Doba přežití jednotky v boji je abstraktní pojem, který slouží velitelům a možná zabránil jadernému konfliktu

Různí teoretici dnes mluví o termínech, jako je průměrná doba přežití vojáka, tanku nebo celé vojenské jednotky na bojišti. Pro mnoho lidí může být termín zmatečný, když se například dozví, že doba přežití tanku v nějakém střetu je 30 minut. Mohou si totiž myslet, že pokud tank na bojiště vjede, je do 30 minut po něm. To sice v průměru může být pravda, ale neznamená to, že je tank po půl hodině na odepsání a posádka mrtvá.

Matematika jako teorie vojenství

Termín jako doba přežití se poprvé ve vojenské teorii objevil na konci 19. století a jeho autorem je dle všeho varšavský bankéř a železniční investor Jan Gotlib Bloch. Jako statistik, věnující se teoriím moderního válečnictví, vydal šestisvazkové dílo Budoucí válka v technických, ekonomických a politických vztazích. V něm se snažil spočítat, jak dlouho může průměrný voják přežít v moderní válce. Marně se snažil dílem přesvědčit mocnosti na Haagské mírové konferenci, aby se vzdaly všech záměrů na válku.

Po pečlivém přečtení jeho díla je zřejmé, že docela přesně odhadl, co za hrůzy se bude dít v zákopech první světové války a jaký pat tu hrozí. Nepoužil přitom nic jiného, než praktické zkušenosti vojenských velitelů a technické údaje o dostřelu a účinnosti zbraní, kterým vojáci budou čelit na na bojišti. Počínaje opakovacími puškami, přes kulomety až po dělostřelectvo.

V úplně jednoduchém případě nechal prapor složený z 637 vojáků postupovat proti zakopané jednotce 100 střelců s opakovacími puškami. Vůbec nepředpokládal, že by proti jednotce byly nasazeny kulomety nebo děla. Útok začal ve vzdálenosti 500 metrů. Matematicky podle údajů, které znal od vojáků, jako je rychlost střelby, pravděpodobnost zásahu na nějakou vzdálenost nebo rychlost postupu, spočítal, že 25 metrů od zákopu bude mít jednotka již jen 100 bojeschopných mužů a není prakticky schopna zvítězit.

iZdroj fotografie: Public Domain

Teorie platí, ale praxe může být jiná

Podobné principy jsou platné vlastně dodnes, i když výpočty jsou mnohem složitější. Musí se počítat s mnoha druhy a počty zbraní, které máte k dispozici vy a váš soupeř. Ale dají se aplikovat i třeba na obrněnou jednotku a vypočítat tak vaše i nepřátelské ztráty. Velitel tak vlastně bude vědět, jak potřebuje jednotku silnou, aby i přes ztráty nakonec zvítězil. Samozřejmě jde vždy jen o teorii, která může pomoci. Celková realita na bojišti se asi spočítat nedá.

Ovšem do výpočtů jako blesk z čistého nebe dopadla existence jaderných zbraní, zvláště neutronových. Ty dobu přežití dramaticky zkrátily, protože jednotky dokáží v podstatě vymazat z povrchu během jednoho okamžiku. Teorie doby přežití je tedy dobrým argumentem pro jedinou věc, raději tyto zbraně v konfliktu nepoužívat, protože by mohly mít pro všechny strany katastrofální dopady. Doufejme, že toto vědomí bude vůdce od takových myšlenek jen odrazovat.

Zdroj: Techinsider