Heinkel He 280 byl první proudový stíhač na světě. Nadějný projekt nacisté nakonec zadupali do země

První tryskový letoun měl několik problémů. V první řadě stroj vzlétl 27. srpna 1939, tedy pár dní před 2. světovou válkou a svět měl jiné starosti. Za druhé stroj byl pro nacisty jen zajímavou technickou a propagandistickou hříčkou. A za třetí byl z dílny Ernsta Heinkela. A toho nacisté moc nemilovali. Ba jeho práci sabotovali! Pokud je neuchvátil první stroj poháněný tryskovým motorem, jak to asi mohlo dopadnout s první tryskovou stíhačkou?

Firma v nemilosti nacistů

Ernst Heinkel měl k nacistům velmi rozporuplný vztah. Slavný inženýr často dával najevo nechuť k režimu, kritizoval antisemitskou politiku a zaměstnával ve své továrně židovské konstruktéry. Na druhou stranu byl členem strany a nacisté jej ocenili roku 1938 Německou národní cenou za vědu a umění. I nacistický režim rozhodně láskou k Heinkelovi netrpěl. Potřeboval jej však. Luftwaffe používala jím vyvinuté a vyráběné stroje, především bombardér He 111, ale nijak mu život neusnadňovalo.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Flickr

To se plně projevilo na vývoji stíhačky He 280. Heinkel po úspěchu s He 178, který překonal světový rychlostní rekord, vycítil šanci na vývoj nové stíhačky, který zahájil již 1. listopadu 1939. Oficiálního financování, byť omezeného se stroj dočkal v únoru 1940. He 280 měl by skutečně revoluční stroj. Vedle tryskového pohonu měl být vybaven přetlakovou kabinou, vystřelovací sedačkou a příďovým podvozek. Na konci roku 1940 byla konstrukce hotová. Drak bez motorů byl testován jako kluzák v tahu za He 111.

Stíhačka, která předběhla dobu

Roku 1941 byl Heinkel He 280 skutečně supermoderním strojem. Trup byl oválného tvaru a stroj měl zdvojenou směrovku. Rozpětí He 280 bylo 12,20 metrů, délka 10,40 metru a výška 3,06 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 3920 kilogramů a maximální vzletová 5164 kilogramů. Výkony stroje se lišily dle testovaných motorů. Již s prvními motory Heinkel-Hirth 08 s tahem 5,7 kN, které He 280 dostal v březnu 1940, stroj dokázal vyvinout rychlost 780 kilometrů v hodině.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Flickr

Nejlepší výkony pak měl šestý prototyp V6, který vzlétl v roce 1943, vybavený motory Jumo 004 s výkone 8,8 kN, který ve výšce 8000 metrů dosáhl rychlosti 880 kilometrů v hodině. Dostup stroje byl 11 400 metrů a maximální dolet 650 kilometrů. Výzbroj tvořily tři 20 milimetrové kanony MG 151. To bylo v prvních letech války skutečně vynikající a bezkonkurenční parametry.

Luftwaffe nemá zájem

Dne 5. dubna 1941 byl prototyp předveden maršálu Ernstu Udetovi a důstojníkům z ministerstva letectví. I přes skvělé manévry a výkony, reakce pánů z letectva byla chladná. Jediné, co je zaujalo, byl chod tryskového motoru na kerosin, který byl jednodušší na výrobu a byl levnější než letecký benzín. Luftwaffe se nesla na vlně úspěchu. Německo ovládala Evropu a Hitler dokonce vyhlásil stop stav na vývoj a výrobu nových zbraní.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Flickr

Ministerstvo letectví projekt zatím pouze omezilo a Heinkelovi bylo doporučeno soustředit se na bombardéry. Specialista na stíhačky v Třetí říši byl přeci Willy Messerschmitt! Roku 1942 byl dokonce Ernst Heinkel nucen odprodat svoji firmu státu. Na prvním prototypu probíhaly testy pulzačních motorů Argus As 14 s tahem 1,47 kN. Motory měly malý tah, a proto stroj startoval ve vleku za Bf 110. Dne 13. ledna 1942 stroje zasáhla náhlá sněhová bouře a  Flugkapitän Schenk byl nucen se katapultovat.

Jednalo se o první nucenou a úspěšnou katapultáž v dějinách. Pulzační motory Argus byly později použity na nechvalně známé letounové střele Fieseler Fi 103 tedy V1. V té době program stagnoval. Pro oživení projektu byla proto dojednána manažery Heinkelu ukázka schopností tryskáče. Cvičný souboj s nejlepší stíhačkou Luftwaffe FW 190! Tu He 280 s přehledem vyhrál. Ministerstvo po takové přesvědčivé ukázce objednalo 13 předsériových strojů.  

Paprsek naděje se mění v rychlý konec

Zdálo se, že vše je na dobrá cestě. Vrcholem byl 6. prototyp, který měl být předobrazem sériové stíhací a bombardovací He 280 B. Firma Siebel v licenční výrobě měla měsíčně vychrlit 300 strojů. Stroj měl mít 6 kanónů MG 151 a měl nést 500 kilogramovou bombu. Jenže opět zasáhla vyšší místa. Podle ministerstva byl konkurenční Messeschmitt Me 262 mnohem pokročilejší a 27. března 1943 byl celý projekt zrušen. Rozpracované prototypy mohly být dokončeny.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Flickr

Z velkých nadějí zbylo jen 9 strojů, které do konce války sloužily k aerodynamickým testům a testům nových motorů. Zkušenosti s vývojem He 280 na konci války inženýři od Heinkela využili při vývoji „lidové stihačky“ He 162 Spatz. Heinkel He 280 představoval vysoce pokročilý stroj, který mohl do obrovské míry ovlivnit chod letecká války. I přesto, že Me 262 byl pokročilejší stroj, Spojenci na začátku roku 1943 neměli proti He 280 ekvivalent. Naštěstí pro ně, nevraživost nacistů vůči Heinkelovi a omezenost úředníků moderní stroj pohřbila.

Zdroj: Marek Murawski, Letadla Luftwaffe. 2. část, Praha, 1997.