Letadlové lodě jsou určené pro start letadel, která jsou k tomu speciálně zkonstruovaná. Nikoho nenapadlo, že by je mohly využít i velké bombardéry.
Po útoku na Pearl Harbor následovala pro Spojení státy jedna vojenská katastrofa za druhou. Nejenže velká část jejich pacifické flotily ležela na dně moře, ale zároveň přišly téměř o všechna území, která v Tichém oceánu měly. Americký průmysl se teprve rozjížděl a ozbrojené síly ještě potřebovaly čas k tomu, aby převzaly iniciativu. Ale mnoho lidi prahlo po pomstě. Nakonec to byl slavný pilot Jimmy Doolittle, který přišel na první pohled se šíleným nápadem. Akci se dnes říká Doolittle Raid.
Útok na Japonsko byl velký risk
Pokud chtěli Američané Japonce nějak zasáhnout, bylo jasné, že musí jít o akci na jejich domácích ostrovech. Problém byl, jak to provést, protože Japonsko bylo daleko. Nabízela se možnost vyslat některou z cenných letadlových lodí, ale ta by se musela přiblížit na dolet japonských letadel. Ztratit loď při takovém risku si Američané v této fázi války nemohli dovolit. Jimmy Doolittle, držitel Harmon Trophy, přišel s nápadem, odstartovat z letadlové lodi se středním bombardérem B-25. Tím by se nevystavila odvetnému útoku.
B-25 měl mnohem větší dolet než tehdejší palubní letadla. Problémem bylo, že prostě nebyl postavený na to, aby startoval z krátké paluby letadlové lodi. A bylo jasné, že se na ni nebude moci vrátit. V plánu proto bylo po shození bomb nad Japonskem zamířit do Číny, kde tamní armáda s podporou USA bojovala proto Japoncům. I tak to bylo těsně na hraně doletu letadel.
Lodí, ze které měly bombardéry odstartovat, byl USS Hornet. Z něho mohlo vzlétnout 16 B-25, každý s pětičlennou posádkou. Letadla musela být speciálně upravena. Doslova z nich bylo odmontováno vše nepotřebné včetně zbraní, aby se co nejvíce oblehčila. Dostala i speciální přídavné nádrže, aby se zvětšil jejich dolet.
Plán narušila japonská loď
V plánu bylo, že letadla odstartují z paluby asi 900 kilometrů od Japonska. Ovšem když se svaz 18. dubny 1942 nacházel zhruba 1200 kilometrů daleko, narazil na japonskou loď Nittō Maru. Ta sice byla potopena, ale existovalo nebezpečí, že vše ohlásila. Posádky letadel dostaly za úkol okamžitě odstartovat. I když bylo jasné, že jejich již tak dlouhý let bude ještě delší. Útok japonských sil ale nemohl Hornet riskovat.
Všechny stroje proto zamířily ke svým cílům v Tokiu, Yokosuce, Yokohamě, Kobe a Nagoji, kde shodily pumy. Nezpůsobily významné škody. Při náletu bylo zabito 50 Japonců a další 400 zraněno. Akce měla spíše propagandistický charakter. Ukázala Japoncům, že jejich vláda není schopna stoprocentně bránit ostrovy před útokem. V USA, které dosud kráčely od porážky k porážce, to znamenalo obrovskou morální vzpruhu.
Bombardéry po shození pum zamířily nad asijskou pevninu. Celkem 14 kompletním posádkám se podařilo se vrátit k americkým silám. Buď za pomoci Číňanů, jedna přistála v Sovětském svazu. Zde byla internována, ale později jí bylo naoko umožněno utéci. Japonci osm letců zajali, tři z nich později popravili. Jimmy Doolittle dostal za provedení náletu Medaili cti a byl povýšen od hodnosti brigádního generála.
Jakým způsobem podle vás mohli Američané na Japonsko ještě zaútočit?