Příliš mnoho osobní moci často vede k neblahým událostem. Pro příklad ze současnosti nemusíme příliš daleko

Napříč dějinami přinášeli diktátoři utlačovanému obyvatelstvu strach, bolest a zármutek. Aby si svou moc udrželi a zároveň získali oddanost svých obyvatel, často se uchylovali k zastrašovacím taktikám a krutým trestům. Vláda provázená nenávistí, šílenstvím, chudobou a bezohledným zabíjením milionů nevinných lidí, taková byla skutečnost mnoha úspěšných vladařů, kteří se svými pozoruhodnými i hrůzostrašnými činy zapsali do historie.

Čínský císař Qin Shi Huang

Qin Shi Huang, narozen v roce 259 př. n. l., byl prvním císařem sjednocené Číny a zakladatelem dynastie Qin. Vládu nad územím převzal po svém otci a během četných brutálních válečných tažení se mu podařilo dobýt a sjednotit ostatní čínská království. Císař proslul mimo jiné také svou terakotovou armádou, která byla vybudována, aby ho věčně chránila.

Jedná se o jednu z nejkontroverznějších postav v dějinách. Někteří ho považují za vizionáře, jiní za tyrana, přesto byly jeho úspěchy v tak krátké době pozoruhodné a dalekosáhlé. Během své vlády nařídil například výstavbu Velké čínské zdi, v té době se však jednalo spíše o jakýsi předobraz té současné, a obrovského mauzolea s více než 6 000 terakotovými figurkami vojáků v životní velikosti.

Při práci na zdi zemřelo velké množství odvedenců a ti, kteří pracovali na mauzoleu, byli zabiti, aby bylo tajemství hrobky zachováno. Pokaždé, když zajal lidi z nějaké další oblasti, nechal je vykastrovat a udělal z nich otroky. Čínská společnost ho vnímala převážně negativně, protože nebyl konfuciánským učedníkem. Konfuciánskou školou přímo opovrhoval a nechal popravit řadu konfuciánských učenců.

Ruský car Ivan IV. Hrozný

Ivan IV. neboli Ivan Hrozný, narozený v roce 1530, byl jedním z nejobávanějších panovníků v dějinách. Po korunovaci se jeho horlivost v prosazování reforem postupně zvrhla v surovost a krutost takřka epických měřítek. Jeho pověst sadistického tyrana je přinejmenším po část jeho vlády zasloužená. Avšak pokusy vysvětlit, proč se vydal cestou, kterou se vydal, činí historikům potíže již po staletí.

Ivanova vláda nejprve přinesla řadu administrativních reforem zaměřených na centralizaci a stabilizaci rozrůstajícího se státu. Vládní úřady byly reorganizovány podle nového funkčního schématu, byly aktualizovány právní kodexy a došlo k revizi ozbrojených sil. Církev byla usměrněna a uvedena v soulad s pravoslavnou dogmatikou.

Car také zřídil „opričninu“, zvláštní správní systém, v němž vládl absolutně. Šlechticům byla zabavena půda, rodiny byly vyhnány ze svých domovů, a jelikož byl odhodlán zbavit se všech, které podezříval ze zrady, došlo za jeho vlády k nespočtu poprav. Muži, ženy a dokonce i děti byli mučeni a mrzačeni. Současní historikové se domnívají, že opričnina byla stejně tak důsledkem Ivanovy osobní paranoie jako snahou ovládnout šlechtu.

Římský císař Caligula

Caligula byl tyranským císařem starověkého Říma. Jeho vláda v letech 37-41 n. l. je plná zabíjení a zhýralosti, které nedosáhl ani jeho nechvalně proslulý synovec Nero. Pravnuk Julia Caesara svým možným šílenstvím a hrůznými činy zanechal v historii nepochybně výraznou stopu. Za svůj poměrně krátký život, který trval pouhých 29 let, zažil strašlivé tragédie, hlubokou nenávist k muži, který mu vyvraždil rodinu, velkou moc coby římský císař a nakonec i krutou smrt.

