Spojenci byli za války nuceni za cenu velkých ztrát vybombardovat ropná pole v Ploješti, pomohl B-24 Liberator

Nejvyráběnějším vojenským letounem za druhé světové války v USA byl bombardér B-24 Liberator. Letoun, který unesl téměř dvojnásobek pum než Boeing B-17, a ještě k tomu podstatně dál. Letoun, jenž kromě jiného na evropském válčišti dokázal splnit vojenským plánovačům velký sen. Umožnil bombardovat ropná pole v Rumunsku v Ploješti.

První pokus o nálet na Ploješť zklamal

Během let 1943 až 1945 byl německý průmysl terčem mnoha bombardování, včetně náletů svazů letadel B-24. Terče jejich náletů byly i cíle na území Protektorátu. Ale všem stratégům, od Winstona Churchilla a Dwighta Eisenhowera po nejnižšího důstojníka jejich armád, bylo jasné, že pro německou válečnou mašinérii je nejdůležitější ropa a benzín. Celou třetinu až polovinu německé spotřeby přitom zajišťovala zpočátku nijak nenapadaná rumunská ropná pole v Ploješti.

Tyto rafinérie byly od letišť Anglie příliš daleko. Po porážce Rommela si ale Spojenci spočítali, že ze základen v severní Africe dokážou vyslat své nové čtyřmotorové bombardéry B-24 přes Středozemní moře až nad rafinérie v Ploješti a tyto letouny i se svými posádkami budou mít reálnou šanci se po odbombardování vrátit. A tak plánování útoku na Ploješť dostalo nejvyšší prioritu.

Prvním pokusem o bombardování Ploješti byl útok 13 letounů B-24 skupiny HALPRO. Aby Ploješti dosáhly ze základny Fayid Airport poblíž Suezského kanálu v Egyptě, musely letouny dostat přídavné palivové nádrže, což pochopitelně omezovalo hmotnost nesených bomb. Pro ušetření paliva nařídil velitel této skupiny plk. Halverson na briefingu posádkám, aby při návratu klidně narušily i vzdušný prostor Turecka, a zkrátily si tak cestu na letiště Ramadi v Brity obsazeném Iráku.

A tak 11. června 1942 vzlétlo 13 bombardérů B-24D, každý s 1 361 kg bomb, z Fayid. B-24ky nedodržovaly žádnou formaci, letěly naprosto samostatně, a když dosáhly území Rumunska, jejich posádky zjistily, že vážnou překážkou v dokončení náletu je 9/10 oblačnost nad cílem. Deset bombardérů dolétlo do oblasti Ploješti a správně lokalizovalo cíl bombardování, ale shozené bomby způsobily jen nevelké škody. Tři zbývající bombardéry z této první skupiny shodily bomby na záložní cíle.

Obrana spala

Německé i rumunské síly, odpovídající za obranu Ploješti, byly zcela zaskočeny. Například samotné rumunské stíhačky určené k ochraně ropných polí vůbec neodstartovaly, protože – neměly palivo! To se dopravovalo na rumunská polní letiště pomocí koňských potahů v dřevěných „lejtách“, a toto „zásobování“ prostě zkolabovalo. Při návratu ale měli Američané již méně štěstí.

Nepřesná navigace způsobila, že většině B-24 stejně nevystačilo palivo na celou trasu. Nakonec jen sedm strojů doletělo do Iráku, kde jeden havaroval při přistání, dva přistály v Sýrii a čtyři v neutrálním Turecku. Efekt prvého bombardování Ploješti byl z hlediska poškození, či dokonce zničení cíle minimální, z hlediska vyburcování do té doby letargické obrany rafinérií v Ploješti maximální.

První skutečný hromadný nálet se proměnil v katastrofu

Zjistil to hned první hromadný nálet na Ploješť, který byl naplánován na 1. srpna 1943. Měla ho provést letadla B-24 od 9. a 12. letecké armády USAAF ze Severní Afriky. Posádky B-24 čekala dlouhá cesta tam a zpět a nikdo z nich vůbec netušil, jak zásadně zesílila zmobilizovaná obrana rumunských ropných polí. Plán náletu počítal s útokem na zásobníky ropy a ropné rafinérie z přízemní výšky.

Útočící B-24 měly zpočátku po startu z afrických základen letět nad Středozemním mořem nízko nad hladinou, aby je nezaměřil nepřátelský radar. Plánovači živili naději, že nečekaný přízemní útok umožní B-24kám vyhnout se očekávané silné protiletecké obraně. Naopak ve výšce měla letět další letadla, která měla odlákat pozornost od hlavního útočného proudu a zaútočit pak na postavení protiletadlové obrany, aby jejich nízko letící druzi měli větší šanci.

Ale německý radarový systém byl lepší, než se Spojenci domnívali, a Liberatory letěly vstříc katastrofě. Při přeletu albánských hor se objevily Liberatory všech čtyř skupin na obrazovkách nového německého radaru FuG 65 Würzburg, který se nacházel na vrcholku hory Cerni Vrah (2 290 m) v masivu Vitoša na jih od Sofie.

Německá, bulharská a rumunská protiletecká obrana byla okamžitě zalarmována, Němcům bylo brzy jasné, že útok tak velkého uskupení B-24 míří na Ploješť. Nad cílem proto letadla B-24 okamžitě narazila na připravenou těžkou protiletadlovou palbu a následně německé, rumunské a bulharské stíhačky vtrhly mezi Liberatory a s plnou silou na ně zaútočily.

