Elektrický proud jako mučicí nástroj: Lidé si dali velmi záležet na důmyslnosti nejpodivnějších zařízení

Objev elektrického proudu byl pro lidstvo zlomovou událostí, jež doslova rozzářila svět. I tento úžasný objev s sebou však nesl určitá negativa, která se pro mnohé lidi stala osudová. Netrvalo to dlouho a brzy se kromě žárovek na čtení začal elektrický proud využívat také jako mučicí nástroj. Mučení za pomoci elektrického proudu, jež je považováno za jednu z nejkrutějších mučicích metod vůbec, se začalo šířit ve 20. století, v éře demokratizace. A co víc, můžeme se s ní setkat ještě i dnes.

Elektřina jako popravčí nástroj

Nebyl to nikdo jiný, než Thomas Alva Edison, známý americký vynálezce, kdo v roce 1888 podpořil před komisí státu New York využití elektrického křesla jako trestu smrti. Již o dva roky později, v roce 1890, byl v New Yorku za pomoci této nové metody popraven William Kemmler, jehož žádost o jiný způsob popravy byla zamítnuta Nejvyšším soudem, který ve svém argumentu uvedl, že zabití elektrickým proudem není krutý ani neobvyklý způsob popravy.

iZdroj fotografie: George Eastman House Collection

V roce 1943 americký Nejvyšší soud rozhodl, že jasné světlo představuje formu mučení a zakázal tak praktiku, která byla využívána od 20. let 20. století. Přestože Spojené státy americké jsou jedinou zemí, která ještě dnes využívá elektřinu jako způsob popravy, v desítkách dalších států se elektřina dodnes používá jako omračovací technologie při zatykání, výslechu či ve vězení. Stejně tak dodnes kolují spekulace, zda je poprava elektřinou skutečně bezbolestná.

Elektrické mučicí nástroje

Omračující technologie, jež se využívají při mučení elektřinou, mají několik specifických požadavků. Elektrické zařízení, které mučitel využívá, musí být pružné, musí vést elektřinu do těla na několika různých místech a v ideálním případě by mělo být zařízení také přenosné. Šok je třeba aplikován přímo na vězně a mučitel je schopen regulovat úroveň šoku dle svého uvážení.

V historii existovalo hned několik zařízení, jež výše zmíněné požadavky splňovala. Jedná se například o argentinskou picanu a italský vynález využívaný pro elektrokonvulzivní terapii (ECT). Obě zařízení byla využívána ve 30. letech 20. století. Při mučení elektrickým proudem jsou oběti nejčastěji připoutány k dřevěnému stolu a navlhčeny vodou, aby byl proud lépe přenášen.

Jeden z operátorů nástroj přikládá na citlivé části těla (hlavu, spánky, ústa, genitálie, prsa), zatímco druhý operátor zvyšuje a snižuje napětí dle potřeby. Oběti se často vkládá do úst kus gumy či kůže k zakousnutí, aby během šoku nedošlo k překousnutí jazyka. U výslechu je obvykle přítomen také lékař, který se ujišťuje, že oběť nemá žádné problémy se srdcem a může výslech přežít.

Elektrokonvulzivní terapie

ECT bylo vynalezeno počátkem 30. let 20. století dvěma italskými psychiatry, kteří se zaměřovali na práci se schizofreniky. ECT se skládalo z voltmetru a ze zařízení pro frakcionaci elektrického náboje na desetiny sekundy. V minulosti bylo zařízení schopné přenášet šok o síle 100 až 150 voltů, což se rovná síle zásuvky ve Spojených státech. Když to ovšem srovnáme s dnešními elektrickými paralyzéry, jež jsou schopny dodat 50,000-200,000 voltů, zjistíme, že šok, který jsou ECT zařízení schopna přenést, je příliš skrovný. K čemu je tedy zařízení dobré?

