Jako stát, který se do druhé světové války oficiálně nezapojil, se mnoha vojenskými úspěchy z tohoto období chlubit nemůžeme. Na západní i východní frontě však bojovali českoslovenští legionáři, kteří se více či méně zapojili do mnoha bitev.
Asi nejslavnější z nich se odehrála na podzim roku 1944 v Karpatech na severovýchodě Slovenska. Vítězství Rudé armády, podporované československými oddíly, dalo jméno tuzemským dolům, kulturním domům, nebo třeba armádnímu sportovnímu klubu.
Slovenské povstání
V létě roku 1944 začalo Slovenské národní povstání jakožto ozbrojený odpor proti pronacistickému režimu Jozefa Tisa. Exilová československá vláda proto opakovaně vyzývala Sověty, aby urychlili postup a povstání vojensky podpořili. Maršál Ivan Stěpanovič Koněv, jehož památka a socha mimochodem čeří mediální i politické vody dodnes, nakonec dostal od sovětského velení pokyn připravit plány k útoku na nacistické pozice na Slovensku.
Krvavá bitva
Krvavé boje se nakonec odehrávaly v Dukelském průsmyku a přilehlém okolí, trvaly od 8. září do 28. října a na obou stranách se jich zúčastnilo na čtvrt milionu mužů, nehledě na masové nasazení těžké vojenské techniky, minometů a dělostřelectva. Také ztráty byly nebývale vysoké:
- Sověti přišli o 10 060 mužů, dalších 41 387 vojáků bylo zraněno a 1 806 je pohřešováno
- Čechoslováci ztratili 935 mužů, 4 518 utrpělo zranění, 756 je nezvěstných
- Němci a Maďaři podle posledních odhadů ztratili 10 491 vojáků, dalších 65 130 jich bylo zraněno a 1 878 zmizelo beze stopy
Taktické vítězství
Přestože z uvedených čísel nemusí být výsledek na první pohled patrný, sovětské a československé síly u Dukly zaznamenaly taktické vítězství. Ze strategického hlediska bylo důležité, že tato ofenziva udržela v oblasti velké množství německých vojáků, kteří tak nemohli být vyžiti německým generálním štábem jinde. Karpatsko-dukelská operace výrazně přispěla ke konci války, který přišel o necelý rok později.
Události
|
PŘEČTENÍ: 12563
Výzbroj
|
PŘEČTENÍ: 7837
