Pobřežní opevnění se silnými zdmi bývala významnou součástí obran hlavních přístavů. Dokázala odolat i střelbě mohutných děl bitevních lodí.
Když v roce 1898 Američané porazili španělskou flotilu v Manilské zátoce, podařilo se jim udělat z Filipín svoji kolonii. Nechtěli se dopustit podobné chyby jako Španělé a nechat nejdůležitější přístav země bez náležité ochrany. Proto se pustili do velkolepého projektu, kterému se kvůli jeho tvaru přezdívá betonová bitevní loď. Jde však o pevnost umístěnou na ostrůvku El Fraile, jež se nazývá Fort Drum. Její pozůstatky se zachovaly dodnes.
Pevnost musela vydržet palbu bitevních lodí
Bitevní loď z betonu se jí říká kvůli jejímu tvaru, který opravdu loď připomíná. Tvar je však daný především půdorysem ostrůvku, na němž pevnost stojí. V roce 1909 začali stavebníci s jeho úpravou. Nejprve museli ostrůvek snížit a zarovnat, aby zde mohli pevnost ze železobetonu postavit. Autoři rozhodně nešetřili, stavba byla schopna odolat palbě děl 305 milimetrů, jež tehdy byla běžná na bitevních lodích.
Zdi pevnosti jsou proto silné zhruba 7,5 metru. Strop pak má tloušťku přes 6 metrů. Samotná železobetonová pevnost je 110 metrů dlouhá a 44 metrů široká. Stavba byla vybavena dvěma věžemi, podobné se používaly na bitevních lodích. Síla pancíře těchto věží byla více než půl metru.
Každá byla osazena dvěma děly ráže 356 milimetrů. Po stranách pak bylo šest děl ráže 152 milimetrů, vše určeno pro boj proti bitevním a vyloďovacím námořním plavidlům, která by chtěla proniknout do Manilské zátoky. Později bylo přidáno ještě dělo ráže 76 milimetrů, jež krylo vlastní přístupové cestičky na ostrově.
Japonci betonovou konstrukci pevnosti nedokázali probít
Vše bylo dokončené roku 1914. Pevnost spolu s opevněními na nedalekém ostrově Corregidor dokázala bezpečně chránit vstup do zátoky. Do akce se její zbraně dostaly v roce 1941, kdy po útoku na Pearl Harbor Japonsko zaútočilo i na Filipíny. Japonci se pevnost pokoušeli ostřelovat z lodí děly ráže 240 milimetrů a bombardovat, ale bez úspěchu. Pevnost naopak potopila několik jejich vyloďovacích plavidel a ostřelovala nepřítele na pevnině. Spolu s ostrovem Corregidor byla posledním místem, kde se Američané bránili Japonské invazi na Filipínách.
Když 6. května 1942 Američané na sousedním Corregidoru kapitulovali, rozkaz ke složení zbraní dostala i zdejší posádka. Zničila všechny písemnosti a děla, aby se nedala použít. Fort Drum obsadili Japonci, kteří ho naopak v roce 1945 bránili proti útoku Američanů. Neměli zde však funkční děla. Ostřelování pevnosti se opět ukázalo jako neúčinné. Proto se zde 13. dubna vylodili američtí vojáci, nalili do ventilačních otvorů benzín a ten zapálili. To odpálilo i uskladněnou munici. Do rozžhavené konstrukce pevnosti ještě pět dnů poté nebylo možné vstoupit.
Nedlouho po skončení druhé světové války získaly Filipíny nezávislost. Zpočátku byla pevnost v držení armády, ale ta o ni nejevila zájem a jakékoli plány na její opravu padly. Místo se naopak stalo cílem nájezdů sběračů kovů, kteří odřezali mnoho nosníků. Uvnitř jsou proto zhroucené stropy. Vnější betonová konstrukce, i když na mnoha místech poškozená, ale stále drží původní tvar a podobu.