V druhé světové válce vznikla spousta zbraní, vozidel, tanků a letounů. Země, která měla lepší armádní techniku, mohla usilovat o vyšších cílech.
Druhé světové války se nedobrovolně zúčastnila většina zemí z celého světa. S rostoucí touhou zvítězit a obsadit co nejvíce území rostla také potřeba vyvíjet nové zbraně a techniku, která by napomohla ke splnění cíle. Ve válečné době šel pokrok kupředu rychlým tempem, protože chtěl mít každý to nejlepší. Sovětský svaz vyvinul za druhé světové války spoustu lehkých i těžkých zbraní, vozidel, tanků a letounů …a některé slouží dodnes.
Ruční zbraně Sovětů za 2. světové války
Některé zbraně používané během bojů za druhé světové války vznikly ještě daleko před ní. Už za „prvního světového konfliktu“ došlo k výraznému pokroku u ručních zbraní. Celá řada z nich (ať už v původní nebo vylepšené verzi) se používala i celou druhou světovou válku. A některé se v modernější podobě používají dodnes.
Samopal PPŠ-41 Špagin
Říkalo se mu také Špaginův samopal a díky dobré průraznosti a dalekému dostřelu se stal jednou z nejproslulejších zbraní celé války. Sovětská armáda ho používala od prosince roku 1940 a sloužil ještě dlouho po válce. V některých ozbrojených složkách ho dokonce najdete i dnes.
Samopal PPS-43
Jednalo se o sovětskou automatickou palnou zbraň, kterou zkonstruoval Alexej Sudajev. Určena byla jako výzbroj tankových a výsadkových jednotek, kde měla kvůli své skladnosti a hmotnosti nahradit výše zmíněný samopal Špagin PPŠ-41. Jeho výroba pokračovala i po druhé světové válce, kdy ho používala celá řada zemí světa. Jeho výhodou bylo, že nebyl náročný na materiál a byl lehčí, kompaktnější a lépe ovladatelný než řada jiných.
Puška Tokarev SVT-40
Tato sovětská samonabíjecí puška měla být původně novou standardní puškou Rudé armády, její výrobu ale přerušila v roce 1941 německá invaze. Přesto měla ve vojsku velké využití. Zbraň byla navržena tak, aby byla co nejlehčí. Funguje na principu odběru prachových plynů z hlavně a má vysunovací zásobník na 10 nábojů.
Puška Mosin-Nagant 1891/30
Jedná se o pětirannou opakovací pušku vyráběnou Sovětským svazem, která má vnitřní zásobník na náboje. Byla vyvinuta v letech 1882 až 1891 a měla široké uplatnění během první, ale i druhé světové války. Díky tomu se stala nejvíce vyráběnou střelnou puškou v historii. A přestože byla vyvinuta ještě před první světovou válkou, používá se dodnes.
Pistole Tokarev TT 33
Tato zbraň představovala první samonabíjecí pistoli, jíž přijala Rudá armáda do své výzbroje a používala ji ve velkém množství. Ve své výbavě ji měli především důstojníci, vojenská policie a výjimečně také tankisté nebo letci. Původně byla vyvinuta jako služební pistole pro sovětskou armádu a měla nahradit používané revolvery Nagant M1895, později však byla nahrazena pistolí Makarov, a to někdy v roce 1952.
Lehký kulomet Děgťarjov DP
Tomuto sovětskému lehkému kulometu se také říkalo talířovka. Děgťarjov DP prokázal svoji převahu proti ostatním i zahraničním kulometům, pročež byl od roku 1928 zaveden do výzbroje Rudé armády. Navzdory tomu, že byl považován za robustní, spolehlivý a lehký, nebyli vojáci spokojeni s nestabilními nožkami a komplikovanou výměnou hlavně.
Protitanková puška PTRD-41
Velkou výhodou této zbraně bylo, že s nově vyvinutým nábojem, který měl ocelové jádro, dokázala prostřelit 25mm pancíř na vzdálenost až 500 metrů. Protitanková puška byla s velkým úspěchem používána proti německé technice, jako byla například obrněná vozidla nebo tanky starší generace. Tento typ zbraně byl zároveň spolehlivý, jednoduchý a málo náročný na výrobu.
