Let za svobodou: Těžko uvěřitelný příběh, kubánský MiG-23 proletěl do Spojených států amerických bez povšimnutí

Dne 20. března roku 1991 dezertoval kubánský stíhací pilot, Orestes Lorenzo Perez, do Spojených států. Do vzdušného prostoru USA pronikl nepozorovaně, třikrát obletěl námořní leteckou základnu Key West a modlil se, aby jeho stíhačku sovětské výroby nikdo nesestřelil. Sám Fidel Castro poté Lorenza vyzval k návratu na Kubu a záchraně své rodiny, pokud si na to ovšem troufá.

Učil se létat na českém Aeru L-29

Orestes, jemuž byly jeho otcem a porevolučním kubánským vzdělávacím systémem vštěpovány ideály socialismu od raného mládí, se zamiloval do létání již jako malý chlapec. Bylo jeho životním snem stát se stíhacím pilotem. To se mu splnilo a Lorenzo byl poslán na speciální výcvik na území Sovětského svazu.

Právě tam se však mladému pilotovi dostalo tvrdé životní lekce a srážky s realitou, jež naprosto rozdrtily iluze a ideály socialismu, které sovětská a kubánská vláda nutily svému lidu. Jak řekl sám pilot: „Ze Sovětského svazu jsem se vrátil rozčarovaný ze všeho, čemu nám bylo řečeno, že máme věřit“.

Léta strávená v Sovětském svazu mu však přinesla i jednu neocenitelnou výhodu, stal se totiž vojenským stíhacím pilotem. Začínal na českých cvičných letounech Aero L-29 Delfín a následně přesedlal na nadzvukovou stíhačku Mikojan-Gurevič MiG-21M. Sám Lorenzo potvrdil, že letecký výcvik v SSSR byl výtečný a piloti měli k dispozici velice obšírné a kvalitně zpracované materiály. Účastnil se tříměsíčního pozemního výcviku. Po úspěšném dokončení jarního cvičení začal s lekcemi létání.

Letecká výuka začínala jednoduchým manévry po okolí regionu, následoval nácvik formací, a nakonec přišla řada na akrobacii. Lorenzo upřesnil, že pokud mu ve výcviku něco chybělo, bylo to létání na různá letiště. Letecký výcvik totiž probíhal pouze na jednom letišti. Lorenzo během výcviku v SSSR nalétal kolem 130 hodin na letounech L-29 a dalších 130 hodin pak na letounech MiG-21. Po ukončení studia se, nyní už plně vycvičený bojový letec, vrátil na Kubu.

Opustil rodinu a dezertoval do USA

Na začátku 80. let byl Lorenzo vyslán do Angoly, aby spolu s kubánskými revolučními ozbrojenými silami zasáhl do dlouhotrvající občanské války. Právě zde na něj znovu dolehlo další rozčarování nad ideály socialismu. V roce 1986 se pak vrátil do SSSR, kde navštěvoval Vysokou školu maršála Grigorije Žukova.

Během let se v něm postupně hromadila nespokojenost s režimem. Lorenzovi došlo, že Kubu není možné změnit. Nakonec to byla jeho milující a starostlivá manželka Vicky, která podnítila Lorenza k onomu radikálnímu kroku. Orestes nechtěl, aby se jeho děti staly oběťmi lživé propagandy jako on a jeho žena.

Dne 20. března roku 1991 měl Orestes Lorenzo, tehdy v hodnosti majora, podniknout svůj první samostatný let na palubě letounu MiG-23 Flogger, s měnitelnou geometrií křídel. A právě v průběhu tohoto významného letu se rozhodl realizovat svůj únikový plán. Lorenzo později potvrdil, že už když čekal v kokpitu na povolení ke startu, třásl se strachy. Zanedlouho ve svém elegantním MiGu, jenž nesl registrační číslo 722, hladce odstartoval. Brzy po vzletu však klesl co nejníže mohl a nepozorovaně zamířil k jižnímu cípu Floridy. 

Po kostrbatém přistání následovalo přivítání

Kvůli předem nastaveným, a tedy pevně daným rádiovým kanálům, nemohl Orestes komunikovat s dispečery americké námořní letecké základny Key West. Musel proto Američanům nějakým dobře viditelným způsobem sdělit své neagresivní záměry. Zároveň si musel pilot dávat velký pozor, aby neletěl severně od Key West a nestal se tak terčem útoku. Při příletu nad Boca Chica Key a Key West vysunul kubánský pilot klapky, vzduchové brzdy i podvozek a s výškou asi 300 až 600 metrů proletěl velmi pomalu nad základnou.

