zároveň dále rozvíjet rodinné podnikání na co možná nejvyšší mocenské příčce.

V roce 1997 se Tymošenková stala předsedkyní strany Pavla Lazarenka, Gromada, a již za rok byla zvolena do ukrajinského parlamentu. O rok později pak založila svou vlastní stranu Baťkivščyna, česky Vlast, a stanula v jejím čele. Strana byla v opozici vůči režimu Leonida Kučmy. Téhož roku byla rovněž jmenována do funkce vicepremiérky, odpovědné za záležitosti pohonných hmot a energetické otázky země.

V roce 2001 však byla Tymošenková ze své funkce odvolána. Kučmův úřad proti ní zahájil trestní řízení, na jehož základě byla uvězněna na 42 dní. O rok později, v roce 2002, po vynesení rozsudku o nevině, byla Tymošenková znovu zvolena do ukrajinského parlamentu, a to v čele koalice stran s názvem „Blok Julije Tymošenkové“ (BYuTy).

Stíhána za daňové úniky a pronevěru

V roce 2004 BYuTy a prezidentský blok Naše Ukrajina vytvořily koalici, která měla podpořit kandidaturu Viktora Juščenka na post prezidenta Ukrajiny. Jako odměnu za její pomoc během Oranžové revoluce ji Juščenko pověřil funkcí premiérky. Přestože byla Tymošenková o rok později propuštěna, v roce 2007 byla na post premiérky Ukrajiny opětovně zvolena a funkci zastávala až do roku 2010.

V roce 2010 Tymošenková kandidovala na post prezidenta. V souboji proti Janukovyčovi obdržela během druhého kola 45,47 % hlasů a umístila se tak na druhém místě. Tymošenková se však nevzdávala, označila výsledky za zfalšované a Janukovyčovo vítězství odmítla uznat. I přes její protesty byl Janukovyč do funkce jmenován a za týden po inauguraci byla vládě Tymošenkové vyslovena nedůvěra.

Následovalo vyšetřování jejího premiérského období, zejména pak dohody o nákupu zemního plynu z Ruska z roku 2009. Tymošenková byla na základě tohoto vyšetřování obviněna za zneužití moci. Soudní procesy započaly v červnu roku 2011 a ještě téhož roku v říjnu byla odsouzena na sedm let do vězení. Celý soudní proces však sklidil těžkou kritiku jak na zahraniční, tak na domácí půdě.

Na Janukovyče padla četná obvinění z pokusu o diskreditaci Tymošenkové. Podle mnohých nebyly vyšetřování a následný soudní proces v souladu s mezinárodními standardy. Ještě v listopadu 2011 pak Tymošensková čelila novým obviněním, tentokrát byly na scéně daňové úniky a zpronevěra, kterých se měla dopustit během 90. let.  

Promluvila na kyjevském Majdanu

V únoru roku 2014, po téměř 3 měsících lidových protestů na kyjevském náměstí Nezávislosti a brutálních zákrocích vlády, dosáhl Janukovyčův kabinet dohody s opozičními vůdci. Ukrajinský parlament zrušil ústavu z roku 2004, čímž byly omezeny pravomoci prezidenta. Rovněž bylo rozhodnuto o propuštění Tymošenkové z vězení. Tymošenková téměř okamžitě odcestovala do Kyjeva, kde za vřelého přivítání protestantů vystoupila na Majdanu se svým projevem, v němž podpořila boj a snahu ukrajinského obyvatelstva.

Po svržení vlády Janukovyče a jeho následném útěku do Ruska byl prozatímním prezidentem jmenován Oleksandr Turčynov, tedy spojenec Tymošenkové. V předčasných volbách, které se měly konat v květnu 2014, byla Tymošenková jednoznačnou favoritkou, ovšem podpora veřejnosti se postupně překlenula k ukrajinskému podnikateli Petru Porošenkovi, jenž ve volbách nakonec zvítězil.

V roce 2019 pak Tymošenková opět kandidovala na post prezidenta, ovšem tentokrát skončila již v prvním kole na třetím místě, za Porošenkem a nynějším ukrajinským prezidentem Zelenským. Od té doby její politická kariéra spíše skomírá a postupně mizí z politické scény Ukrajiny.

Političkou díky ekonomické transformaci

Transformace Ukrajiny jakožto komunistické země na demokracii obecně nepředstavovala zrovna příznivé podmínky pro politickou účast žen. Na samém počátku se první kroky ukrajinské nezávislosti vyznačovaly poměrně nízkou úrovní socioekonomického rozvoje, téměř neexistujícím ženským hnutím a samozřejmě genderovou diskriminací.

V případě Tymošenkové však možná právě tyto aspekty ukrajinské kulturní a socioekonomické situace hrály v obecném kontextu do karet jejímu politickému rozvoji. Julija Tymošenková totiž šplhala po žebříčku ukrajinské politiky velmi rychle. Jedním z těchto aspektů ekonomické transformace na Ukrajině, který Tymošenkové pomohl využít její zdroje k politickému angažmá, byl nárůst korupce, jenž provázel proces privatizace. Tento stav ještě prohloubil propast v příjmech a majetku mezi jednotlivými společenskými vrstvami ukrajinského obyvatelstva.

V důsledku toho se v zemi objevila řada podnikatelských elit, jež získaly zdroje a příležitosti potřebné pro vstup na politické pole. Kapitál Julije Tymošenkové tak byl získán především díky skulinkám v ukrajinském právu a ekonomice, které jí umožnily vybudovat nový podnik a stát se členkou podnikatelské a později i politické elity Ukrajiny.

Jaký je Váš názor na politiku bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové?

Zdroj: EuroNews, Britannica