Vozidla Sovětů za 2. světové války
Obecné pravidlo v boji bylo, že kdo má lepší vybavení a taktiku, ten vyhraje. Proto se všechny země předháněly, která vyvine nejlepší tank ať už střední, nebo těžké kategorie. Sovětský svaz se mohl pochlubit zejména středními tanky.
Střední tank T-34
T-34 byl střední tank vyvinutý Sovětským svazem a podle mnohých se stal také nejlepším středním tankem své doby na celém světě. Ukrýval v sobě kombinaci velké palebné síly, mobility, ochrany a robustnosti. Jeho kanón produkoval daleko větší palebnou sílu, než měli jeho současníci v jiných zemích. Zároveň také disponoval šikmým pancéřováním, kterým pronikaly protipancéřové střely jen zřídka a s velkými obtížemi. Často je považován za nejúčinnější tank druhé světové války, za což zřejmě vděčí i velmi početné produkci.
Těžký tank KV-1
KV-1 byl vyvinut Sovětským svazem jako první klasická varianta těžkého tanku. Mezi jeho výhody se řadí silný pancíř, který zajistil, že i přes několik zásahů byl tank dále bojeschopný, a navíc nabízel poměrně daleký dostřel. Na druhou stranu měl i vážné nedostatky. Byl těžký, špatně se s ním manévrovalo, a taky se špatně řídil. Měl navíc poruchový podvozek a pohonné soustavy. Přesto byl tank KV-1 nejúspěšnějším těžkým tankem až do příchodu německých Tiger l.
Stíhač tanků SU-152
SU-152 byl původně vyvinutý jako nouzové bojové vozidlo a díky silnému obrnění a těžké výzbroji měl čelit nové generaci německých tanků. Stíhač měl však nevýhodu v pomalé střelbě, neboť se užívalo těžké a děleně nabíjené munice. Mezi další nevýhody patří pomalá akcelerace a špatná obratnost. Své nedostatky vyrovnal tím, že svou střelou dokázal zničit téměř jakýkoliv cíl i na hranici svého dostřelu.
Letadla Sovětů za 2. světové války
Pokrok armádních letounů se během války výrazně posunul kupředu. Vzniklo spoustu nových typů, které měly sloužit pro účelné zastavení nebo úplné zneškodnění nepřítele. Kromě stíhacích letounů vznikala také velká bitevní letadla.
Stíhací letoun Lavočkin La-7
Lavočkin La-7 je jednomotorový sovětský stíhací letoun smíšené konstrukce, který měl během druhé světové války vynikající pověst a bojové úspěchy. Proslavil se také díky rychlému obratu o 360 °, který trval 19 až 21 sekund. Lavočkin La-7 byl jediný letoun ze sovětské armády, který sestřelil německého Messerschmitta Me 262, a to v roce 1945 nad Německem. Tyto stíhací letouny zůstaly ve službě armády i po skončení války.
Stíhací letoun Jakovlev Jak-9
Vznikl v Sovětském svazu během druhé světové války. Jedná se o stíhací letoun a jeho vznik umožnilo zlepšení metalurgického průmyslu v sovětském svazu. Oproti předchozímu typu se používaly jako materiál hliníkové slitiny, což výrazně snížilo jeho hmotnost. Pro Němce byl tento letoun velmi nepříjemný, protože překonal jejich známý Messerschmitt Bf 109G-2. Své využití našel nejen jako stíhací, ale také dálkový a přepadový letoun.
Bitevní letadlo Iljušin il-2
Iljušin ll-2 byl prvním bitevním letadlem, které používal Sovětský svaz během druhé světové války. Vznikl pro spolupráci s pozemními silami a stal se nejmasověji vyráběným vojenským letadlem. Tento bitevní letoun byl vybaven kanóny, bombami a raketami. Díky této výbavě dosahoval Sovětský svaz velkých úspěchů při ničení techniky, komunikací, živé síly nepřítele i opevnění.
Za druhé světové války vyprodukoval Sovětský svaz (stejně jako jiné země) mnoho dalších vozidel, letadel a zbraní. Vzhledem k obsáhlému výčtu jsme však vybrali jen několik z nich, které si – snad zaslouženě – zaslouží zmínit.
Zdroj: Army-Technology
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 52400
Události
|
PŘEČTENÍ: 55451
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 52456