V posledních letech života se jeho chování stalo tak obskurním a extrémním, že mnozí uvěřili, že zešílel. Někteří historici tvrdí, že ho k šílenství dohnaly události v jeho životě, zatímco jiní tvrdí, že mohl být duševně nemocný či trpět následky nemoci. V očích prostého lidu byl zpočátku poměrně vítaným a milovaným císařem. Uděloval prémie vojákům, zrušil nespravedlivé daně, a propouštěl ty, kteří byli nespravedlivě vězněni. Pořádal také honosné vozatajské závody, gladiátorská představení a divadelní hry.

Avšak několik měsíců poté, co se stal císařem, Caligula vážně onemocněl. Předpokládalo se, že mohl být otráven. Přestože se z nemoci zotavil, říká se, že právě tato nemoc byla spouštěčem jeho šílenství. Caligula začal své blízké posílat do vyhnanství, nebo je přímo nemilosrdně vraždil. Trestu smrti se tak nevyhnul například ani Tiberius Gemellus, který byl jeho bratrancem a adoptivním synem. Jedním z Caligulových nejhrozivějších a zároveň nejbizarnějších činů bylo jeho prohlášení, že on sám je živoucím bohem.

Král Leopold II. Belgický

Leopold II. se stal belgickým králem po svém otci v roce 1865 a na trůnu setrval více než čtyřicet let. Svůj mocenský vliv toužil rozšířit i do zámoří, a tak začal s vykořisťováním Konga. Svou autoritu prosazoval za pomoci loajálních žoldnéřů, známých jako Veřejné síly.

Veřejné síly postupovaly od vesnice k vesnici a násilím nutily obyvatelstvo k těžbě a získávání vzácných a na trhu cenných surovin, jako je například kaučuk a slonovina. Pokud obyvatelé odmítli, mučili je a vraždili. Leopold byl odhodlán využívat Kongo k výdělečným účelům co možná nejdéle a jeho bič tak nad nebohým lidem setrval po několik dalších let. Symbolem hrůzostrašného zacházení s černošskými otroky byly například usekané ruce či karabáče z hroší kůže.

Ačkoli mnoho obyvatel bylo zabito přímo Veřejnými silami, mnozí zemřeli vyčerpáním nebo hladem. Výrazně klesla také porodnost, neboť muži a ženy byli odděleni. Desítky tisíc lidí byly zastřeleny při neúspěšných povstáních. Demografové odhadují, že od roku 1880 do roku 1920 klesl počet obyvatel o 50 %, během Leopoldovy krutovlády tak přišlo o život asi deset milionů lidí.

Královna Madagaskaru Ranavalona I.

Po smrti svého manžela, krále Radamy, se v roce 1829 prohlásila Ranavolana madagaskarskou královnou a ihned nechala zavraždit všechny své konkurenty. Teror, který nová královna uvalila na své oponenty byl významným politicky mocenským gestem, kterým Ranavolana upevnila své postavení v očích ostatních členů královské rodiny. Ranavalona byla zarytou odpůrkyní Evropy a evropské kultury, včetně náboženství. Jedním z jejích hlavních úkolů, které si stanovila, byla likvidace reforem, které její manžel zavedl ve snaze modernizovat národ.

Vyhnala evropské obchodníky, učitele a diplomaty. Také veškeré obchodní dohody s Británií a Francií byly okamžitě zrušeny. Po úspěšném odvrácení vpádu nepřátelských vojsk nechala Evropanům uříznout hlavy a napíchla je na kůly, které postavila na pláže jako výstrahu pro další případné odvážlivce, kteří by se opovážili vpadnout na ostrov bez pozvání.

Ranavalona byla rovněž velice intolerantní vůči křesťanskému náboženství na Madagaskaru, a proti vyznavačům této víry postupovala velmi tvrdě. Věřící byli biti, mučeni, vyhladověni, shazováni z útesů či otráveni a jejich příbuzní museli brutálním scénám koncům svým milovaných často přihlížet. V masakrování nevinných občanů pokračovala po celou dobu své vlády a počet obětí nakonec přesáhl dva miliony.

Jaké další vladaře, kteří se proslavili svou krutostí, znáte?

Zdroj: HistoryOfYesterday