Některé konflikty mezi slabým a silným soupeřem nebývají dlouhé, ale válka mezi Velkou Británií a Zanzibarem v roce 1896 je unikátem; převaha velmoci byla nesporná.
Během lidské historie se udála celá řada válek, a to včetně krátkých, kdy silnější strana svého protivníka porazila během několika dní; příkladem je třeba Blitzkrieg v Polsku za druhé světové války. Žádný konflikt ovšem nebyl ani zdaleka tak krátký jako válka mezi Zanzibarem a Velkou Británií v roce 1896. Britům pomohla k poražení soupeře především námořní děla. Krupobití jejich palby zvládly síly věrné sultánovi vzdorovat pouhých 38 minut, a poté konflikt skončil.
Zanzibar byl nezávislý, pravidla diktovali Britové
Zanzibar byl v druhé polovině 19. století nezávislý sultanát, protože se oddělil od Ománu. Velká Británie ho uznala v roce 1858, ale pravdou bylo, že měla ve státě velký vliv. Zasloužila se například o to, že byl v Zanzibaru zrušen obchod s otroky. Největší vliv se ale na ostrově projevoval tak, že podle dohody se mohl stát sultánem jenom člověk, s jehož jmenováním Britové souhlasili. Vše pak ke spokojenosti všech relativně dobře fungovalo až do roku 1896.
Tehdy náhle zemřel probritský sultán Hamad bin Thuwaini. Jeho nástupcem se stal Khalid bin Barghaš, což ale nebyl britský favorit. Existovalo navíc vážné podezření, že svého bratrance nechal otrávit, o místo na trůnu se totiž snažil již před třemi roky, ale tehdy po nátlaku Britů začal zemi vládnout právě Hamad. Ani nyní si Britové nepřáli, aby na trůnu stanul příliš proněmecký Khalid, měli totiž vlastního favorita, a sice Hamouda bin Mohameda.
Britové proto dali Khalidovi ultimátum, v němž ho vyzvali, aby trůn opustil a naplnil tak britsko-zanzibarská ujednání. Novopečený sultán se ale zabarikádoval v paláci s asi 2 800 ozbrojenci. Část z nich byla palácová stráž a zanzibarští vojáci, další pak sluhové a civilisté. Britové naopak shromáždili sílu stávající ze 2 křižníků a 3 dělových člunů, a tomu asi 900 věrných zanzibarských vojáků, a kolem stovky britských námořních pěšáků. V lidské síle měli tedy Zanzibarci přesilu, ale měli jenom 4 děla, z nichž byla modernější pouze 2, a několik kulometů.
Lodní děla obránce rozprášila
Khalid dle všeho spoléhal na to, že Britové nenaplní svou hrozbu a na palác nezaútočí. To se ale hodně přepočítal, a když 27. srpna v 9 hodin ráno ultimátum vypršelo, zahájily britské lodě palbu. První střela zničila jedno zanzibarské moderní dělo a další granáty působily mezi obránci doslova masakr. V přístavu navíc britské lodě potopily sultánovu jachtu a dvě menší plavidla. Khalid krátce po zahájení palby utekl na německý konzulát a jeho armáda kapitulovala.
Britové během celého konfliktu nikoho neztratili, na jejich straně byl raněný jenom jeden námořník. Zanzibarci měli naopak kolem 500 mrtvých a mnoho raněných. Nejčastěji se uvádí, že války trvala 38 minut, určitě to však nebylo déle než 45 minut. Na trůn následně nastoupil britský favorit Hamoud, který byl v podstatě jen nastrčenou loutkou. Khalidovi se nakonec podařilo na německém křižníku uprchnout z ostrova, během první světové války se ale dostal do britského zajetí.