Malíři i sochaři zakládali svá díla především na studii živých modelů a učinili akt ústředním bodem svého umění, čímž dali vzniknout živoucímu a rozmanitému vyobrazení lidského těla.
Renesance představovala kulturní revoluci, která se v roce 1400 rozšířila z Florencie do celé Itálie a zbytku Evropy. Stavebním kamenem renesanční filosofie byl humanismus, jenž se výrazně projevil jak v literatuře, tak v umění. Renesanční díla dokazují věčně přetrvávající popularitu nahého lidského těla. Zejména ženská nahota se stala přijatelnější. Umělecká díla oslavovala lidské tělo v jeho přirozené podobě, odhalené a beze studu, aniž by docházelo k sexuální objektifikaci. Dokazují, že lidské tělo, mužské i ženské, může být přirozeně krásné.
Znovuzrození antiky
Renesance je ekvivalentem znovuzrození. Konkrétně se jedná o znovuzrození vědy, medicíny, umění a vzdělání. V době renesance vzkvétala všechna tato odvětví a mnoho dalších. Lidé projevovali zájem o studium, věnovali se jazykům, četli díla Aristotelova, Sokratova, Platónova a studovali myšlenkové směry mnohých dalších slavných filozofů. Vzniklo mnoho uměleckých předmětů, které mají nepředstavitelnou cenu. Podobně jako v umění, mělo toto období velký vliv na celou kulturu a společnost.
Honba za realismem a novými uměleckými technikami způsobila, že malíři a sochaři často přicházeli s originálními směsmi barev, novými způsoby vyřezávání a modelování. Jejich touha po poznání je nutila zaměřit se podrobněji na svět kolem sebe a zkoumat lidi, kteří jej obývají, z větší blízkosti. Právě to bylo také příčinou obrovských pokroků v anatomii, optice, chemii a dalších vědních disciplínách.
Oslava nahoty obou pohlaví
Z pohledu intelektuálů bylo lidské tělo již od nepaměti považováno za vzor krásy. Ostatně tak tomu je i dnes. Tuto představu lze také odvodit z tvrzení, které nalezneme ve Starém zákoně, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Napříč historií se pak představa ideálního lidského těla poměrně často mění. Ženy, které byly v období renesance považovány za krásné, měly obvykle dlouhé husté vlasy, široké boky a silnější postavu. Plná postava žen představovala bohatství a zároveň byla ukazatelem plodnosti.
Jedním velice zajímavým detailem, kterého si člověk na první pohled nemusí vůbec všimnout, je to, že někteří renesanční malíři používali k zobrazení žen mužské modely. Například při bližším pohledu na díla malíře pozdní renesance a baroka Petera Paula Rubense, zjistíme, že malíř pouze přidal ženské hlavy a poprsí na jinak velmi mužská těla. Právě zde dochází často k mylné představě, že prvními renesanční modely byly ženy. Naopak, na začátku se jednalo, stejně jako ve starověkém Římě a Řecku, především o muže.
Honba za dokonalostí
Renesanční malíři se spíše vyhýbali realistické interpretaci a místo toho zdůrazňovali pozitivní aspekty svých námětů, jak fyzických, tak politických. Například Bronzinův Portrét mladého muže zobrazuje nejen idealizovaný vzhled subjektu, ale také jeho úroveň vzdělání, zázemí a potenciál.
Ukazuje se, že vyobrazení krásy v renesančním umění je složitější a nejedná se o pouhou ukázku fyzického vzhledu a sexuality člověka. Místo toho se renesanční umělci snažili o vytvoření dokonalých děl, kde se prolínají ambice s vědeckým očekáváním a rozvíjejícími se dovednostmi.
Co si o renesančním umění myslíte vy?