Čaroděj v terénu: Jeffery-Poplavko byl obrněný unikát ve výzbroji československých legionářů

Kapitán ruské carské Victor Rodionovič Poplavko řešil velký problém. Mladý kapitán sloužil u 26. kulometné roty, která měla ve své výzbroji obrněné vozy. Obrněná vozidla byla poruchová a často zapadala v terénu. Zároveň měla i velkou spotřebu jak paliva, tak munice. To samozřejmě potenciál nových zbraní limitovalo. Jak tento problém řešit?

Na americkém podvozku

Třiceti čtyřletý kapitán Poplavko našel řešení. Bylo jím speciální obrněné ženijní vozidlo. To mělo postupovat s obrněnými auty. Pokud obrněný vůz zapadl nebo mu došla munice a palivo měl nastoupit Poplavkův vůz.

Jako základ svého vozu kapitán vybral vynikající platformu. Americké nákladní vozidlo Jeffery Quad bylo prvním, které mělo náhon na všechny čtyři kola a na svoji dobu mělo skutečně skvělou průchodnost terénem. Na podvozku nákladního vozidla vznikla jednoduchá nástavba o rozměrech na délku 4,5 metru, šířce 2 metry a výšce 2,1 metrů.

iZdroj fotografie: Flickr

Za kabinou pro posádku vznikl jednoduchý obrněný nákladní prostor připomínající tvarem rakev. Síla pancíře byla 7 milimetrů na čele a 5 milimetru bocích, podvozku a zádi stroje. Jeffery-Poplavko, jak byl obrněnec označen, byl schopen odolat palbě z pistole Mauser, palba z pušky prorazila pancíř z 50 metrů a při použití munice s ocelovým jádrem dokonce z 200 metrů.

Čaroděj v terénu

Při testech se projevila skutečně vynikající průchodnost stroje terénem a od vojáků si obrněnec získal přezdívku „Čaroděj“. Čtyřválcový motor Buda s výkonem 28 koní dokázal 8 tunový vůz na silnici rozhýbat na 35 kilometrů v hodině a v terénu vyvinout rychlost i 25 kilometrů v hodině. Výkon to byl o to úctyhodnější, že vozidlo mělo loukoťová kola s pevnými pryžovými pneumatikami.

iZdroj fotografie: Flickr

Velkou výhodou bylo spojení motorového prostoru v přídi s prostorem pro posádku. V případě poruchy mohly být opravy provedeny přímo z kabiny bez ohrožení mechanika. Nevýhodou bylo, že motor netěsnil a do prostoru posádky unikaly výfukové plyny. Posádku tvořili čtyři muži. Jeffery-Poplavkov byl vyzbrojen dvěma kulomety Maxim 7,62 milimetrů se zásobou 6000 nábojů.

Ve službách báťušky cara

Dne 16 září 1916 vznikla experimentální Divize obrněných automobilů zvláštního účelu (BADON). BADON se skládal ze 3 čet obrněných automobilů po 10 vozidlech. Úkolem jednotky bylo rychlím postupem prolomit linie nepřítele a otevřít cestu vlastní pěchotě. Poplavko, který se stal velitelem jednotky, počítal s tím, že některá vozidla použije jako obrněné transportéry, čímž by značně předběhl dobu.

iZdroj fotografie: Flickr

Poprvé se stroje v boji představily v červnu 1917 v okolí Tarnopolu. V boji se osvědčily přesto je carská armáda odmítla, protože kulomety strojů nebyly ve věžičkách a měly malý odměr. Nakonec tedy Ižorský závod v Kolpinu vyrobil pouhých 31 kusů obrněnce. Tyto stroje však měly ještě bohatý život.

V mnoha službách

Po říjnové revoluci se Čarodějové ocitli v rukách nezávislé ukrajinské vlády. Ta však brzy padla a stroje si rozebraly různé bojující frakce. Část „Čarodějů“ ukořistili Němci a dva Jeffery-Poplavko se dokonce ocitly v pouličních bojích v Berlíně po kapitulaci roku 1918. Další dva stroje ukořistili Poláci, kteří je pojmenovali „Dědek“ a „Vnuk“ a použili je v polsko-ruské válce.  Oba stroje byly vyřazeny až roku 1922.

Nejvíce, kolem třinácti, obrněnců Jeffery-Poplavko ukořistila bolševická vláda. Ta je v bojích použila na všech frontách. V létě roku 1918 jeden ze strojů padl do rukou i našim legionářům. Ti jej pojmenovali Jánošík a stroje si pro jeho vlastnosti velmi cenili. Později jej zřejmě předali Bělogvardějcům a od nich se znovu vrátil bolševikům. Ti poslední Čaroděje vyřadili zřejmě v první polovině 20. let 20. století.     

iZdroj fotografie: Flickr

Spletitý osud měl i tvůrce pokrokového obrněnce. Poplavko se nejdříve přidal k ukrajinské armádě, ale roku 1921 se nakonec rozhodl vsadit na bolševickou vládu. V Sovětském svazu udělal závratnou kariéru. Nejdříve pracoval na ministerstvech letectví a obraný. Nakonec se stal zástupcem ředitele konstrukční kanceláře Sojuzsnablegprom. Za svou práci pro komunistickou vládu dostal dokonce Leninův řád. Ani to jej však nezachránilo. Během čistek v roce 1938 byl jako spiklenec zatknut a zastřelen.

Zdroj: Pejčoch, Ivo, Obrněná technika 13: První světová válka, Cheb, 2014