Následně se stočil doleva a manévr opakoval. Lorenzo proletěl nad přistávací dráhou celkem třikrát a po celou dobu doslova mával křídly svého stíhacího letounu ve snaze naznačit svůj přátelský status. Pohled na nečekaného vetřelce, který se nepozorovaně dostal až k americké letecké základně, byl jistě více než překvapivý. Jeden z amerických pilotů vyřkl svůj údiv i nahlas, když do rádia ohromeně zvolal: „Na dráze je ruský MiG!“.

Orestes přistál asi v 11:20, a jelikož se mu nedostávalo žádné odezvy, zůstal sedět s nastartovaným motorem R-35 Chačaturov v kokpitu svého letounu. Lorenzo nebyl vůbec obeznámen s americkými postupy, ve skutečnosti po celý život jen slýchal, jací jsou Američané zkorumpovaní a násilní barbaři. Po chvíli čekání se k jeho letounu konečně přiblížilo vozidlo se žlutým majákem a zastavilo vedle stojícího MiGu. Lorenzo na pokyn řidiče vypnul motor a sledoval jak z dalšího, tentokrát červeného, vozidla vystupují dva muži v uniformách amerického námořnictva.

Jeden z nich byl seržant hispánského původu a Lorenzo usoudil, že se nejspíše jedná o překladatele pro druhého, staršího muže, který byl zřejmě důstojníkem. Kubánský pilot neměl tušení, co jej čeká. I přes svou nervozitu však otevřel stříšku a seskočil na americkou půdu. Následně španělsky vysvětlil, co dělá major kubánského letectva na americké základně. Jakmile hispánský seržant přeložil Lorenzovo hlášení, starší důstojník se usmál, natáhl ruku na pozdrav a pronesl: „Vítejte ve Spojených státech!“.

Lorenzo se vrátil pro svou rodinu

Orestes se usadil ve Virginii a užíval si svobodu, která byla po životě stráveném pod dusivou socialistickou vládou rozhodně osvěžující. Jedna věc jej však stále tížila, jeho rodina i nadále setrvávala na Kubě. Lorenzo věděl, že musí vzít věci do vlastních rukou a přivézt svou manželku a děti do Ameriky. Na letišti v Leesburgu ve Virginii si zařídil certifikaci pilota Federálního leteckého úřadu. A v roce 1992 se mu podařilo získat pilotní průkaz.

Jako pilot MiGu byl důvěrně obeznámen s kubánskou protivzdušnou obranou a co víc, znal také postupy kubánských velitelů. Po řadě komplikovaných výpočtů a tvorbě různých vizuálních pomůcek došel Orestes k závěru, že záchrana jeho rodiny pravděpodobně není možná. Ani Castrovy výhružky však Lorenza nakonec od jeho bláznivého plánu neodradily. Kubánský pilot se tak téměř 2 roky po své dezerci vydal na náročnou záchrannou misi zpět do své rodné země.

Přistál uprostřed rušné dálnice

Lorenzo se domníval, že pokud bude při přeletu floridského průlivu udržovat malou výšku, kubánské úřady jej nebudou schopny vůbec zaznamenat. Nebo přinejmenším ne do doby, kdy už bude příliš pozdě na jeho zastavení. Své ženě poslal dopis, ve kterém jí vzkázal, aby se i s oběma chlapci dopravila v jím určený čas na dálnici, táhnoucí se poblíž hlavního pobřeží východně od Havany.

Dopis byl naštěstí doručen do správných rukou a Vicky se i se syny zvládla na dané místo dopravit. Když je Lorenzo uviděl, okamžitě přistál se svou starou jednomotorovou Cessnou uprostřed rušného dálničního provozu. Řidič protijedoucího kamionu, jistě velmi překvapený přítomností letadla na dálnici, sešlápl brzy doslova na poslední chvíli a zastavil pouhých 10 metrů od letounu. Lorenzo neztrácel čas, otočil čtyřmístnou Cessnu a bleskurychle naložil svou rodinu. Na objímání nebyl čas a kubánský pilot se konečně po boku svých nejbližších vydal zpět na Floridu.

Američtí představitelé později uvedly, že si sami nejsou jisti, zda radar provozovaný celní službou či jinou agenturou Lorenzův let vůbec zachytil. Dostat se jednou nepozorovaně do cizí letové zóny lze označit přinejmenším za slušný výkon. Lorenzo to však zřejmě dokázal hned dvakrát, a to už si zaslouží poklonu. Téměř neproveditelná záchranná mise skončila velkým úspěchem a Lorenzova rodina se dostala v bezpečí do Ameriky.

Jaký další těžko uvěřitelný příběh o uprchlících znáte?

Zdroj: TheAviationGeekClub, LATimes