Nejúspěšnější letecké eso USA má na svém kontě sestřelení 40 japonských letounů i 1 krokodýla

V kabině stíhacího letounu Lockheed P-38 Lightning sestřelil během druhé světové války 40 japonských letounů a na své konto si připsal i zabití krokodýla. Stal se nejúspěšnějším pilotem na letounu P-38 a za svou kariéru dosáhl jako stíhač nejvyššího počtu sestřelů v americké historii. Řeč je o americkém esu, stíhacím pilotovi Richardu Ira Bongovi.

Mechanik i schopný letec

Major Richard Ira Bong, původem z Wisconsinu, se narodil 24. září roku 1920 v městečku Poplar. Vyrůstal na farmě společně se svými osmi sourozenci. Jeho otec Carl se dostal do USA jako malý chlapec se svojí rodinou ze Švédska, maminka však již byla rodilá Američanka z Wisconsinu. „Dick“, což byla často používaná přezdívka Richarda Bonga, byl již od raného dětství velmi zručný a na farmě rád pomáhal s údržbou farmářské techniky.

Již v útlém věku ho ale fascinovalo létání, ve volném čase dokonce stavěl vlastní modely letadel. Na univerzitě ve Wisconsinu nejdříve studoval pedagogiku, ovšem láska k létání nakonec zvítězila a ještě během studií absolvoval civilní letecký kurz „Civilian Aeronautic Authority“.

Po jeho dokončení a získání civilního pilotního oprávnění se v únoru 1941 přihlásil do programu „Army Air Corps Aviation Cadet Program“, aby po jeho dokončení oficiálně vstoupil v květnu 1941 do United States Army Air Forces (USAAF) jako budoucí vojenský pilot. Již během výcviku se ukázalo, že je velice schopným letcem.

Z instruktora stíhacím pilotem

Po vstupu USA do války v důsledku útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 chtěl i mladý Ira okamžitě na frontu a bojovat. Nejdříve však musel dokončit vojenský výcvik, což stihl do 9. ledna 1942, kdy byl vyřazen jako nadporučík. Ale díky svému vysokému střeleckému mistrovství při nácviku letecké střelby na vlečný terč i pozemní cíle se hned po výcviku stal instruktorem letecké střelby a musel zůstat v pilotní škole Luke Field v Arizoně.

Pak byl převelen na letiště Hamilton Field poblíž San Francisca. Své úsilí dostat se k bojové jednotce však nevzdal. Naprosto introvertní a tichý člověk na zemi se ve vzduchu měnil v neuvěřitelně dravého pilota, který se rychle stal známým pro své akrobatické kousky. Proslul zejména akrobacií se svojí P-38 okolo mostu Golden Gate Bridge, kde, jak se traduje, zastavil na chvíli i provoz.

Na zemi byl tichý a skromný

Získal tak pozornost velícího generála Kenneyho, který ho sice v rozkaze pokáral, ale vzápětí ho v květnu roku 1942 zařadil ke 49. stíhací peruti v rámci 14. stíhací skupiny. Ta se připravovala k přesunu do Evropy. Bong ale ještě před přesunem do Anglie přešel k 78. stíhací skupině do 84. stíhací perutě a s ní se přesunul na Tichomořská bojiště.

Jako stíhač v jednotce, které velel kapitán Thomas Lynch, se Richard Bong velice rychle zlepšoval. Na zemi byl Bong známý svou tichou a nekonfliktní osobností, ovšem jakmile se dostal do vzduchu, naprosto se změnil až v zuřivě agresivního, ale chladně kalkulujícího pilota, čímž vždy ohromil ostatní letce. Prvního velkého vítězství se mu podařilo dosáhnout 27. prosince roku 1942 nad Bunou, během bojů o Buna-Gona.

Překonání rekordu z první světové války

Zničil jedno japonské Mitsubishi A6M2 Zero a jednu Nakajimu Ki-43. Bongova 39. peruť tehdy sestřelila celkem 12 japonských letounů. Bongova kariéra pokračovala velice úspěšně a svým devátým vítězstvím se v roce 1943 stal po boku kapitána Lynche nejúspěšnějším stíhacím esem jednotky. Brzy na to byl povýšen do hodnosti nadporučíka.

V roce 1944 již měl na svém kontě 27 sestřelených japonských letounů. Pro americká média to bylo velké sousto, protože tím překonal slavné americké letecké eso z první světové války Eddieho Rickenbackera, který dosáhl 26 vítězství a dosud byl nejúspěšnějším stíhačem v americké historii.  

