Londýn za první světové války musel čelit náletu od Němců, kteří vyvinuli takové letadla, se kterými byli schopni doletět až do hlavního města Británie.
S dnešní technikou by všechny historické boje vypadaly úplně jinak. Za první světové války však nebyly žádné drony, ani špičková vozidla, která by úspěšně zneškodnila nepřítele. Vojáci bojovali pomocí pušek a pohybovali se výhradně pěšky. Od prvního letu bratří Wrightů se však začala vyvíjet letecká technika. Díky nim šel letecký pokrok kupředu rychlým tempem, a už deset let po jejich prvním letu se po obloze proháněla letadla založená na jejich designu.
Rozšíření letecké techniky v bojích
Použití letadel nad bitevním polem umožnilo vzrušující a děsivé nové taktiky ve válce. Z průzkumných nástrojů se rychle vyvinuli v aktivnější agenty ničení. Spolu se zrozením konfliktu začala být pro bombardovací kampaně používána letadla. V roce 1916 vzlétl z Německa jediný tuzemský dvojplošník se šesti bombami o hmotnosti 10 kg na palubě a provedl dlouhý let až do britského hlavního města.
Británie do té doby válku pocítila pouze z ekonomického hlediska
Zatímco Francie a Belgie zažili válku tváří v tvář, Velká Británie byla od západní fronty daleko. Britové pociťovali spíše ekonomické dopady války, než samotné boje. Z toho důvodu Británie necítila pocit ohrožení nebo ničení jejich majetku. To se však změnilo, když si německá císařská armáda začala uvědomovat možnosti militarizované letecké síly. V roce 1915 zahájilo Německo obávané bombardování zeppelinem na anglickém pobřeží.
Reakce Britů na německé vzducholodě
Britská protivzdušná obrana, která byla naléhavě motivována zastavit hrozbu zeppelinů, začala používat řadu nových opatření. Piloti lovící tyto vzducholodě používali nově vyvinutou munici s výbušnými i zápalnými vlastnostmi. V kulometech svých letadel měli účinnou munici, která byla schopna zapálit vodík ve vzducholodi, a tím ji zneškodnit. To znamenalo pro německé zeppeliny smrtící odpověď, která vyžadovala nové, lepší a úspěšnější řešení – bombardovací dvojplošníky.
Bombardování z dvojplošníku
Útok německých dvojplošníků na Londýn byl sám o sobě velká výzva. Největší problém byla vzdálenost. Zatímco německá letadla mohla dosáhnout anglického pobřeží, Londýn byl příliš daleko do vnitrozemí. Němci neměli žádná taková letadla, která by tak daleký dolet zvládla. Změna nastala s vývojem průzkumného letounu LVG CIV v roce 1916, který měl pohonnou jednotku o výkonu 220 koní. Tento vynález umožnil úspěšně zvládnout cestu z letiště poblíž Gentu, až do srdce Londýna.
Pilot Paul Brandt a bombardér Walter Ilges vyrazili sami přes kanál La Manche. Jejich letadlo letělo ve výšce 10 000 stop s cílem shodit bomby na britské vládní budovy. Když se letadlo blížilo ke svému cíli, připravil se Ilges odhodit bomby přes bok letadla. Tato technika shazování bomb byla však nepřesná, protože vyžadovala velice přesný odhad.
Jak dopadl nálet na Londýn?
Zatímco dvojplošník přežil cestu přes kanál La Manche, nedokázal se dostat zpět k německým liniím. Brandt a Ilges skončili na zemi na francouzském území a byli drženi jako váleční zajatci až do konce první světové války. Mise byla uskutečněna s cílem zasáhnout srdce Británie, devastovat morálku Angličanů a sloužit jako velký zdroj propagandistického materiálu pro Němce, ale skončila jako taktické a strategické selhání.
Britové si nejprve vůbec neuvědomili, že se jednalo o nějaký Německý nálet. Mysleli si, že výbuchy byly způsobeny prasknutím plynových potrubí. Němci tedy měli na kontě místo očekávaného vojenského pokroku jen dva pohřešované muže a ztracené letadlo. Jediná dobrá zpráva pro ně byla, že se tato mise ukázala splnitelnou a v budoucnu by se mohla opakovat, už s úspěšnějším koncem.
Zdroj: Hot Cars
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 4012
Události
|
PŘEČTENÍ: 11522
