Návštěva Marilyn Monroe u vojáků v Koreji byl ohromný úspěch. Fotografie mluví za vše

Když se mnohých vojáků, kteří byli nasazeni v Koreji zeptáte, jaká je jejich nejlepší vzpomínka na tuto zemi, často řeknou Marilyn Monroe. Hvězda stříbrného plátna zde byla v roce 1954, tedy již po uzavření příměří. Jen čtyři dny, ale při vystoupeních ji vidělo zhruba 100 tisíc vojáků. Pro ně i slavnou herečku to byl nezapomenutelný zážitek.

Využili cesty manželů do Japonska

Vše vlastně bylo dílem náhody. V lednu 1954 si slavná filmová herečka řekla ano s tehdejší baseballovou hvězdou Joe DiMaggiem. Manželský pár se o měsíc později vypravil do Japonska. DiMaggio zde měl mít svůj baseballový program.

Když slavná manželská dvojice přistála 1. února v Tokiu, oslovil Monroe generálmajor Charles W. Christenberry, asistent náčelníka štábu velitelství americké armády pro Dálný východ. Požádal ji, zda by nebyla ochotná navštívit vojáky OSM v Koreji. Marilyn okamžitě souhlasila.

Dostávala mnoho dopisů od vojáků, kteří v minulých letech hájili nezávislost Jižní Koreje před invazí ze severu a z Číny. Již za pár dnů dostala všechna povolení, aby mohla jet a stala se oficiální armádní bavičkou. Nebyl čas na pořádné zkoučení, čísla narychlo secvičila s armádním pianistou Al Guastafestem a jeho hudební skupinou Anything Goes.

Nejdříve nemocnice a pak za vojáky

Celá akce začala v nemocnici u raněných. Marilyn ukázala svoji vřelost. Aby ji viděl voják, který si při nehodě zranil záda a byl zavěšen hlavou dolů, prostě si pod něho lehla a mohli si povídat. Jinému se zase podepsala na sádru.

V Soulu, ale i na dalších místech pak na ni čekaly tisíce vojáků a mariňáků. Během čtyř dnů zvládla desítku představení. Odhaduje se, že na ně přišlo sto tisíc návštěvníků. Don Loraine vzpomíná, jak přišla v těžké bundě, protože byla zima. „Začala zpívat, najednou přestala a řekla: ‚Na to ses nepřišel podívat‘ a sundala si bundu. Byla oblečená do nízko střižených fialových koktejlových šatů. Byla tak krásná, že jsme všichni šíleli,“ popsal.

Na některých místech vojáci přicházeli s mnohahodinovým předstihem, jen aby zabrali ta nejlepší místa, „Přede mnou bylo sedmnáct tisíc vojáků, kteří křičeli z plných plic. Stála jsem tam a usmívala se na ně. Začalo sněžit, ale bylo mi teplo, jako bych stála na ostrém slunci. Vždy mě děsilo větší publikum, ale když jsem stála v chumelenici tváří v tvář těmto křičícím vojákům, poprvé jsem nepocítila žádný strach,“ vzpomínala později Monroe

Utajené zranění od bajonetu

Zábava pokračovala i po vystoupeních na večírcích v důstojnických klubech. Herečka trvala na tom, aby sem mohli v členové kapely a vždy alespoň deset obyčejných vojáků. Na jednom z večírků si pořezala ruku bajonetem při krájení dortu. O jejím zranění ošetřeném nejlepším chirurgem nesměl nikdo ani promluvit.

Čtyřdenní cesta byla prospěšná i pro Marilyn. Údajně při ní našla ztracené sebevědomí. Nezkazilo ji ani to, že nakonec vše odnesla zápalem plic. Vzpomínají na ni i fotografové a novináři, kteří byli na místě. Herečka prý vždy byla ochotná s nimi spolupracovat. Často si nimi promluvila i o jejich rodinách. Ale hlavně zvedla náladu všem mužům a ženám, kteří byli tisíce kilometrů od svých rodin.

Chtěli byste zažít vystoupení Marylin Monroe?

Zdroj: Warhistoryonline

Galerie