I západní spojenci se mají za co stydět aneb Zapomenuté zločiny 2. světové války

Žádný z válčících státu se nevyhnul páchání válečných zločinů. Často to byly skutky děsivé a odsouzeníhodné. Rozdíl byl jen v četnosti.

i Zdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
                   

Pokud si vzpomeneme na 2. světovou válku a válečné zločiny, pak se nám vybaví především ukrutnosti nacistického Německa a japonské armády. Mnohým jistě také na mysli vytane chování Rudé armády v dobytém Německu. Již méně se ovšem připomínají zločiny, které mají na svědomí příslušníci armád západních spojenců. V Evropě nebyly tak časté, ale ve válce v Pacifiku se událo mnoho nepěkných excesů. Připomeňme si několik takových událostí.




Goumierové, sveřepí Maročané

Téměř zapomenutou kapitolou bylo působení expedičního sboru Svobodných Francouzů. Jádro sboru tvořili maročtí Goumierové. Tyto nepravidelné jednotky se proslavily vysokou bojovou efektivitou a v Němcích vzbuzovali hrůzu. Bohužel nejen v Němcích. Maročané se proslavili také rabováním a znásilňováním.


iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Většina případů se měla odehrát v regionu Lazio v roce 1944. Podle nejnižších odhadů mělo být zneužito 2000 žen, ale poválečné vyšetřování mluvilo dokonce o 60 000 obětech ve věku od 11 do 86 let obou pohlaví. Vojáci si nevybírali a ve vsi Vallemaio měl být Goumiery znásilněn šedesátiletý muž. Důstojníci svým vojákům v takovém chování nebránili. Naopak! Jednalo se často o Korsičany, ti Italy nenáviděli a do násilí se s gustem zapojovali.

To, že Francouzi o svých koloniálních jednotkách věděli své, dokazuje, že po invazi v Normandii a nasazení těchto jednotek ve Francii, je do svých měst nepouštěli. Například 1. divize byla z osvobození Paříže taktně „odkloněna“. Celkem bylo za sexuální zločiny během italského tažení souzeno 207 vojáků, přičemž 28 bylo popraveno a 39 osvobozeno pro nedostatek důkazů. Francouzská vláda vše v tichosti uzavřela, když roku 1947 odškodnila 1488 obětí.

Britové se s tím na moři nepárali

Britové byli považováni všemi svými protivníky za gentlemany, kteří dodržují pravidla fair play. Přesto i oni měli několik skvrn na svém štítu. Například v červenci 1941 ponorka HMS Torbay, operující ve Středozemním moři pod velením kapitána Anthonyho Mierse, potopila několik německých lodí.


iZdroj fotografie: Royal Navy / Public Domain

Ve dvou případech, jednou u pobřeží Alexandrie v Egyptě a podruhé u pobřeží Kréty, se ponorka vynořila, ponorkáři vzali do ruky zbraně a zahájili palbu na ztroskotané německé námořníky a několik jich zabili. Žádný z trosečníků nepředstavoval pro posádku hrozbu. Miers se své chování nesnažil nijak skrývat, a dokonce je zaznamenal v lodním deníku.

Po prvním incidentu dostal od svých nadřízených důraznou výtku. Miers svým jednáním porušil Haagskou úmluvu z roku 1907, která za všech okolností zabíjení trosečníků zakazuje. Vše však bylo ututláno. Meirs za své výkony dostal Viktoriin kříž, nejvyšší vyznamenání britského impéria a v roce 1956 odešel do výslužby jako viceadmirál.

Smrt oblíbeného důstojníka Kanaďané neodpustili

Byl 14. duben 1945 a válka se blížila ke svému konci, 4. kanadská obrněná divize bojovala o malé německé město Friesoythe v Dolním Sasku. Skupina nacistických fanatiků se odmítala vzdát a dokonce provedla protiútok. Při něm byl zabit populární podplukovník Frederick Wigle. Rozšířila se fáma, že podplukovníka zastřelil odstřelovač v civilních šatech. Ba co víc! Měl jej zbaběle střelit do zad.    


iZdroj fotografie: Alexander Mackenzie Stirton / Public Domain

Generálmajor Christopher Vokes rozkázal zničit celé Friesoythe. Do čtyřtisícového města vtrhli vojáci s plamenomety, granáty a Molotovovými koktejly. Násilí trvalo 8 hodin. Kanaďané šli dům od domu. Destrukce byla ohromující. Vojáci zničili 90% městečka. Nedotčen zůstal jen klášter na kraji obce. Zničení městečka nakonec Kanaďané řádně oslavili. Kolik civilistů zaplatilo řádění životem je neznámé.

