Spojené státy během druhé světové války zaměstnaly domorodé indiány, aby šifrovali zprávy a Němci tak neměli šanci odhalit jejich plány.
Druhá světová válka nebyla prvním válečným střetem, kdy byli původní domorodí Američané využíváni v této pro armádu zásadní roli. Skvěle se osvědčili již za 1. světové války. K šifrování zpráv byli tehdy v americké armádě naverbováni indiáni kmene Choctawů, kteří pak předávali zprávy ve vlastním jazyce. Bylo to důležité, protože do té doby německé šifrovací služby luštily anglické, francouzské a americké vojenské kódy vcelku bez větších obtíží.
Dokonalý plán k šifrování zpráv
Rada starších národa Choctawů tvrdí, že byli jedněmi z prvních indiánských šifrantů, kteří sloužili v americké armádě. K tomu došlo roku 1918 během kampaně Meuse-Argonne ve Francii. Během této bitvy Němci prolomili spojenecké kódy a napojili se na jejich komunikační linky. Mluvili skvěle anglicky a neustále odposlouchávali spojeneckou rádiovou korespondenci. Dokonce i posílání písemných zpráv pomocí spojek nebylo bez nebezpečí, protože Němci dokázali zadržet ve frontové oblasti v průměru každou čtvrtou.
Americký důstojník, plukovník Alfred Wainweright Bloor, ale přišel na chytrý způsob, jak překonat spojenecké komunikační nesnáze. Poté, co zaslechl dva Choctawské vojáky u své jednotky, jak si povídají ve svém rodném jazyce, si uvědomil, že absolutně netuší, co říkají. A že pokud on, rozený Američan, není schopen pochopit, o čem vlastně mluví, pak ani ten nejlépe anglicky mluvící Němec jim nemá šanci porozumět.
Němci byli zaskočeni novou komunikační taktikou
Bloor s pomocí několika Choctavských indiánů-vojáků zkusil vyzkoušet svůj nápad a rozhodl se poslat testovací šifrovanou zprávu v jejich rodném jazyce. První takováto zpráva byla odeslána 26. října. Během bojů Bloor nařídil touto šifrou přesun části svých jednotek z Chufilly do Chardeny. Vojáci se bez sebemenšího problému přemístili a Němci vůbec neměli tušení, že byl takový rozkaz vydán.
Později to potvrdilo několik zajatých německých důstojníků, z nichž jeden přiznal, že byli zcela zmateni pro ně nesrozumitelným jazykem a nebyli schopni získat jakoukoli informaci z odposlechu americké radiové komunikace. Taktika plukovníka Bloora skvěle fungovala. Jazykem Choctawů mluvilo jen velmi málo lidí a písemná podoba jejich jazyka se ve slovnících té doby prakticky nevyskytovala. Němci byli postaveni před fakt, že zprávy neměli jak dešifrovat.
Improvizace jim pomohla vyhrát
Jazyk Choctawů navíc neobsahoval v té době všechny válečné a vojenské termíny, které se nutně v předávaných zprávách objevovaly, takže vojáci-indiáni museli improvizovat. Tím ale ztížili už tak pouze hypotetické rozluštění zprávy, když v případě potřeby přidávali do svého jazyka přímo na frontě nová slova. Například „rychlá střelba z malé pušky“ znamenala kulomet, zatímco obilí představovalo prapory.
Tato improvizace „v přímém přenosu“ ještě více ztížila možnost rozluštění jejich zpráv bez ohledu na skutečnost, že i tak byly pro Němce v nesrozumitelném jazyce. Díky systému posílání zpráv v jazyce, který Němci neměli šanci rozluštit, indiánští šifranti velice pomohli změnit celý průběh bitvy na řece Meuse a není divu, že ji spojenci nakonec vyhráli. Jejich dokonalá práce ve Velké válce vydláždila cestu známějším indiánským šifrantům kmene Navajo během druhé světové války.
Choctawské indiánské kmeny Američané nepovažovali za občany
Američtí indiáni kmene Choctawů se svým jazykem byli pro spojenecká vítězství v Evropě velmi důležití. Ale doma v USA byly jejich děti trestány za to, že ve třídě mluvily vlastním jazykem, a ne angličtinou. „Byla to tehdy schizofrenní situace, kdy byl jazyk Choctawů používán jako důležitá válečná zbraň, a přesto byly děti doma ve škole za jeho používání bity,“ řekla Judy Allen, vrchní ředitelka úřadu kmenových vztahů s národem Choctaw.
„Dva vojáci, které důstojník zaslechl, si pravděpodobně nejdříve mysleli, že budou mít potíže za to, že nemluví v armádě anglicky, a rozhodně je nenapadlo, že vlastně poskytli odpověď na otázku, jak řešit komunikační problémy celé armády.“ Ani ne dvacet let před Velkou válkou zemřelo 2 500 Choctawů poté, co byl celý kmen vytlačen ze země jejich předků do nehostinného území nové rezervace.
Ale když je USA potřebovala, američtí indiáni bojovali bez hořkostí za zemi, která je ani nepovažovala za své občany. Americké občanství jim bylo paradoxně uděleno až v roce 1924. „Choctawští vojáci byli neuvěřitelně laskaví a ochotní sdílet svůj jazyk. Nemuseli, ale pomohli. Měli něco jedinečného a byli na to neuvěřitelně hrdí,“ řekl Dr. William Meadows z Missoury State Univerzity.
Odvážná a nedoceněná úloha amerických indiánů-vojáků během první světové války a válek, které následovaly, jsou příklady čisté oddanosti svému domovu a svému lidu. Spojené státy by tak na tuto oddanost nikdy neměly zapomenout.
Jak pohlížíte na činy těchto vojáků vy?