I přes dlouhou dobu od konce největší války v dějinách lidstva se stále objevují ostatky padlých. Teprve dnes se rodiny dozvídají o jejich osudech.
Pátrání po ostatcích a hledání komu patří dnes připomíná něco mezi vědeckým zkoumáním a detektivní prací. Často bývá identifikace pozůstatků vojáka podle vojenských známek velmi snadná. Někdy zapracuje věda a vojenské záznamy. Mnohdy však zůstanou ostatky padlého bez identity.
Americké pátrání po padlých vojácích
Asi nejdále jsou v identifikaci padlých Spojené státy. Ty dokonce k tomuto účelu založily speciální agenturu Defense POW/MIA Accounting Agency (DPAA), která má mnoho projektů po celém světě, a vedle 2. světové války se snaží určit totožnost padlým vojákům z válek ve Vietnamu, Koreji, americké občanské války dokonce i 1. světové války.
Uveďme si na následujícím příkladu, jak práce agentury vypadá. V tomto případě měli pracovníci agentury práci poněkud ulehčenou, protože šli najisto. Věděli kde a koho hledat, a tak se roku 2021 agentuře ve spolupráci s chorvatskými úřady podařilo identifikovat ostatky podporučíka armádního letectva Spojených států amerických Ernesta N. Vienneaua.
Pilot bombardéru B-17 , který se nevrátil
Ernest Vienneau pocházel z Maine a byl přidělen k 340. bombardovací peruti 97. bombardovací skupiny 15. letecké armády se základnou v Amendole v Itálii. Dne 6. listopadu 1944 byl B-17 Flying Fortress, na kterém sloužil 25letý Vienneau jako druhý pilot, vyslán na bombardovací misi nad tehdy jugoslávský Maribor, jenž dnes leží ve Slovinsku.
Během mise však byl jeho B-17 zasažen těžkou protiletadlovou palbou. Střepina granátu pronikla do kokpitu bombardéru, zasáhla podporučíka do hlavy a smrtelně ho zranila. Pilot se pokusil vrátit zpět na základnu, ale stroj byl příliš poškozený na to, aby cestu zvládl.
Stále klesající bombardér nouzově přistál v Jaderském moři u pobřeží ostrova Vis v Chorvatsku. Zatímco deseti členům posádky se podařilo ze stroje uniknout a byli zachráněni místními obyvateli, Vienneauovo tělo se z rychle se potápějícího letadla nepodařilo zachránit a jeho letoun se pro něj stal na 77 let hrobem.
Spolupráce s Chorvaty při pátrání v Jaderském moři
Teprve roku 2005 se k DPAA dostaly informace o vraku, ale definitivní důkaz, že se skutečně jedná o Vienneauův B-17, se v té době nepodařilo zajistit. DPAA v roce 2017 spolupracovala se společností Lone Wolf Productions na dokumentaci jiného stroje – vraku letounu B-24 Liberator u ostrova Vis.
Když se zhoršilo počasí, tým se za pomoci chorvatského námořnictva přemístil k pozici druhého vraku. Ponor na předpokládaném místě sestřeleného B-17 potvrdil, že se jedná skutečně o americký stroj, na jehož palubě se stále nacházely ostatky amerického pilota.
Aby mrtví i živí našli klid
Od září do října 2020 pracovali zaměstnanci DPAA, Univerzity v Zadaru, Univerzity v Lundu, chorvatské armády a Chorvatského institutu pro ochranu památek na vyzvednutí Vienneauových ostatků. Po nalezení byly odeslány do laboratoře DPAA na letecké základně Offutt v Nebrasce ke komplexní vědecké analýze.
Pomocí zubních záznamů, testů DNA a antropologických analýz, jakož i materiálních a nepřímých důkazů, se 16. dubna 2021 podařilo DPAA nezpochybnitelně identifikovat ostatky Ernesta N. Vienneaua. Ty byly pohřbeny v jeho rodném městě Millinocket ve státě Maine 9. října 2021. Tím byl symbolicky završen jeden smutný příběh 2. světové války. Agentura v letošním roce také oznámila, že končí s prací na identifikaci ostatků z útoku na Pearl Harbor.
Posádka československého Wellingtonu
V loňském roce se podařilo uzavřít i příběh stroje Vickers Wellington 1c T2990 od 311. československé bombardovací perutě RAF. Stroj byl sestřelen německou stíhačkou v noci 23. července 1941 blízko Amsterdamu. Z šestičlenné posádky přežil pouze Vilém Bufka, který byl zajat Němci. Zbylí Čechoslováci i se strojem na 80 let zmizeli. O jejich tragickém letu vypráví i knížka „Bombardér T 2990 se odmlčel“, jejíž autorem je právě přeživší Vilém Bufka.
Teprve v červnu 2021 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že se podařilo najít vrak sestřeleného letounu Vickers Wellington 1c T2990 i s ostatky československých letců na palubě. Stroj se po dopadu na zem zaryl do hlíny a byl pod ní pohřben. Ostatky našich letců Aloise Rozuma, Leonarda Smrčka, Viléma Konštatského, Jana Hejny a Karla Valacha tak konečně najdou důstojné místo odpočinku a rodiny se dozví o jejich osudu.
Stále se pohřešují 4 miliony rudoarmějců
Největší podíl nezvěstných z 2. světové války má dodnes Rusko, kde se stále pohřešuje kolem 4 milionů vojáků Rudé armády. Přestože má ruská armáda program na identifikaci padlých, tak vzhledem k počtu pohřešovaných i přes největší snahu nestačí. Proto se v Rusku do pátrání po ostatcích padlých vojáků i zavražděných civilních osob pouští také obrovské množství dobrovolníků.
Dodnes nebyla například nalezena většina ostatků ruských válečných zajatců z počátku útoku Německa na SSSR, kterých bylo zajato dle německých dokladů přibližně 3 miliony a Wehrmacht je nechal cíleně s vojsky SS umřít v provizorních zajateckých táborech hlady. Ale smutné nálezy se netýkají jen padlých vojáků. Zvláště děsivý hrob se jedné skupině ruských badatelů podařilo objevit nedaleko Petrohradu u vesnice Nóvaja Bůrja.
V masovém hrobě bylo nalezeno celkem 1 362 lidských pozůstatků, z toho 695 patřilo dětem. Ani na jednom z těl nebyly nalezeny stopy po násilí. Podle ruských badatelů se jedná o oběti z koncentračního tábora ve městečku Viritsa. Zde měli nacisté používat děti a ostatní vězně jako živé krevní banky pro zraněné německé vojáky. Další pátraní by se mělo rozjet na jaře.
Kolik ještě obětí války se podaří identifikovat?
Zdroj: WarHistoryOnline
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8593
Události
|
PŘEČTENÍ: 9712