Psychiatr a jeden z vynálezců, doktor Cerletti, chtěl, aby jeho pacienti šok přežili. Poté, co při experimentech zabil několik psů, chvíli váhal, zda má svá své zařízení testovat na lidech. Zlom však přišel v roce 1937, když začal ECT využívat na jatečních prasatech, kde zjistil, že na rozdíl od psů, prasata jsou schopna přežít šok i několikrát za sebou a po několika minutách se vždy vzpamatují. Po tomto objevu začal metodu elektrického šoku využívat k léčbě schizofrenie.

iZdroj fotografie: Historical Archives National Museum of Health and Medicine/ Creative Commons / CC BY-SA

V roce 1948 vyvinuli dva angličtí chirurgové Page-Russellovu techniku, jež využívá aplikaci silných mnohočetných šoků. Odhaduje se, že v nemocnicích a léčebnách bylo do roku 1978 léčeno 100-200 000 pacientů. Cerletti úspěšně dokázal, že lidé jsou schopni přežít opakované silné zásahy elektrickým proudem.

O ECT projevila značný zájem americká CIA a o využití přístroje k výslechu začala uvažovat na začátku 50. let. Financovala dokonce práci lékaře z Montrealu, který používal elektrošokovou terapii, aby zjistil, zda může své pacienty „přeprogramovat“. Další zprávy o využití ECT přicházejí z Británie, kde se v 60. a 70. letech zařízení používalo na vězně, a to bez anestezie.

Argentinská picana

První zmínky o zařízení, z nějž později vznikl děsivý mučicí nástroj, se objevily v roce 1902, Boekelman publikoval články, které pojednávaly o omračování zvířat určených na porážku pomocí elektrického proudu a jeho účincích na kvalitu masa. V roce 1929 pak byl na univerzitě v Mnichově vyvinut omračovací nástroj určený pro prasečí jatka.

V Argentině nahradila picana electrica původní ostnatou picanu. První zprávy o využití picany na lidech pocházejí z roku 1932, kdy začala být využívána policií v Buenos Aires. Napětí prvních pican se pohybovalo mezi 12000 a 16000 volty, což se může ve srovnání s moderními tasery zdát stále poněkud mírné, ale právě nízké napětí umožňuje opakované použití šoku, aniž by došlo k usmrcení oběti. Picana se však v jiných zemích příliš neuchytila.

Francouzské dynamo

Zlomovým přístrojem, který začala hojně využívat policie, se stalo francouzské magneto, jinak známé jako dynamo. Jedná se o ručně ovládané zařízení, které je schopno generovat elektrický náboj a dá se využít i tam, kde nejsou k dispozici elektrické zásuvky. Na počátku dvacátého století se používaly například k nastartování automobilů, ovšem v roce 1949 byl tento přístroj představen jako prostředek k výslechu zločinců.

Na dynamo jsou napojeny dva elektrické kabely a jejich konce se přikládají na nejcitlivější části těla. Alternativně je možné navinout dráty kolem uší, prstů, penisu či kotníků. V roce 1961 nahlásili vězni v Poulo Condor, hlavním politickém vězení ve Vietnamu, rozsáhlé mučení a úmrtí v důsledku mučení elektrickým proudem. Na začátku šedesátých let pak bylo pak mučení elektrickým proudem aplikováno na stoupence Národní fronty osvobození v Paříži.

O mučicích praktikách neexistuje mnoho záznamů

Elektrický proud se těšil u mučitelů velké oblibě, neboť kromě malých popálenin nezanechává žádné stopy. To je také hlavním důvodem, proč o mučení elektrickým proudem neexistují téměř žádné záznamy. Například o tom, že by důstojníci gestapa používali elektrické mučení k výslechu, neexistuje žádný oficiální záznam, i když podle svědectví přeživších jej nepochybně praktikovali.

Také o mučení elektřinou z dob Sovětského svazu víme víceméně pouze ze svědectví některých vězňů. Naopak Alžírsko se může pyšnit četnými záznamy o mučení elektřinou. V roce 1955 byla francouzská vláda dokonce nucena vyslat vysokého státního úředníka do Alžírska, aby vyšetřil četná obvinění z mučení, jímž tamní policie čelila. Ve své notoricky známé zprávě dospěl k závěru, že mučení, zejména elektrické, je široce praktikováno.

V jedné z pozdějších zpráv dokonce konstatoval, že vzhledem k velkému rozšíření mučících praktik by mělo být mučení legalizováno a prováděno profesionálně. Zpráva byla sice celosvětově odsouzena, ovšem technologie žila dál a francouzská policie a armáda se staly prvními šiřiteli mučení dynamem po celém světě.

Jaké další mučicí metody znáte?

Zdroj: Amnesty, Ethnomed, REJALI. Torture and Democracy. Princeton University Press, 2009. ISBN: 9781400830879, Thestar, Theconversation