Musolliniho „německá“ vize levných aut pro každého zničila Ford v Itálii: diktátor chtěl za každou cenu odstranit zahraniční konkurenci

Jméno Henry Ford je synonymem nesmírně úspěšného podnikatele, který dokázal vybudovat slavné automobilové impérium. Byly však i věci, které se mu nepovedly. V tomto případě šlo o automobilový závod v Itálii, kde se nevzdával ani tehdy, kdy už bylo jasné, že neprorazí. Udělal řadu chyb a nakonec ho dostala především nepřízeň vlády, která se rozhodla podpořit konkurenci v podobě Fiatu.

Itálie byla po válce velmi chudá

Je někdy až s podivem, proč se Ford rozhodl soustředit právě na Itálii, poválečná situace totiž automobilovému průmyslu v zemi nepřála. Hlavně z ekonomických důvodů. Obyvatelé Itálie byli většinou příliš chudí na to, aby si mohli automobil dovolit. A pokud už na něj našetřili, čekaly je velmi drahé pohonné hmoty. V zemi existovalo minimum zpevněných silnic a potýkala se také s nedostatkem čerpacích stanic. Přesto americkému podnikateli Itálie imponovala.

Ve 20. letech 20. století vybudoval závod v Terstu, který tehdy patřil Itálii. A na začátku se mu docela dařilo. I přes nepříznivou situaci prodeje automobilů Ford v Itálii rostly. Nutno ale přiznat, že hlavním úspěchem nebyl prodej „osobáků“, jimiž se tak proslavil v USA, ty v Itálii nešly nějak zásadně na odbyt nikdy. Úspěch spočíval především v dodávkách traktorů pro rozvíjející se italské zemědělství, ale například i v nákladních automobilech.

Fašistická vláda automobilce nepřála

Zdaleka největším problémem byl však pro Forda tamní Fiat. Ten sice na začátku 20. let zdánlivě stagnoval, ve skutečnosti ale pomalu rostl. Tomu pomohla především podpora italské vlády. zejména pak italského vůdce Benita Mussoliniho. Ten jednoznačně Fiat podporoval a Fordovi se jako neitalské společnosti snažil házet klacky pod nohy. Například přípravou zákonů, které říkaly, že všechny díly automobilů vyráběných v Itálii musí být z Itálie. I když tuto podmínku nemohl splnit ani Fiat.

Na řadu následně přišla cla a další omezení, čemuž se Ford pokoušel vyhnout spojením se silným italským partnerem, aby tak vystupoval jako italská firma; to se mu ovšem nepovedlo. Hřebíček do rakve nakonec zatloukla jeho působení v Itálii velká hospodářská krize, která tvrdě dopadala i na automobilový průmysl. Díky podpoře vlády z ní tak v Itálii vyšel mnohem lépe Fiat, a Henry Ford se proto na začátku 30. let ze země v podstatě stáhl, tedy až na některé servisní aktivity.

iZdroj fotografie: British Ministry of Information / Public Domain

Fiat se nakonec stal výkladní skříní fašistické Itálie a s masovou podporou Musolliniho se soustředil především na domácí trh. Vyráběl nejen auta, ale také autobusy a další vozidla. Firma i vláda je deklarovaly jako vozidla pro italský lid za nízké (rozuměj dotované vládou) ceny. Jednalo se například o malé automobily Topolino nebo Fiat Balila 508, které byly už před válkou vyráběny také v Československu a Polsku pod licencí.

Když Fiat ve 30. letech v Turíně otevíral svůj tehdejší největší automobilový závod, mělo se jednat o Mussoliniho triumf. Při čekání na diktátora však desítky tisíc dělníků zmokly a moc nadšeně ho proto nevítali. Během války se Fiat pochopitelně soustředil na válečnou výrobu a jeho závody byly těžce postiženy spojeneckým bombardováním, neboť šlo o důležitou italskou zbrojovku.

Tou vydržel být až do roku 1945, protože byla severní Itálie stále ještě v područí fašistů a Musolliniho. Po válce pak začalo impérium FIAT zásadně růst, a to i díky Marshallově plánu a zahraničním investicím. Jeho postavení přitom zůstává v domovské zemi dodnes nesmírně silné a Ford v Itálii v porovnání s ním vlastně jen „vybírával drobky“. Tehdejší diktátor měl v podstatě podobné smýšlení později jako Adolf Hitler, který chtěl zase levné auto pro lid Třetí říše.