Divoký život Elišky Rejčky: Dvojnásobná česká královna bořila středověké mýty o ženách, byla nezávislá a měla moc

Eliška Rejčka, královna česká i polská, která byla již ve svých 19 letech dvojnásobnou vdovou, se do české historie zapsala hned několikrát, a to tučným písmem. Dvakrát jako panovnice, následně jako vlivná spojenkyně českého panstva v boji proti cizím králům, dále byla zakladatelkou významného kláštera a rovněž bořitelkou středověkých mýtů o poslušných manželkách.

Žádaná snoubenka pro kandidáty na polský trůn

Eliška Rejčka, vlastním jménem Richenza, se narodila dne 1. září 1288 v Poznani. Jejími rodiči byli Přemysl II. Velkopolský z rodu Piastovců a jeho druhá žena Richenza Švédská. O matku, po které byla mimo jiné pojmenována, přišla již ve svých 4 letech. Polsko bylo v době narození Richenzy rozpolcenou zemí. Stejně jako český král Václav II. usiloval i Eliščin otec Přemysl II. o Polskou korunu, což se nakonec vyplatilo.

V roce 1295 se Přemyslovi podařilo dostat pod svou kontrolu většinu Polska a následně byl 26. června 1295 korunován polským králem. Stal se tak prvním polským králem od roku 1079. Přemysl se však z této funkce netěšil dlouho, neboť byl 8. února roku 1296 zavražděn. Kdo měl na svědomí jeho smrt, to zůstává nejisté.

Pravděpodobně se však jednalo o braniborská markrabata či velkopolské velmože. A jelikož byl posledním mužským členem velkopolské větve Piastovců, stala se jeho jediná dcera Richenza velmi žádanou partií pro kandidáty na polský trůn. Opatrovnictví Richenzy se ujala Přemyslova třetí žena, Markéta Askánská, která ji odvezla do Braniborska, kde byla zasnoubena s Otou Braniborským, synem markraběte Oty Dlouhého, bývalého poručníka krále Václava II. z rodu Přemyslovců. Po Otově smrti v roce 1299 se Richenza vrátila do své domoviny.

O rok později jí Václav II., jenž byl toho roku jmenován polským králem, nabídl sňatek. Tím zabezpečil své nově nabyté postavení. Ještě téhož roku byla teprve 12letá Richenza převezena do Čech, kde ji na hranicích uvítalo poselstvo mocného Přemyslovce vedené sedleckým opatem Heidenreichem a Benešem z Vartemberka, které ji doprovodilo do Prahy.

Královna česká i polská

Richenza a Václav se vzali 26. května 1303. Bylo jí tehdy asi 14–⁠16 let, zatímco jemu bylo 31 let. Václav byl již dříve ženatý s Juditou Habsburskou, jež mu zplodila 10 dětí, avšak roku 1297 zemřela. Tou dobou už žily pouze čtyři Václavovy děti: 3 dcery a 1 syn. Tři ze starších dětí nebyly o mnoho mladší než samotná Richenza. Při svatebním obřadu byla korunována českou a polskou královnou a zároveň byla přejmenována na Elišku, neboť jméno Richenza bylo v Čechách vzácné.

 O dva roky později se Elišce narodila dcera jménem Anežka. Král Václav zemřel pouhých šest dní poté, tedy 21. června 1305, a na uvolněný trůn nastoupil jeho syn Václav III. Král Václav II. neopomenul svou ženu v závěti a mladičká vdova tak po jeho smrti nabyla ohromné jmění. Její přítomnost na královském dvoře budila ne zrovna žádoucí pozornost a bylo třeba, aby si Eliška rychle našla nového manžela.

Za poněkud tajemných okolností byl v srpnu 1306 zavražděn jediný nevlastní syn Elišky, český král Václav III. Spolu s ním vymřela mužská linie české královské dynastie Přemyslovců. Následovala nástupnická krize, v níž se Eliška a její nevlastní dcery staly hlavními adeptkami na královský titul.

