Výslechové techniky německých agentů zajistily nespočet informací. Výsledek války to však nezvrátilo

Alexander Jefferson, z armádního letectva Spojených států, byl na misi se strojem P-51 Mustang nad Toulouse ve Francii, v srpnu roku 1944. Šlo o zkušeného pilota s množstvím nalétaných hodin. Od svého přidělení k 332. stíhací skupině „Red Tail“ absolvoval devatenáct podobných akcí, jejichž úkolem bylo chránit bombardéry, čelit letadlům Luftwaffe a útočit na pozemní cíle.

Zatčení a následné zajetí Alexandera Jeffersona

Dosud měl úspěch, bohužel na této konkrétní misi se štěstěna na Alexandra přestala usmívat. Jeho P-51 byl zasažen, ale stihl se dostat z letadla a bezpečně seskočit s padákem. Po dopadu na zem ho zajali Němci. Byl poslán do zajateckého tábora v Polsku Stalag Luft III, známého především slavným útěkem vězňů. Toto místo bylo navrženo speciálně pro zajaté spojenecké piloty.

iZdroj fotografie: Denice Rankin / Public Domain

Mnohokrát byl podroben výslechu. Během jednoho z nich byl Jefferson nemile překvapen, když zjistil, že jeho věznitelé nejen přesně věděli, kdo je, ale měli také rozsáhlé informace o jeho předválečném životě. Dokonce až po soukromé informace, jako jsou daňové záznamy rodičů nebo jeho spis z vysoké školy.

Raný život Alexandera Jeffersona

Alexander se narodil v Detroitu ve státě Michigan, dne 15. listopadu 1921 (momentálně je Alexanderovi 100 let). Narodil se jako nejstarší dítě Alexandera Jeffersona a Jane White Jefferson. V mládí navštěvoval mnoho škol, mimo jiné Chadsey High School, kterou absolvoval v létě 1938. Roku 1942 promoval na Clark College v Atlantě a získal bakalářský titul v oboru chemie a biologie.

iZdroj fotografie: Uživatel Salvisberg / Creative Commons / CC BY SA

23. září roku 1942 složil přísahu armádě Spojených států jako dobrovolník, ale nebyl přijat pro letecký výcvik. Na tři měsíce vzal práci analytického chemika, nastoupil na postgraduální školu Howard University a znovu se přihlásil k letectvu americké armády. Alexander, povolaný v dubnu roku 1943, dostal rozkaz, aby se hlásil na Tuskegee Army Air Field a zahájil letecký výcvik.

Proč Němci zřídili zajatecký tábor?

Důstojník Gestapa dobře věděl, s kým mluví a jen si ověřoval pravdivost svých tvrzení. Vyslýchaný získával dojem, že v USA působí rozsáhlá síť německých špionů, kteří disponují rozsáhlými informacemi. Výrazným psychologickým efektem pak byly zprávy o rodině zajatého vojáka, jež evokovaly velký pocit zranitelnosti.

iZdroj fotografie: Herbert Budowle / Public Domain

Spojenečtí letci byli Němci považováni za potenciálně velmi cenný zdroj informací o utajovaných technologiích či zbraních nepřítele. Lze zde najít hlavní příčinu zřízení speciálního zajateckého tábora pro letce. V rámci taktiky „vytěžování“ zajatců tady byli nasazováni nejlepší němečtí zpravodajští agenti.

Proces výslechu začal dlouho předtím, než byl vězeň přiveden do výslechové místnosti. Ve skutečnosti začal vstupem do samotného tábora promyšlenou sérií událostí, které měly oslabit jejich psychickou odolnost. Zajatci dobře znali pověst těchto německých táborů. Překvapení z relativně dobrých podmínek v Stalag Luft 3 bylo jen součástí taktiky, jak lidem rozvázat jazyk.

Němci používali celou sérii výslechových taktik

Zpočátku byl vězeň umístěn na samotku bez světla, a s minimem jídla za velmi tvrdých podmínek. Někdy dozorci vyhrožovali  tím, že pokud se nerozmluví a neposkytne informace, nebudou mu ošetřeny rány a vážnější zranění. Horší variantou bylo předání gestapu, jako nalezení tajných agentů, informátorů a špionů. To pro zajatce, po přesunu do koncentračních táborů, znamenalo jistou smrt.

iZdroj fotografie: Uživatel Jorko2009 / Creative Commons / CC BY SA

Když byl vězeň zralý, byl předán k výslechu. Přátelský vyšetřovatel nabídl vězni více času venku, pár cigaret, slušné jídlo a pití. Následně si s ním nezávazně povídal (všichni mluvili plynně anglicky), a nenápadně směřoval konverzaci na život zajatce doma, jeho zájmy, kratochvíle, osobní informace a podobná témata, ale vyhýbal se přímým otázkám o vojenské aktivitě vězňů.

Všechny informace získané z těchto rozhovorů, bez ohledu na to, jak triviální nebo irelevantní se zdály, byly zaznamenány a uloženy v podrobných souborech. Mohly pak být použity proti jiným vězňům. Buď je tím přiměli k potvrzení něčeho, co Němci tušili nebo jim těmito informacemi vyhrožovali pro získání dalších podnětů k vyšetřování.

Zdánlivě nepodstatné drby se ukázaly být pro Němce obzvlášť cennými informacemi. Když jeden konkrétní major, ženatý muž s dětmi, nechtěl spolupracovat, řekli mu, že pokud jim neposkytne informace, které chtěli, odešlou do USA zprávu o jeho návštěvě na hotelu v Londýně s atraktivní blondýnou, včetně čísla onoho pokoje. Tuto událost již znali od jiného spoluvězně. Major se zhroutil a poskytl žádané odpovědi.

Dalším způsobem byl trik s používáním dotazníků Červeného kříže. Byl koncipován jako naivní pokus o získání informací, aby vězni získaly pocit, že jednají s hlupáky. V případu Alexandra Jeffersona si zjistili školu, na které studoval díky tomu, že byl jediným afroamerickým studentem v instituci a z výstřižků novin se dostali ke jménu oné školy

Zatajovat a nespolupracovat bylo marné

Výslech vedený formou „my už všechno víme“ byla naprosto nečekaná taktika, která oslabené vězně lámala velmi snadno. Byli připraveni na cokoli, jen ne na to, že budou konfrontováni s citlivými osobními údaji. S postupem války se navíc německý archiv rozšiřoval a zvyšoval úspěšnost výslechů. Respektive ochotu zajatých pilotů vypovídat.

iZdroj fotografie: USAAF / Public Domain

Němci shromáždili obrovské množství informací. Když byl zajat Jefferson, měli jich už spousty a byli schopni zasahovat na velmi citlivých místech poměrně snadno. Přes veškerou snahu se ale tato taktika ukázala jako neúčinná, protože v souhrnu se nedověděli nic, co by jakýmkoli významným způsobem ovlivnilo výsledek války.

Jaký máte názor na činy Němců vy?

Zdroj: Warhistoryonline, Wikipedia