Maskování a klamné makety mohou nepřítele dokonale zmást. Dnes se využívají i nafukovací modely, které vypadají velmi věrně

Znát sílu a postavení nepřítele bylo vždy jednou z hlavních snah velitelů. Když jim v tom nepřítel chtěl zabránit, začal se kromě jiného maskovat. A právě maskování nabylo na důležitosti se zavedením letadel do výzbroje armád na začátku 20. století. Tehdy velitelé konečně dostali systematickou možnost vidět na nepřítele shora a schovat něco bylo (a dodnes je) velmi obtížné. To neznamená, že by se s maskováním přestalo, ale objevil se i další prvek. Klam. Tedy přesvědčit nepřítele, že vidí něco, co je ve skutečnosti zcela něco jiného.

Klam může vést až k vítězství v bitvě

Když se podaří přesvědčit nepřítele o něčem, co ve skutečnosti není pravda či neexistuje, dokáže to být pro onoho nepřítele až fatální. O tom může svědčit i případ z české historie, kdy v bitvě u Domažlic křižácká vojska údajně zaslechla hluk a zpěv přicházejících vojsk husitů a aniž by znala jejich počet a záměry, dala se na útěk. Ač to není zcela přesné, lze na tom demonstrovat, jak důležité je přesvědčit nepřítele o tom, že něco vidí, něco zjistil, odhadl, co udělá jeho protivník – a ona to není pravda.

V předstírání a klamu vůči nepříteli může hrát roli nejen psychologie, ale především jde o to narušit záměry nepřítele, které vychází z jeho představy o skutečnosti, o stavu, rozmístění, výzbroji i o jiných parametrech determinujících protivníkovy ozbrojené síly připravené k boji v poli. Právě za první světové války se tento princip ukazování falešné skutečnosti nepříteli, aby bylo ovlivněno jeho konání, ukázal být jako velmi efektivní způsob válčení.

Začaly se objevovat například modely palpostů včetně maket dělostřeleckých baterií, které pak letecký průzkum chybně zaměnil za skutečné dělostřelectvo a navedl na ně palbu. Nepříteli tak nenapáchal žádnou škodu a naopak střelbou mohl odhalit pozici vlastních baterií a marně spotřeboval i vlastní střelivo. Navíc se domníval, že všechny síly zničil, a chybně vše zakalkuloval do svých plánů.

Klamy ve druhé světové válce

Mnohem většího využití tento princip dosáhl za druhé světové války, kdy v armádách dokonce existovaly jednotky, které měly podobný úkol na starosti. Německo, jež bylo vystaveno spojeneckému bombardování, se například snažilo vizuálně přesvědčit letecký průzkum, že je něco zničené, i když to fungovalo, nebo že dokonce celý soubor objektů je úplně někde jinde než ve skutečnosti. Známé je například vybudování makety celé „Škodovky“ v Protektorátu nedaleko Plzně, která měla zmást spojenecké bombardéry.

Významná byla také v roce 1942 operace Bertram, kdy Bernard Mongomery za pomoci figurín a maket techniky přesvědčil Erwina Rommela, že má silné jednotky na jižní části fronty u El Alameinu, a pak zaútočil na severu. Ještě propracovanější pak byla speciální operace na oklamání německého velení před vyloděním v Normandii. Tehdy byla vytvořena celá jednotka složená z umělců, trikařů, ale i radistů a dalších, která dostala příznačné jméno Armáda duchů.

iZdroj fotografie: U. S. Aemy / Public Domain

Ta za pomoci maleb, maket techniky, simulovaných přesunů kolon maket tanků a nákladních vozidel, falešných zvuků i falešného radiového provozu simulovala neexistující armádu, která se připravovala k vylodění přes kanál u Calais. Souviselo s tím i určení vrchního velitele této Armády duchů, jímž nebyl nikdo jiný než už tehdy známý a u Němců respektovaný generál Patton. Mimochodem, pěkně ho to štvalo.

A naopak zarostlý a zalesněný prostor shromažďování skutečných vyloďovacích vojsk pro Den D, v jižní Anglii označovaný jako The New Forest, byl účinně maskován nejen důsledným zakrýváním shromážděné techniky v podrostu, pod velkými stromy a v hlubokých vymletých korytech potůčků, ale i tím, že veškerý pohyb v daném prostoru včetně pohybu lidí probíhal jen v noci.

Důležitou součástí maskování celého prostoru soustředění vojsk před Dnem D bylo i vypouštění volně pobíhající zvěře mezi tanky a automobily v prostoru, který ještě dnes někteří Angličané přezdívají jako „pralísek“. V dané oblasti dodnes volně pobíhají zdivočelí koně, a dokonce i krávy v menších stádech. K vylodění Spojenců u Calais samozřejmě nikdy nedošlo, ale Německo právě zde naproti Doveru dlouho drželo své jednotky a obranné tankové divize, dokonce ještě po určitou dobu po vlastním vylodění Spojenců v Normandii.

Klamná technika se používá dodnes

Podobná technika se využívá i dnes. Velmi umně ji použily srbské jednotky při bombardování Jugoslávie v roce 1999, kdy dokázaly přimět letadla NATO, aby velmi často útočila na makety tanků, letadel na letištích, nebo dokonce i mostů. Jugoslávská armáda kvůli tomu dokonce mobilizovala téměř všechny modeláře a maketáře ve své zemi.

A navíc použila i metody „prozrazení“ polohy maket, které ve skutečnosti makety vůbec nebyly, takže útočící letci NATO z Itálie ve svých hlášeních například uváděli, že zničili na severním okraji letiště skutečné Migy-29, ale na jižní stojánku neútočili, protože tam byly údajně makety. V několika případech tomu však bylo ve skutečnosti přesně naopak.

V současné době má řada armád k dispozici třeba nafukovací modely různé techniky, které vypadají velmi reálně a skutečně. Ale samozřejmě i zde funguje lidský faktor, vyskytly se například i případy, kdy některé armády lest neúmyslně a z lajdáckosti obsluhy prozradily. Nejznámější je příklad nedofouklého falešného systému S-400 na záběrech za ruským důstojníkem po okupaci Krymu.