Mezi uchazeči o královský trůn byl i Rudolf Habsburský, jenž se těšil podpoře svého otce, císaře Svaté říše římské, Albrechta I. Habsburského. Česká šlechta se však rozhodla podpořit Jindřicha Korutanského, manžela nejstarší Eliščiny nevlastní dcery Anny, který pro Rudolfovo naprosté nepochopení usedl na trůn místo něj.

Dne 16. října 1306 se Rudolf oženil s Eliškou, a to ve snaze posílit svůj nárok na český a případně i polský trůn. Vlivem řady různých slibů se šlechta nakonec přece jen přiklonila na Rudolfovu stranu a Jindřich byl zanedlouho sesazen. Na český trůn usedl Rudolf Habsburský se svou chotí Eliškou, která se tak stala českou královnou již podruhé. Jindřich Korutanský utekl se svou ženou Annou do Tyrolska.

Nástupnická krize, jež nebyla podporována

Eliščin druhý sňatek byl však ještě kratší než ten první. Rudolf zemřel necelý rok po sňatku, tedy 3. července 1307, na úplavici a mladá Eliška se tak opět stala vdovou. I nyní však obdržela obrovské dědictví a ve svém držení měla několik věnných měst. Například Hradec Králové, Chrudim, Poličku, Jaroměř a Vysoké Mýto. Díky svému bohatství se mohla královna vdova těšit značné nezávislosti a zapojit se do různých kulturních akcí či mecenášství.

V Čechách mezitím vypukl zas a znovu boj o nástupnictví, tentokrát mezi přívrženci Habsburků a jejich odpůrci. O český trůn se ucházel také Rudolfův mladší bratr Fridrich, v čemž jej podpořila Eliška. Nakonec však opět zvítězil a usedl na trůn Jindřich Korutanský. Eliška uprchla i se svou dcerou do Rakouska. Do Čech se následně vrátila v roce 1310.

Právě v tomto roce byl Jindřich Korutanský podruhé a již nadobro zbaven koruny. Z českého trůnu jej sesadil Jan Lucemburský, syn novopečeného německého císaře. Oženil se s Eliščinou druhou nevlastní dcerou a stal se novým českým králem.

Eliška však tohoto nového panovníka, ani jeho choť, se kterou měla špatné vztahy již za vlády Václava II., nepodporovala. Společně s Jindřichem z Lipé, mocným českým šlechticem, jehož počáteční dobré vztahy s králem Janem rychle zchladly, stála Eliška v čele opozice královského páru. A co víc, z Elišky a Jindřicha se zanedlouho stali milenci, což vyvolalo celou řadu skandálů. Nejen, že pocházeli z jiných společenských tříd, ale Jindřich byl navíc ženatý.

Usmíření a církevní projekty

Jan Lucemburský nechal na nátlak své ženy Jindřicha z Lipé uvěznit. Probleskla zde dokonce i myšlenka jej popravit. Král Jan se však nakonec s Jindřichem usmířil, nechal jej propustit a ten získal zpět svůj úřad podkomořího. Eliška, jejíž postavení mezi šlechtici bylo stále velice silné, získala díky zlepšení vztahů mezi Jindřichem a Janem privilegium pro Hradec králové. Svých věnných měst se však výměnou za finanční náhradu nakonec vzdala a získala podíl na kutnohorském zisku z těžby.

Jindřich s Eliškou se nakonec usadili v Brně a některé zdroje uvádí, že se v roce 1319 vzali, ovšem to jsou pouze domněnky, které nelze nijak potvrdit. Pár spolu každopádně setrval až do Jindřichovy smrti o 10 let později. Eliška se následně věnovala mecenášské činnosti, čímž pravděpodobně navázala na přání svého prvního manžela Václava II.

Byla velice nakloněna cisterciáckým mniškám, kterým darovala 8 cenných iluminovaných rukopisů, a založila dokonce cisterciáckou řeholi. Poslední léta svého života trávila v klášteře Panny Marie v Brně, jejž rovněž založila. Eliška zemřela dne 19. října 1335 a byla pohřbena v klášteře vedle svého milovaného Jindřicha z Lipé.

Jaké další významné české panovnice znáte?

Zdroj: HistoryOfRoyalWomen