Poslední Vikingové: Elitní klan těžkooděných skotských bojovníků

Galloglass, elitní klan žoldnéřských vojáků skotského a irského původu, jenž byl mezi 13. a 17. stoletím najímán k boji ostatními irskými klany nebo septy. Bojovníci Galloglass, jejichž jediným povoláním byla válka, byli na rozdíl od jiných gaelských klanů oděni v těžké zbroji a vyzbrojeni širokým obouručním mečem, kterým doslova porcovali své nepřátele na kusy. Jednalo se o prvotřídní bojovníky a jejich potomci dodnes žijí v některých částech Irska a Skotska.

Sloužili každému, kdo zaplatil

Galloglass, původem ze Skotska, byli předním vojenským klanem, který poskytoval své elitní bojovníky ve sporech gaelských a anglo-normanských panství na území středověkého Irska. Stejně jako ostatní gaelské oddíly sloužili Galloglass na mnoha různých panstvích v Irsku a skupiny žoldnéřů, které přimkly ke svým aristokratickým mecenášům, mezi sebou často soutěžily o uznání na bojišti i mimo něj. Jejich původ a bojové návyky ovšem sahají až k Vikingům.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Jejich úloha na dvoře bohatých pánů však nebyla zdaleka omezena pouze na výcvik a boj, sloužili především jako osobní strážci svých lordů, nájemní vrazi či jako předvoj gaelských vojenských sil, který měl mimo jiné nahánět strach. Mnozí Galloglass se však na jednom místě nezdržovali příliš dlouho a dávali přednost práci na volné noze. Smlouvy žoldnéři obvykle uzavíraly na čtvrt roku a byli placeni penězi i jídlem.

Jednalo se o ceněné a spolehlivé bojovníky, kteří byli známí svou osobní ctí a kteří vždy dostáli svým závazkům. Irská klanová politika byla ve středověku nestabilní a právě díky neutralitě a spolehlivosti bojovníků kmene, kteří sloužili věrně každému, kdo jim zaplatil, zastávali Galloglass v neustále se měnící klanové politice důležitou roli.

Těžká zbroj jednotek

Galloglass bývají nejčastěji charakterizováni jako těžce ozbrojená, prvotřídně vycvičená válečná pěchota, na níž bylo třeba spoléhat jako na obrannou sílu vhodnou spíše pro dlouhé souboje než pro bleskové akce. Právě tímto se velmi lišili od ostatních gaelských jednotek, které většinou nesly pouze lehkou výzbroj, jež jim umožňovala rychlý pohyb.

Jejich vybavení sestávalo především z kuželovité ocelové čepice nebo přilby typu bascinet, drátěné košile, sekery a širokého obouručního meče. Právě s obouručním mečem bývají nejčastěji vyobrazeni na středověkých hrobových deskách. Galloglass byly organizováni do praporů o šedesáti až osmdesáti mužích a každý bojovník měl alespoň jednoho panoše, který mu nosil zbraně a poskytoval mu podporu během boje.

Poslední důležitou roli sehráli Galloglass během dobývání Irska královnou Alžbětou I. Pověst Galloglass však přežila jejich oficiální roli a zůstala v myslích lidí ještě mnoho let poté, co jejich činnost ke konci 16. století ustala. Existují historické zmínky o tom, že se gaelští bojovníci objevili ještě v 17. století během třicetileté války, důkazy o jejich působení ve válce se však prozatím nenašly.

Co na tento elitní klan žoldnéřských vojáků říkáte?

Zdroj: HistoryOfYesterday