Vzhledem k vypjaté mezinárodní situaci v období Studené války asi nepřekvapí, že zbraně vyrobené v komunistickém Československu na své bojové využití čekaly až na pád sovětského bloku, kdy se ve větší míře zapojily do konfliktů na Balkáně i v Africe.
Ale v roce 1961 se z československých zbraní střílelo i v Karibiku, patřily totiž do výzbroje kubánské armády. Kubu v té době masivně podporoval Sovětský svaz, a s ním pochopitelně i jeho věrné satelity.
Kubánská armáda na konci padesátých let zařadila do výzbroje například tyto československé zbraně:
- Protiletadlové automatické dvojkanony 30mm PLDvK vz. 53
- Poloautomatické pušky ráže 7,62 mm se skládacími bajonety
Válka pro pár tisíc vojáků
Ve skutečnosti byla celá invaze jen takovou šarvátkou, a pokud by se neodehrávala na jediné výspě komunismu v Karibiku uprostřed studené války, pravděpodobně by o ní dnes nikdo nevěděl. Na ostrově se vylodilo 1 500 členů Brigády 2506 složené z kubánských emigrantů. Proti nim stálo 25 tisíc kubánských vojáků s československou výzbrojí, prakticky neozbrojená milice a několik tisíc lehce ozbrojených policistů. Nízké byly i ztráty, na obou stranách dohromady zahynuly necelé tři stovky vojáků. Výrazně větší ztráty zaznamenala milice, která se však proti vyzbrojeným útočníkům prakticky nemohla bránit.
Celá řada chyb a jasná porážka
Invazní síly udělaly celou řadu taktických chyb, obránci pak měli u některých manévrů pořádnou porci štěstí. Celá akce každopádně skončila fiaskem a Fidel Castro díky ní svou moc nad ostrovem upevnil. Chlubil se také osobní účastí při bránění vlasti před imperialistickou agresí a v Havaně je dodnes vystaven stíhač tanků SU-100, z něhož prý Castro ostřeloval zásobovací lodě nepřítele. Invazní síly byly nadobro poraženy již třetí den od zahájení mise a většina přeživších byla zajata, aby je později Kuba vyměnila za potraviny a léky v hodnotě milionů tehdejších dolarů.
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 9011
Zpravodajství
|
PŘEČTENÍ: 4414
