Jedny z nejexotičtějších chladných zbraní lidské historie. Dokázaly zraňovat a zabíjet s velikou účinností

V průběhu lidské historie vznikla celá řada zbraní. Evropské jsou v Česku poměrně známé a nikoho nepřekvapí, ale jinde se mohly od těch tradičních výrazně lišit.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Různé zbraně jsou s lidstvem vlastně od doby, co existuje. Původně vznikaly hlavně kvůli lovu, ale vzápětí je lidé obrátili i proti sobě. Lidská vynalézavost je a byla v této oblasti nepřeberná, a tak vzniklo mnoho nezvykle vypadajících, ale účinných chladných zbraní určených pro různé válečné účely. Zde jsou některé z nich.

Šuriken neboli vrhací hvězdice

Zbraň spjatá s Japonskem a především s bojovníky nindža. Jde o skrytou vrhací zbraň, která byla primárně určena pro sebeobranu, nikoli pro útok. Nejčastěji má hvězdicovitý tvar. Hrany i špice šurikenu jsou ostré, nosí se tedy skrytě, ale zároveň musí být náležitě uložen, aby se jeho majitel nezranil. Při zásahu dokáže tato zbraň způsobit vážné zranění i smrt. Když ji majitel hodil, bylo to většinou s úmyslem, aby si nepřítel myslel, že ho zasáhl nějaký neviditelný meč.

Indické madu

Maduvu nebo madu je jednoruční zbraň z Indie používaná při bojovém umění silambam. Bojovník většinou drží v každé ruce jednu. Zbraň bývala zhotovena se dvou rohů antilopy cervicapra, jíž se v Indii říká černý jelen. Ty jsou umístěny naproti sobě, špičkami ven, a spojené ve dvou bodech. Vzájemně přečnívající tupé konce rohů tvoří jakousi příčku v místech, kde se zbraň drží. Příčka je kryta malým štítem, který chrání držadlo a dlaň bojovníka.

The maduvu, also known as a maru or madu, is a weapon from India. It is one of the many weapons used in Tamil martial…

Zveřejnil(a) Karthick Raja dne Čtvrtek 7. května 2020

Existuje více variant této zbraně, některé jsou dokonce opatřeny velmi zdobným a vykládaným štítem větších rozměrů. Zbraň byla v rukou vycvičeného bojovníka velmi efektivní především v obraně, v rámci různých technik pojmenovaných po zvířatech (slon, žába, had, myš atd.), a dokáže odrazit útoky vedené dlouhou i krátkou holí, útoky nožem s dlouhou čepelí apod. Je ale velmi nebezpečnou zbraní i v útoku, kdy roh dokáže razantním úderem prorazit i pevné brnění a až 25 cm tlustý kmen stromu.

Zakřivený shotel

Jde o nezvykle zakřivený meč z oblasti Habeše a Eritreje. Zbraň byla vyvinuta ve středověku a je určena i tomu, aby s ní útočník dokázal obejít štít soupeře a trefit ho do životně důležitých orgánů. Téměř půlkruhová čepel tzv. diamantového průřezu má břity na obou stranách. Většinou se používala v boji muže proti muži, kteří nebojovali na koni. Ve výzbroji Afričanů se vyskytovala až do 19. století.

iZdroj fotografie: Uživatel Avron / Creative Commons / CC BY SA
Shotel

Egyptský chopeš

Na mnoha kresbách ze starověkého Egypta lze tuto zbraň najít i v rukách faraona. Používali ji ale především ochránci samotného vládce. Jde o meč ve tvaru srpu, který býval dlouhý 50 až 60 centimetrů a velmi ostrý.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Creative Commons / CC BY SA
Chopeš

Ostří bylo vně oblouku (jako jakási sekyrka či mačeta), zahnutá část byla určena k zachycení paže soupeře, ale dal se jí třeba i odsunout štít. Ve vykopávkách byly nalezeny i zbraně, které neměly broušené ostří. Předpokládá se, že sloužily k ceremoniálním účelům.

Francouzský estoc neboli „zastrčený“ meč

Velmi nezvyklý francouzský obouručný tzv. bodný meč, který neměl ostří. Byl vytvořen proto, aby bodnutím dokázal prorazit i plátovou zbroj. Vymizel poté, co se objevily palné zbraně. Držel se většinou oběma rukama a byl přes metr dlouhý. Používal se nejvíce od 14. do 17.století.

Estoc

Zveřejnil(a) Corey Wilton Art dne Neděle 21. března 2021

Kvůli absenci ostří bývaly tyto meče používány i při turnajích v šermu, protože se tím eliminovala možnost nechtěného zranění. Estoc se používal také jako lovecký meč, a to i proti medvědům. Variantu kratšího estocu je možné vidět i při býčích zápasech.

Jakou nejexotičtější smrtící zbraň si vybavíte?

Zdroj: Wearethemighty

Diskuze Vstoupit do diskuze
95 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články