Dvouocasý ďábel

Dvoumotorový stíhací a bombardovací letoun Lockheed P-38 Lightning, s nímž Bong létal, se mohl pyšnit svou rychlostí, stabilitou i mnohostranným využitím. V obratnosti se sice nerovnal s jednomotorovými Messerschmitt Bf 109 nebo Focke-Wulf 190, avšak se schopným pilotem na palubě se jednalo o poměrně snadno ovladatelný a efektivní stroj. Během druhé světové války byl považován za jeden z nejlepších bojových letounů.

iZdroj fotografie: San Diego Air and Space Museum Archive / Public Domain

Mezi německými piloty, zvláště mezi těmi, co s transportními letadly létali do Afriky se zásobami pro Afrikakorps, se mu přezdívalo dvouocasý ďábel. Stíhací letci německých vzdušných sil však letounu říkali sedící kachna. Ovšem až do okamžiku, kdy přišly do Evropy nové verze, které měly silnější motory, vylepšenou aerodynamiku a hlavně dovolovaly používat nové klapky i během vzdušného boje, čímž jejich obratnost velice stoupla. Tuto novou verzi podle fotografií „sedlal“ i Bong poté, co se vrátil z dovolené na začátku roku 1944.

Vzdušné souboje bral jako hru

Richard Bong se stal velmi známou celebritou a v médiích byl symbolem válečné úspěšnosti amerických letců. To vedlo ke snahám stáhnout ho tichou cestou z nejtěžších bojů někam do závětří. A tak byl v roce 1944 s hodností kapitána převelen do štábní funkce. Nebral na to ale moc ohled a dál pokračoval v aktivní účasti na bojových misích. Ještě téhož roku dosáhl během Filipínské kampaně na své 40. vítězství.

Koncem roku byl pak vyznamenán nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním za statečnost, Kongresovou medailí cti, a to přímo z rukou generála MacArthura. Bong označoval vzdušné souboje za hru, jejíž rizika činí život zajímavým. Pokud jsou však rizika příliš vysoká, říkal, je lepší boj ukončit a nehrát si na hrdinu. Také o sobě často tvrdil, že je špatným střelcem, což vyvolávalo úsměvy na rtech jeho kolegů, a piloti, co ho znali, toto jeho tvrzení vždy rychle vyvrátili.

„Sestřelení“ mořského krokodýla

Podle nich se totiž trefil v 90 procentech případů, ať už mířil z kokpitu svého stíhacího letounu na cokoliv. Dokládali to například historkou, která se pak bleskurychle rozšířila do všech amerických médií. V roce 1944 Bong ze vzduchu kryl své tři kolegy, kteří v nafukovacím člunu pluli přes jezero na Nové Guinei pro svého sestřeleného kamaráda. Bong si ze vzduchu všiml dlouhého stínu ve vodě, který člun s jeho kolegy v těsné blízkosti sledoval. Byl to velký mořský krokodýl.

Bong neváhal a na krokodýla zaútočil. Teprve když zasažený a mrtvý krokodýl vyplaval na hladinu, uvědomili si zděšení letci ve člunu, proč vlastně Bong poslal salvu ze všech zbraní do vody ani ne metr za jejich člunem. Je jasné, že takovouto historku americká média prostě musela milovat. Pozornost médií, velení i nejvyšších představitelů USA spolu s udělením titulu „eso es“ pak znamenaly, že byl Bong přeci jen stažen z aktivních bojů a v lednu 1945 za velké slávy odeslán domů.

Jeho smrt měla stejnou odezvu jako Hirošima

Oženil se a s novomanželkou se přestěhovali do Kalifornie, kde Bong začal vzápětí pracovat jako zkušební letec u firmy Lockheed. Podílel se na programu zkoušek nového amerického proudového letounu P-80 Shooting Star. 6. srpna 1945 pokračoval Bong v testování nové P-80A. Odpoledne kolem 14:30 místního času odstartoval se svým letadlem, ale ihned po startu bylo vidět, že má problémy. O tom, co se pak skutečně stalo, koluje několik verzí.

Jedna konstatuje, že motor zmlkl a Bong se katapultoval, bohužel příliš nízko, takže se mu padák nestačil otevřít, a Bong se dopadem na zem zabil. Druhá, hojněji používaná v amerických pramenech, tvrdí, že problém s motorem u jeho P-80A po startu nastal a major Bong se snažil o katapultáž, ale jeho letadlo vybuchlo a vzniklá ohnivá koule Bonga stačila pohltit ještě ve vzduchu, na zem dopadl již mrtvý. Bylo mu necelých 24 let. Jeho smrt měla v novinách USA stejnou odezvu, jako týž den provedené atomové bombardování Hirošimy.

Co říkáte na tento zajímavý příběh, vážení čtenáři?

Zdroj: Wearethemighty