Účet prvého hromadného náletu bombardérů B-24 na Ploješť byl tragický

Ze zachovaných filmových záběrů natočených z palub nízkoletících útočících B-24 až mrazí, když se syrovou realističností vykreslují, jak okolo spojeneckých bombardérů vybuchují granáty pověstného německého flaku či útočí němečtí a ostatní stíhači. V letounech členové posádek věděli, že kdyby je flak či stíhač zasáhl a zranil, budou muset vydržet ještě hodiny a hodiny letu, než se vrátí na domovskou základnu v Africe.

Mnozí neměli ani takové štěstí. Existuje známý krátký filmový šot natočený z nízkoletícího B-24 při tomto náletu, kdy jeho sousední leskle stříbrný B-24 dostal zničehožnic přímý zásah flakem do kořenu levého křídla, mezi trup a levý vnitřní motor. Během zlomku vteřiny se v místě zásahu, kde je palivová nádrž, křídlo rozzářilo plameny rozpínajícího se ohnivého hroznu s dlouhým plamenným jazykem.

Filmový záběr pokračoval a stačil nasnímat okamžitou destrukci a oddělení levého křídla od trupu nešťastného B-24. V témže okamžiku hořící a zmrzačené letadlo začalo prudce klesat a přecházet do nekontrolovatelné spirály vlevo pod souběžně letící B-24 s kameramanem. Rychlý pád nešťastného zmrzačeného B-24 a jeho exploze po nárazu na zem již unikl zcela mimo zorné pole kameramana. Z letadla nikdo nevyskočil, neměl na to čas. Během čtyř vteřin bylo po všem.

Výsledek tohoto bombardování byl spojeneckým velením eufemisticky řečeno hodnocen jako „neúspěch“. Ztráty Američanů při náletu na Ploješť 1. srpna 1943 byly velmi vysoké. Ze 164 Liberatorů, které toho dne odstartovaly, bylo 53 ztraceno při akci, 23 přistálo na záchytných letištích na Kypru, Maltě a Sicílii, 8 přistálo v Turecku, kde byly posádky internovány, a 88 se jich vrátilo na mateřská letiště do Libye. Z těch strojů, které se vrátily, bylo 55 různým způsobem poškozeno, většinou nevratně.

Padlo 310 letců, 200 jich padlo do zajetí a 79 bylo internováno v Turecku. Přesto bylo bombardováno alespoň šest rafinérií z původně plánovaných devíti a tři z nich byly značně poničeny tak, že celková výroba v rafinériích v Ploješti klesla o polovinu. Nejcitlivější bylo asi zničení jediné rafinérie na vysokooktanový letecký benzín. Nicméně nejpodstatnější škody se Němcům a Rumunům podařilo odstranit do dvou měsíců po bombardování.

Za cenu velikých ztrát se nakonec podařilo rafinérie zničit

Špatná až tragická zkušenost amerických bombardérů při pokusu zničit rafinérie v Ploješti způsobila velkou časovou prodlevu, než se o opakování náletu americké B-24ky z Afriky znovu pokusily. Americkým velitelům 9. a 12. letecké armády se do opakovaného bombardování rumunských naftových polí moc nechtělo.

Ale politický a vojenskopolitický tlak na vyřazení Ploješti z provozu, zvláště před chystaným Dnem D, byl stále silnější. Nakonec vojenští plánovači připravili podle nich rozhodující a nejmasivnější opakující se nálety na Ploješť na duben 1944. Co se týká nejmasovějšího náletu, měli pravdu. 5. dubna vzlétlo celkem 236 B-24 a skutečně se jim podařilo výrazně poškodit rafinérie, a zastavit tak dodávky benzínu i nafty hitlerovskému Wehrmachtu i Luftwaffe.

Vzápětí se nad rumunské rafinérie vrátili 15. dubna a pak ještě 24. dubna. Pak nechali Němce a Rumuny pachtit se s opravami, načež se přibližně po dvou měsících v létě 1944 nad velmi omezeně zprovozněné rafinérie vrátili. Nálety opakovali několikrát, a to především v rámci příprav na vylodění v Normandii. Poslední velký hromadný útok B-24 plánovaný v souvislosti s operací Overlord v červnu 1944 se uskutečnil 28. července 1944.

Nejdůležitější úkol, totiž vyřadit dodávky paliv do Německa z Rumunska přede Dnem D, se podařilo splnit a bombardovací svazy B-24 rumunská ropná pole a rafinérie opravdu na delší dobu zničily. I když cena byla opět vysoká, faktem bylo, že ještě dlouho po invazi Spojenců do Normandie neměli Němci rumunskou ropu vůbec k dispozici.

Ale až do konce války, resp. do okamžiku, kdy Ploješť a okolí obsadila Rudá armáda, se i silně poškozeným a prakticky nefungujícím ropným polím v Rumunsku „věnovaly“ americké bombardéry B-24 nadále. A tak neutuchající odhodlání posádek i velení amerických bombardérů a technické kvality B-24 Liberatorů umožnily, aby tuto nejdůležitější bitvu o palivo Spojenci za 2. světové války nakonec vyhráli.

Jaký vliv mělo bombardování Ploješti na výsledek války?

Zdroj: autorský text ing. Ivo Pujmana