Německý MG 42 byl nejlepším kulometem druhé světové války aneb Jak Hitlerova pila děsila spojenecké vojáky na míle daleko

Když se typický zvuk německého kulometu MG 42 začal ozývat na bojišti, spojenecké vojáky většinou poléval studený pot. Tak velký respekt z této zbraně měli. Přezdívali jí Hitlerova pila, Hitlerův zip a mnoha dalšími jmény. Kulomet ale proslul nejen díky své vynikající kvalitě. Německé ozbrojené síly vyvinuly útočné i obranné taktiky, při kterých dokázaly výhody zbraně maximálně využít.

Musel být levnější

Univerzální kulomet německý wehrmacht ve výzbroji na začátku druhé světové války měl. Byl jím kulomet MG 34. I on byl velmi kvalitní. Trpěl však jednou zásadní vadou. Při jeho konstrukci byly použity výrobně náročné postupy a drahé materiály. To komplikovalo jeho masovou produkci a zbraň byla drahá. Proto bylo nutné zkonstruovat novou.

iZdroj fotografie: Peter van der Sluijs / Creative Commons / CC BY-SA

Mauser Werke AG přišla s novým typem MG 42. Byl udělán převážná lisováním z uhlíkové oceli, která byla dostupná. Výrobní doba se snížila na polovinu oproti MG 34. V roce 1942 tak mohla začít masová produkce. Protože ozbrojené síly potřebovaly opravdu hodně kusů, vyráběly ho i další továrny. Za války bylo smontováno více než 400 tisíc kusů.

Kulomet měl ráži 7,92 milimetrů, tedy takovou, jakou používaly lehké kulomety. V této roli sloužil většinou se zásobníkem na 50 ran. Ovšem dal se přidělat i na trojnožku, případně na vozidlo, a s pásem na 250 nábojů se změnil v kulomet těžký. Dokázal vypálit až 1200 ran za minutu, což byl dvojnásobek jeho nejčastějších konkurentů. Efektivní dostřel byl dva kilometry, maximální více než dvojnásobný.

Do útoku i do obrany

Existovaly i stížnosti z řad vojáků. Například na absenci jednotlivých ran nebo fakt, že při delší střelbě verze lehkého kulometu střelce posunula. První problém vyřešil výcvik. Druhý trojnožka při funkci těžkého kulometu. V obraně i útoku se vysoká kadence ukázalo jako velká přednost a ne plýtvání municí. Čím více ran nepřítele zasypalo, tím rostla šance na zásah.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-204-1727-18 / Grah / Creative Commons / CC BY-SA

Němci vyvinuli speciální taktiky na obranu i útok. Armády soupeřů kulomety používaly k podpoře pěchoty. Wehrmacht naopak pěchotou podporoval kulomety. A měl jich více než nepřátelé. Německá rota 15, zatímco americká pouhé dva. V útoku bylo výhodou, že MG 42 dokázal nést jeden muž. Kulomety tak bez problému držely krok s celou jednotkou.

V obraně kulomet pálil ze skrytých stanovišť a díky vysoké kadenci mezi útočníky doslova rozséval smrt. Spojenci při vylodění Normandii například zjistili, že obsluhy kulometů se rychle přesunují mezi několika připravenými stanovišti. Někdy dokázaly činit dojem, že kulometů je více a ne jen jeden. I po válce byl MG 42 užíván v mnoha armádách a konfliktech, spatřit je ho možné i dnes.

Zdroj: TheNationalInterest