Japonci se do zajetí neberou

Válka v Pacifiku byla brutální záležitostí. Osud spojeneckých zajatců a zacházení s nimi je poměrně známá záležitost. O osudu japonských zajatců se mluví již méně. Již první z nich, námořník Kazuo Sakamaki, který byl zajat se svou miniponorkou 7. prosince 1941, poznal americkou drsnost. Vojáci, kteří jej zajali mu zlomili několik kostí a do konce života měl na tváři jizvy od nedopalků cigaret.

Japonští vojáci se odmítali vzdát. Kodex Bušidó a obavy z protivníkovy pomsty jim to zakazovaly, japonská propaganda líčila nepřítele jako ztělesnění zla. Naprosto běžně docházelo k případům, kdy byla potopena japonská transportní loď poblíž místa svého určení. Synové Nipponu se odmítali vzdát a Američanům nezbylo nic jiného, než trosečníky postřílet, jinak hrozilo, že posílí posádku bráněného ostrova.


iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

I tvrdé boje na Iwodžimě a především na Okinawě chování Američanů nezměnily. Často pobili i vzdávající se vojáky. Mnozí američtí vojáci brali zajatce pouze za příslib zmrzliny nebo dne volna. Bitva o Okinawu byla také první, kde se američtí vojáci setkali s japonskými civilisty. Bohužel i mezi mini došlo k mnoha obětem. Velkou zálibou Američanů byla i výroba suvenýrů z kostí padlých nepřátel.

Ututlaná stránka okupace Japonska

Již na Okinawě se rozšířil zločin, na který by dnes Američané rádi zapomněli. Docházelo ke znásilňování. Jen na Okinawě údajně došlo k 10 000 znásilněním a obyvatelé vytvářeli milice k ochraně svých žen. Incidenty však pokračovaly i po skončení bojů. V červnu 1945 došlo ke katsujamskému incidentu.


iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Do malé vesnice nedaleko okinawského města Nago každou neděli jezdili tři američtí námořní pěšáci černé pleti a vybírali si ženy. Jednoho dne toho již vesničané měli dost a vojáky zabili. Jejich těla skryli do malé jeskyně, kterou označovali jako „Negerská jeskyně“. Vše bylo odhaleno teprve po více než padesáti letech roku 1997.


iZdroj fotografie: Wayne F. Miller / Public Domain

Tyto nepěkné události pokračovaly i během okupace Japonska. Jen během prvního měsíce mělo dojít k 3500 znásilnění. Číslo však může být velmi podhodnoceno. Podle oficiálních záznamů bylo jen v prefektuře Kanegawa za prvních 10 dní okupace hlášeno 1350 případů znásilnění. Japonské ženy většinu případů z obav z ostudy nehlásily a tak zbývají jen odhady počtu zneuctěných Japonek. Ty se pohybují mezi 200 000 až 1 milionem zneužití.

Vyskytly se případy opravdu krutých forem hromadného znásilnění. Dne 4. dubna 1946 u nemocnice Nakamura v tokijské čtvrti Omori zastavily tři americké vojenské náklaďáky. Do nemocnice se nahrnulo 50 amerických vojáků, kteří údajně znásilnili 40 pacientek a 37 sester. Mělo být zabito několik mužů, kteří se ženy pokusili chránit. Během hodiny byli pachatelé pryč. Za tento zločin nebyl nikdo potrestán.

Vzpomenete si na nějakou podobnou kontroverzní událost?

Zdroj: HistoryCollection

Diskuze Vstoupit do diskuze
105 lidí právě čte
Zobrazit další články
Události247.cz
Rodiče možná 5000 korun na dítě nedostanou. Návrh je prý protiústavní
VědaŽivě.cz
„Spor o maso“ stále nemá vítěze. Když ho přestanete jíst, na vaše zdraví to bude mít značný dopad – pozitivní i negativní
JakZdravě.cz
Nenechte se dostihnout osteoporózou. Pro pevné a zdravé kosti se doporučuje konzumace těchto 3 potravin
adbz.cz
Matka dvou dětí navrhla bez projektanta rekonstrukci bytu o 40 m². Světlý interiér prostor opticky o dost zvětšil